Problems || Zayn Malik

🔸Chapter 33

Od svobody mě dělí pouze dveře auta. Stačí jen odepnout bezpečnostní pás, otevřít dveře a běžet. Už jednou jsem odtud utekla a teď, když mám možnost, tak bych mohla svůj pokus o útěk zrealizovat a utéct hodně daleko a hlavně pryč od Zayna. Byla bych od něj daleko, jenže se bojím, že ani v Austrálii bych nebyla dostatečně daleko.

Prohrábnu si své vlasy a když chci otevřít dveře, tak se podívám na místo řidiče a všimnu si, že na sedačce leží Zaynův mobil. Utéct nebo zavolat? Ah, takový dilema jsem ještě neměla, pokud uteču tak tím ohrozím nejenom sebe, ale třeba i někoho dalšího, třeba kluky a to samozřejmě nechci. Pokud zavolám tak to Zayn může zjistit a zmlátí mě nebo mě zabije. Protočím očima a frustrovaně si zajedu rukou do vlasů, podívám se k domu kde Zayn prostě není. To je zvláštní. Vystoupím z auta a přejdu k domu jeho mamky, zkusím otevřít ale je zamčeno. Bože, co se to děje? Zazvoním, ale ani tak mi nikdo nejde otevřít. Co to vůbec dělám?

„Ruce za hlavu!" ozve se za mnou hrubý hlas a tak se nechápavě otočím a když za sebou zahlédnu policii, tak ruce dám za hlavu. Co to má být?

„Co se děje?" zeptám se nechápavě. Kde je Zayn?

„Ticho!" zakřičí na mě policista a namíří na mě zbraní. Vedle něj se najednou objeví Harry v policejní uniformě. Co? Harry je polda?

„Tu zbraň dolů, ona je ta, pro kterou jdeme," řekne Harry a já na něj jen nechápavě zírám. Oni jdou pro mě a půjde to tak lehce? Policista vedle Harryho zbraň skloní a když mi Harry naznačí, abych šla k němu, tak zaslechnu odemčení dveří za mnou a následné otevření jich. Když se chci rychle vydat k Harrymu, tak mě někdo hrubě chytí za zápěstí a já zakňučím bolestí, ty rány od těch zasraných pout pořád bolí.

„Malik." Procedí skrz zuby Harry a já tak zavřu oči.

„Věděl jsem, že mi něco tajíš!" zakřičí Zayn na Harryho a vtáhne mě do domu. Ihned na něj policista vedle Harryho znovu namíří. „Ty seš zasranej polda!" vykřikne a o krok i se mnou couvne víc do domu.

„Už ani krok, Zayne!" vykřikne varovně Harry. „Ona půjde se mnou zpátky do bezpečí a ty půjdeš do kriminálu!" zařve na něj Harry.

„Necháme ji rozhodnout," řekne Zayn výsměšně a otočí si mě čelem k sobě. „Půjdeš s ním, nebo tady zůstaneš se mnou?" Povytáhne obočí.

Co je tohle za debilní otázku? Jistěže půjdu s Harrym, ale co když, co když.. Podívám se Zaynovi do očí a zahlédnu v nich něco, co jsem doteď neviděla. Má v nich strach. Ale je to strach, že odejdu nebo že půjde do kriminálu? Prohrábnu si vlasy a podívám se na Harryho, který mě prosí pohledem, zřejmě abych šla s ním. Vyměním Zayna za svou svobodu nebo svobodu za Zayna? Teď je na mně jak se rozhodnu a to rozhodnutí změní můj život.

„Rozhodni se dobře, holčičko," poví Zayn a já se na něj podívám. Dokážu ho potom všem opustit? Tolik jsem se snažila od něj odejít a teď, když je ta možnost tady, tak se mi nechce, nebo to spíš nejde. Ne, prostě odejít musím.

„Faith?!" Zaslechnu své jméno a tak se otočím na Harryho vedle kterého stojí Niall. Šťastně se usměju. „Pojď se mnou, prosím." Natáhne před sebe ruku a já od Zayna odstoupím. Pustí mou ruku a tak se zase na něj podívám. V jeho očích je zklamání a snad i bolest.

„Rozhodla ses pro něj?!" Najednou zakřičí a já raději rychle vyjdu z domu jeho matky. „To kurva nemůžeš myslet vážně!" křičí a tak se na něj otočím.

„Zayne, já..." odmlčím se, když se na mě zle podívá. Proč mám chuť skočit mu do náruče a říct mu, že s ním odjedu kamkoliv bude chtít?

„Běž a buď si šťastná." Zamračí se a rychle zabouchne dveře a teprve teď začíná neuvěřitelný chaos. Z policejní dodávky vyskočí několik policistů a naběhnou do domu Zaynovy matky. Co jsem to udělala...

„Sakra," zašeptám s návalem slz, když se z domu ozve výstřel. Chci se vydat dovnitř domu, ale zastaví mě Niallův hlas.

„Faith, pojď ke mně," promluví a tak se na něj otočím a okamžitě mu vběhnu do náruče. Přitiskne si mě k sobě a já zabořím obličej do jeho hrudi.

Neuvěřím, že to řeknu, ale měla jsem zůstat se Zaynem. Mám špatné svědomí vůči jeho rodině, co když jim policisté ublíží. Nad tím jsem vůbec nepřemýšlela, ale to jsem do háje měla! Proč nejde čas vrátit.

„Pojď, jdeme." Chytí mě kolem ramen a dovede mě ke svému autu a tak do něj nastoupím a Niall zavře dveře a obejde auto. Podívám se na dům Zaynovy rodiny a slzy se mi spustí z očí. Co jsem to sakra udělala?! V domě panuje neuvěřitelný chaos, slyším křik policistů, výstřely a naříkání Zaynových sester. Bože můj, co jsem to za člověka.

Když Niall nastoupí tak okamžitě vyjede pryč od toho chaosu. Nemůžu z toho přece vyjít nejlíp. Bude mě tížit jen špatné svědomí a budu si to vyčítat, ale to je všechno? Co když je zastřelí?

„Už to bude v pořádku," zašeptá Niall a stiskne mi ruku. Okamžitě si s ním propletu prsty a stisknu mu ruku ještě víc.

Nebude to v pořádku, nic nebude v pořádku. Do háje, vždyť já bych měla být ráda, že jsem od Zayna pryč, ale nejsem. Cítím se ještě hůř, než když mi Zayn řekl, že mě nikdy nepustí, někde v hloubi duše jsem doufala, že to dneska dodrží.

„Co bude dál?" zeptám se.

„Odjedeme kamkoliv budeš chtít, začneme od znovu, co říkáš?" usměje se a zastaví u tmavého domu a tak oba vystoupíme.

„Úplně od znova?" Prohrábnu si vlasy. Niall ke mně přijde a přikývne, pohladí mě po tváři a roztomile se uculí.

„Ani nevíš, jak jsem rád, že tu jsi," poví. „To, co jsem ti řekl minule nebyla pravda, on-"

„Já vím, já vím." Skočím mu do řeči. Nechci se o Zaynovi bavit, akorát pak mám výčitky svědomí, že jsem odešla.

„Dobře." Přikývne a položí dlaň na mou tvář, začne se ke mně přibližovat a já se přistihnu, jak vzpomínám na to, jak mě Zayn poprvé políbil.

„Já..." Nestihnu to doříct, protože Niall přitiskne své rty na ty mé a když nespolupracuji ,tak se ode mě odtáhne a pozvedne obočí.

„Je to špatně?" zeptá se a zčervená. Je tak rozkošný.

„Ne, já jen..." odmlčím se a přitáhnu si ho za zátylek blíž k sobě a přitisknu své rty na ty jeho. Co to dělám? Možná způsob jak zapomenout na Zayna? Nevím, ale rozhodně to je sobecké, využívat Nialla k tomu, abych zapomněla na svého únosce. Nemůžu ho využívat a nebudu, vždyť jsem do něj zamilovaná, že?

„Chyběla jsi mi," zamumlá Niall do polibku nadčímž se usměju a odtáhnu se od něj. „Rád bych tě měl jen pro sebe, ale tvůj bratr už je ne trpělivý," zasměje se a ukáže k domu, kde stojí Aaron a mračí se na nás. Uchechtnu se a zamířím k němu.

Jsem volná.

***

A jsem tady po kratší době s další částí, konečně se mi to povedlo😄 Vím, že mě budete chtít nejspíš zabít za to, že Faith od Zayna odešla, ale ještě příběh nekončí a stane se toho ještě spousta, máte se na co těšit:3

S láskou a tak podobně vaše Carrie❤❤

Btw; Omluvte prosím chyby.