Problems || Zayn Malik

🔸Chapter 25

Sedím venku na schodech a pozoruji Zayna jak rozhazuje kolem sebe rukama a něco říká. Nevím však co, neposlouchám ho. Měla bych ho poslouchat, ale nějak mi to nejde, pořád musím přemýšlet nad tím, co mi říkala jeho máma. Říkala, že byl Zayn šikanovaný, zřejmě proto se ke mně chová tak jak se chová, vybíjí si na mně zlost, je to špatně, já vím, ale chápu ho. Sakra co to melu? Rozhodně ho to neomlouvá, vrazil mi několik facek, znásilnil mě a mé sebevědomí taky pěkně srazil, měla bych ho nenávidět.

„Faith!" zakřičí mé jméno a tak okamžitě přikývnu. „Poslouchala jsi mě?!" vyhrkne.

„Promiň.. já přemýšlela," zašeptám a sklopím pohled.

„Říkal jsem, že se děje pár věcí, musím odjet," řekne už normálním tónem hlasu a klekne si ke mně, vezme mé ruce do těch svých a podívá se mi do očí. „Budeš tu muset pár dní zůstat. Jsi tady v bezpečí."

„Co se děje?" zeptám se a dívám se do jeho očí.

„Problémy s Cliffordem." Protočí očima. „Musíš mi slíbit, že zůstaneš tady v domě. Budu pryč několik dní, možná týdnů," povzdechne si a pohladí mě po tváři.

„Dobře." Přikývnu. „Já..já jen.." odmlčím se.

„Děje se něco, holčičko?" zeptá se starostlivě. Co mu najednou je?

„Budeš v pořádku?" zeptám se. A co je mně? Měla bych si už sakra uvědomit, co vlastně chci. Ale pokud tu Zayn nebude tak bych mohla navštívit Nialla a mého bratra. Chci být s Niallem, Zayn je jenom..můj únosce.

„Stoprocentně." Pohladí mě po tváři a následně přitiskne své rty na ty mé. Proč to ksakru pořád dělá?! Co ode mě čeká, že mu po tom všem skočím do náruče? Ne, to rozhodně neudělám.

♦♦♦

Sedím na posteli v pokoji, který mi na několik dní půjčila Zaynova máma. Jen tu tak sedím a zírám do zdi už několik hodin. Zayn už je nějakou dobu pryč, možná už pět hodin a já tu sedím a přemýšlím jestli mám odtud odejít, jestli mám jít za bratrem, i když ani nevím, kde to vlastně jsem. Jenže Zayn mi řekl než odjel, že mi věří, že odtud neuteču a já si nechci nadělávat nějaké problémy.

„Měla by ses jít najíst, zlato." Vyruší mě z mých myšlenek Patricie.

„Nemám hlad," řeknu a promnu si dlaně. „Můžu se vás na něco zeptat?" Skousnu si spodní ret a podívám se na ni.

„Cokoliv." Věnuje mi milý úsměv.

„Kde se právě teď nacházíme?" Pozvedne obočí.

„Promiň, Faith, ale Zayn mi řekl, že ti to nemám říkat," povzdechne si a sedne si vedle mě na postel. Zavrčím a složím obličej do dlaní, ucítím na tvářích slzy, no skvělé. „Je mi to líto, zlatíčko," zašeptá a položí ruku na mé rameno. Zvednu hlavu a podívám se na bílou zeď přede mnou.

„Když mě už tohle nebaví. Kdykoliv se na něco zeptám, tak mi nikdo nechce odpovědět," zašeptám. „Chci jen vědět, co se děje a kde to právě teď jsem." Vjedu si rukou frustrovaně do vlasů, za které nervózně potahám. Už mi to všechno začíná jít řádně na mozek. Pokud se z toho všeho nezcvoknu tak to bude vážně zázrak.

„Opravdu ti nic říct nemůžu," povzdechne si, zvedne se a přejde ke dveřím. „Pokud budeš mít hlad, stačí přijít." Mile se usměje a z pokoje zmizí. Hned jak za ní zaklapnou dveře, tak se vymrštím na nohy, utřu si slzy a vlasy si stáhnu do vysokého culíku. Přejdu k oknu, které otevřu a poté z okna vylezu přímo na střechu. Okno z venku zase zašoupnu směrem dolů a pomalu sejdu šikmou střechu až ke stromu, který stojí blízko u domu. Chytím se větve a opatrně s její pomocí slezu až k okapu, poté po stromu slezu až dolů. Vítězně se usměju. Vím, že jsem Zaynovi slíbila, že neuteču, ale může si za to sám. Pokusím se zjistit, kde to jsem a popřípadě se jen projít. Musím být alespoň chvíli sama a venku.

Vydám se po cestě pryč od tohoto domu, vylezu na nějaké dlouhé vozovce, v dálce zahlédnu světla města a já vím, že jsem pořád v Seattlu. Taky můžu být v jiném městě, ale poznám, že jsme v Seattlu podle cedulí. Jestli se Zayn dozví, že jsem opustila dům, tak mě nejspíš zabije, ale momentálně je mi to dost jedno. Podívám se po spoustě aut, které tudy pořád projíždí. Pozvednu obočí, když kus ode mě zastaví auto. To asi nebude nic dobrého. Když už se chci otočit a zdrhnout, tak z auta vyleze Harry.

„Faith?! Co tady kurva děláš?!" vyhrkne. Podívá se kolem sebe, chytí mě za ruku a strčí mě do auta na místo spolujezdce, nejde mu ani odporovat.

„Ahoj Harry, taky tě ráda vidím," řeknu sarkasticky.

„Ahoj," povzdechne si a nastartuje auto. „Jak ses tu sakra vzala?!" Opět vyhrkne a vyjede na cestu někam do města.

„Zayn mě nechal u své rodiny, ale já jsem taky člověk a potřebuju odpovědi." Založím si ruce na hrudi a otočím hlavu na Harryho, který se dívá na silnici před ním.

„Jaké?" Zamračí se.

„Tak například - co se to tu do prdele děje?!" vyhrknu. Už mě nebaví pořád nic nevědět. Snad bych mohla vědět alespoň něco, ne?

„Problémy s Cliffordem." Řekne mi to samé co Zayn a já zatnu zuby, abych se tu nerozbrečela samou zoufalostí.

„Jenže jaké?" Zamračím se. Pokud mi nic neřekne tak klidně i za jízdy vystoupím z auta a najdu Nialla, mého bratra a Louise a všichni odtud zmizíme.

„Tak zase poruším pravidla." Promne si jednou rukou obličej. „Zayn a Clifford spolu rozjeli nějaký kšeft, jde o drogy no a Zayn se mu na to vysral...kvůli tobě."

„Kvůli mně?" Nechápu. Proč by se na to chtěl vysrat kvůli mně? Vždyť to nedává smysl. Mě to nemá nijak ohrozit, pokud mu jde o moje bezpečí, ale pochybuji, že mu o něj jde.

„Chce abys mu patřila, nejen tím, že si tě koupil, ale i tím, že chce abys byla jeho tělem i duší a takové ty kecy co láska obsahuje, nebo co kurva. Chápeš?"

„T-to.." koktám. Já to nechápu, proč by to Zayn chtěl? Je to ten důvod, proč mě poslední dobou vždycky políbil? Snaží se abych se do něj zamilovala? Ale proč by to chtěl?

„Nic neříkej, ale přemýšlej o tom," usměje se a zastaví.

„Kde to jsme?" zeptám se zmateně.

„Pořádně se podívej." Ukáže někam ven. Podívám se tam kam ukazuje a nemůžu uvěřit svým očím.

„Niall."

Zase jsem to utnula v tom nejlepší, že?:D Však mě znáte..:D Nevím, co víc bych řekla, snad jen, že děkuju za všechny komentáře, přečtení a vote!! Každým dnem to stoupá víc a víc❤❤ Moc děkuju!!😍❤❤

S láskou a tak podobně vaše Carrie❤

Btw: Omluvte prosím chyby🙊