Problems || Zayn Malik

🔸Chapter 20

Strčí mě do pokoje až klopýtnu, rychle se postavím pár kroků od něj a nepřestávám ho pozorovat. V rychlosti zavře dveře a přejde ke mně, aniž bych stihla nějak zareagovat, tak se svými rty přisaje na ty mé, není to něžný polibek, ale takový ten chtivý a tvrdý. Ucítím jeho ruce na mém zadku a poté mě vyzvedne, takže jsem nucená obmotat nohy kolem jeho pasu. Všechno se to děje tak rychle, že to všechno ani pořádně nestihnu pobrat. Cítím, jak se rozejde a najednou mě nemilosrdně hodí do postele. V rychlosti si přes hlavu přetáhne tričko a vrátí se ke mně, znovu mě chtivě políbí, na to zareaguji kousnutím do jeho rtu.

„Děláš si srandu?!" vyhrkne a odtáhne se ode mě, přejede si rukou přes ret a když se na jeho hřbetě ruky objeví krev, tak se zamračí a skloní se zpátky ke mně. „Chtěl jsem, aby to šlo po dobrým, ale to zřejmě nepůjde," zavrčí. „Bude tě to bolet, ale můžeš si za to sama, holčičko," řekne a vsune pod má záda svou ruku, nahmatá zapínání na horním dílu mých plavek, snažím se bránit, ale facka, kterou mi vrazí, mě zastaví. Strhne ze mě horní díl plavek a odhodí ho někam na zem. Začne si mě prohlížet, načež od něj odvrátím pohled a po mé tváři steče několik slz. Může to být ještě horší?

Může.

Zayn mi sundá poslední kus látky, která mě ještě zakrývá, ihned jak mi kalhotky sundá tak sáhnu po dece, ve snaze se zakrýt, ale Zayn mi ji hned vyškubne z ruky a hodí ji na druhý konec postele. Snažím se ho od sebe odstrčit, ale jen se mi vysměje a vrazí mi další facku.

„Zayne, prosím, nech mě být!" zakřičím po něm a nahlas se rozpláču. On to však bere jako srandu, protože se začne smát, což mě jen víc děsí. „Pomozte mi někdo!" zařvu, když mi svou rukou začne sjíždět k mému citlivému místu.

„Není tady nikdo, kdo by ti pomohl, holčičko, tak se kurva přestaň vzpírat a poddej se mi," ušklíbne se. Začnu vrtět hlavou, ve snaze se od něj dostat, ale on si mě jednou rukou přidrží a tou druhou si začne sundavat džíny a boxerky. Má dost velkou sílu, takže oproti němu nic nezmůžu, i když mě drží jen jednou rukou.

Sundá si oblečení, vkrádajíc se do mého klína. Křičím, prosím ho, aby mě nechal jít, ale jen se mi vysmívá. Chytí mé ruce a dá mi je nad hlavu, kde mi je sám přidrží, abych se nemohla nijak bránit. Prudce do mě vnikne a já se nezmůžu na nic jiného, než jen na výkřik bolesti, pevně k sobě semknu oční víčka. Takovou bolest jsem nikdy nezažila, bolí to, tak moc to bolí. Zayn ani nepočká až si na jeho délku zvyknu a začne do mě přirážet hodně tvrdě a hodně rychle.

„Prosím, dost, dost!" křičím bolestí, pláču, ale Zayn tomu nevěnuje pozornost, pořád do mě prudce přiráží.

„Kurva, seš tak úzká," zavzdychá Zayn, mé ruce, které mi držel nad hlavou, si dá na záda, kde je ze strachu nechám, a pak mě jednou rukou chytí lehce pod krkem, jeho hlava klesne do jamky mezi mým krkem a ramenem, prakticky mi vzdychá do ucha, ale opravdu se nedá říct, že by mě to nějak vzrušilo. Zhnusil se mi ještě víc, nenávidím ho celým svým srdcem. „Kurva." Znovu zavzdychá a hlavu zase zvedne. Ucítím příval horka, poznám tak, že se Zaynovi dostavil orgasmus. Padne vyčerpaně na mé tělo, z mých očí se pořád ženou slzy, slzy které jsou plné bolesti, smutku, zoufalosti, nechci tady být.

„Doufám, že teď už si rozmyslíš, co budeš chtít příště udělat," zašeptá mi do ucha a přitáhne si mě zády k němu, chytí mě silně za podbřišek až zakňučím bolestí. Bolí mě celé tělo, cítím se tak špinavá a tak bezmocná.

###

Tiskne si mě zády k sobě, jeho srdce pravidelně bije, ani když spí tak jeho pevný stisk na mém pasu nepovolil. Z mých očí pořád dopadají slzy na bílý polštář, na kterým ležím. V pokoji je ticho, které ruší jen pravidelné oddechování toho monstra za mnou. Během pár dní mě obral o všechno, co jsem doposud měla. Stihl mě uhodit, znásilnit a dostat mé sebevědomí na bod mrazu během pár dní. Je ráno a já pořád neusnula, bolest v mém podbřišku neustupuje, spíš mám pocit, že se čím dál tím víc zvětšuje. Můj život už teď nemá žádnou cenu, všechno mi vzal, všechno mi vzal během několika dní. On není člověk, on je zvíře.

Vykroutím se z jeho sevření a posadím se, podívám se na místo kde jsem ležela a ihned si zacpu pusu rukou, na nic nečekám a postavím se, píchne mě v podbřišku, ale nevěnuju tomu pozornost, co nejrychleji se doplazím do koupelny a podívám se na své nohy do zrcadla. Věděla jsem, že po prvním sexu může ukápnout nějaká ta krev, ale tohle je vážně něco jiného, tohle je až přehnané. Zasyčím bolestí a sednu si do sprchového koutu rovnou pod sprchu, dopadají na mě kapičky horké vody, myslela jsem, že mi to pomůže, abych se trochu uvolnila, ale nepomohlo to. Složím obličej do dlaní a naplno se rozpláču, je mi jedno jestli vzbudím Zayna.

„Zvedni se." Uslyším Zaynův hlas, ale hlavu nezvedám, nemůžu se na něj ani podívat, ne potom co mi udělal. „Sakra Faith!" zavrčí, chytí mě za lokty a postaví mě na nohy, pustí mě a já hned klopýtnu, opřu se zády o chladné kachličky a sklopím pohled.

„Pokud mi chceš znovu ublížit tak prosím, ale udělej mi laskavost a zabij mě," zašeptám, když ke mně přistoupí. Odvážím se a podívám se mu do očí, vidím v nich..lítost? Ne, on nikoho nikdy nelitoval, on nemá city. Můj dech se zadrhává po každém nadechnutí, ruce se mi neuvěřitelně klepou a pociťuji neuvěřitelný strach.

„Proč bych to dělal?" zašeptá a vztáhne ke mně ruku, instinktivně ucuknu a začnu plakat ještě víc. „Ale no tak." Sáhne mi na boky a přitáhne si mě na své tělo. Přitiskne mou tvář na jeho hruď, cítím jeho ruce na mých zádech, tiskne mě k sobě, do vlasů mi dává jemné polibky a horká voda dopadá na naše nahá těla. Užívala bych si to kdyby to nebyl Zayn, hnusí se mi jeho ruce na mém těle, nechci aby se mě dotýkal, ale bojím se ho, bojím se mu říct, aby toho nechal. „Omlouvám se, holčičko," zašeptá do mých vlasů. Nic neříkám, jen zavřu oční víčka pevně k sobě. Vím, že to nemyslí vážně. Spíš mi přijde jak kdyby měl nějakou mentální poruchu.

„Bolí to." Tyhle dvě slova ze mě vylítnou aniž bych si to uvědomila. Ano, bolí to, ale nechci s ním nijak mluvit, nechci aby byl v mé blízkosti.

„Holčičko," šeptne do mých vlasů, odtáhne mě od sebe a poté mi chytne bradu mezi jeho palec a ukazováček a zvedne mi hlavu tak, abych se na něj dívala, ale já se dívám na bílé kachličky za ním, nemůžu se mu podívat do očí. „Prosím, podívej se na mě," zaprosí a ve mně se něco zlomí a podívám se na něj. „Kdybych mohl tak to vrátím zpátky," řekne a palcem přejede přes můj chvějící se dolní ret. „Všiml jsem si té krve.." odmlčí se a já zavřu oči z kterých se opět spustí další slzy. „Je mi to tak líto."

###

S touhle částí jsem nanejvýš spokojená, už dlouho se mi nepovedlo napsat něco, s čím bych byla spokojená, akorát má část asi jen 1301 slov, ale snad to nevadí, příští část bude rozhodně delší:) A teď k ději: Myslíte, že je to Zaynovi vážně líto? Mně je tedy Faith líto, dělám ji ze života vážně peklo, co? No, nebude trvat dlouho a něco se stane, neřeknu ale co..:3

Tak, snad se část líbila:)

S láskou a tak podobně vaše Carrie❤❤

Btw: Omluvte prosím chyby.