Messy love story // (Cameron Dallas, Matt Espinosa fanfiction) - CZ

Part 33. (Czech)

Vzbudila jsem se a slyšela jsem slabou melodii vánočních koled a když jsem se podívala z okna, viděla jsem, že venku poletují vločky sněhu a vrstva sněhu vzrostla. Ve vánočním pyžamu, které mi půjčila Sierra, jsem sešla dolů a chtěla si udělat kakao. Přišla jsem do kuchyně a kolem linky se pohupovala do rytmu koled Sierra a její mamka. Nezareagovaly, když jsem přišla, takže jsem si mohla tuhle chvilku ještě užít.
"Ehm, ehm.. Dobré ráno vánočky!"
Zavtipkovala jsem a ony se  leknnutím otočily a já se zasmála.
"Co to kuchtíte?"
Nasála jsem neznámou vůni.
"Protože zítra odlétaš, tak děláme celkem sváteční oběd a večeři. Na večeři bude krocan a k tomu kukuřice, dýně nebo bramborová kaše. Snad ti to bude chutnat!"
Mamka Sierry se na mě vřele usmála a já jí úsměv oplatila.
Udělala jsem si moje vytoužené kakao a k tomu jsem si dala pár sušenek, které jsem našla ve skříni, protože na nic jiného jsem neměla čas. Je 24. prosince a já zítra odlétám. Vůbec se mi nechce.
Sedla jsem si do obýváku a zapnula televizi. Naběhly mi tam ranní zprávy a já se rozhodla, že je tam pro jednou nechám a poslechnu si, co je nového.
"Dnes ráno meteorologové předpověděli sněhové kalamity na dalších pár dní. Ale podle jiné meteorologové stanice to vypadá úplně jinak. Která stanice zvítězí a jak bude vypadat počasí v dalších dnech? Nenechte si to ujít a sledujte naše internetové stránky, kde Vám podáme bližší informace! A teď se pojďme podívat na nejčastější..."
V tu chvíli jsem ten kanál přepnula. Jestli se blíží sněhové kalamity, tak je to celkem problém, když mám zítra odlétat domů, ne?
Povzdychla jsem si a napila se z teplého hrnku.
Odešla jsem po snídani do pokoje a zkontrolovala, jestli už mám dárky pro všechny.
"Máti Dallasová, Otec Dallas, Cameron..."
Někdo zaklepal na dveře.
Byla to Sierra.
"Ahoj, můžu na chvíli?"
Jemně jsem přikývla a v rychlosti jsem schovala dárky pod postel.
"Děje se něco?" Zeptala jsem se se založenýma rukama na prsou.
"Měli by dnes večer přijet prarodiče, ale moc to tak nevidím, kvůli tomu sněhu. Chtěli tě hodně poznat. Mrzelo by je to, kdyby nemohli přijet."
"Určitě se najde nějaký způsob, jak by mohli přijet. Také je chci poznat a rozhodně bych si tohle nechtěla nechat ujít."
Pousmála jsem se na ni a ona na mě.
"Hele už máme hotový oběd a něco i na véču, tak nezajdem ještě prošmejdit obchody?" koukla na mě s rozzářeným pohledem.
"No, já nevím Si," odpověděla jsem jí a pokrčila rameny. Ale pak jsem si vzpomněla, že nemám dárek pro prarodiče a sama sobě bych si mohla udělat radost, ne?
"Prosím," řekla Si a chytla moji ruku.
Povzdechla jsem si a přikývla.
"Takjo."

Si začala jásat a tancovala po pokoji a broukala trochu falešně vánoční koledy.
"To stačí ne?" zastavila jsem jí a ona si odkašlala a s úsměvem odešla z pokoje.


Přišly jsme do obchodního domu a já s překvapením vyjekla. Tolik lidí jsem snad nikdy neviděla.
"Tak jdeš, nebo tu budeš jenom čumět?"
S těmito slovy mě Sierra vytrhla z mého přemýšlení a vydaly jsme se do obchodů.

Prarodičům jsem koupila v jednom obchodě s muzikou gramofonovou desku Franka Sinatra. Miluju staré vánoční písničky a proto jsem ji koupila 2x i pro mě. Zaradovala jsem se pro sebe a s radostí odešla z obchodu za Sierrou, která obdivovala velký, ozdobený a výrazný vánoční stromek, který se tyčil uprostřed nákupního centra.
"Je to nádhera," poznamenala jsem a ona horlivě přikývla.

Vešly jsme do obchodu s různýma blbostma, což já přímo miluju.
"Hele, podívej!"
Zvolala na mě Sierra a já se otočila a uviděla, jak si zkouší různé masky a čepice a vypadá jak Santa Claus.
Uchechtla jsem se a zakroutila hlavou nad tím, jak dokáže být Sierra dětinská.

"Bohužel i tento rok jako vždy nestíháme, takže zdobení domu bude dneska. Těš se, protože dneska se jede non-stop," mrkla na mě a pánovi za pultem podávala peníze a vzala si tašky s různýma ozdobama apod. Prostě totální blbosti. Vyděšeně jsem se koukla na Sierru a ona se zazubila.
"Ale to není vše. Většinou Cameron udělá nějaký trapas, něco rozbije, nebo dokáže tak moc nasrat rodiče, že jsou potom všichni nakrknutí," když tohle řekla, musela jsem se usmát. Chci moc vidět Camerona, jak udělá nějaký trapas, protože konečně zjistí, že není pán Dokonalý.
Ale uvědomila jsem si, že někdy tohle máme doma, sice ne pravidelně, ale taky nejsme bezomylní.

Zabouchly jsme za sebou dveře a s tím jsme setřepaly ze sebe snad tunu sněhu.
"Sakriš, budu to muset vytřít," zamumlala Sierra, ale já zakroutila hlavou.
"Ne, to je v pohodě, já to udělám. Běž mi prosím odnést nahoru tašky."
Sierra si povzdychla, protože už neměla ani tu sílu nějak odporovat, že to za ní vytřu. Že by jí to nakupování tak moc vysílilo?
"Jo a hadra je v šatně tady rovno a pak doprava," zakřičela unaveně Sierra a já se musela pousmát. Bylo mi to vtipné, jak byla unavená.
Přešla jsem do tmavé chodby a to bylo venku světlo.
"Něco k smíchu?"
Zachraptěl nějaký hlas a já se tak lekla, že jsem uskočila stranou a vletěla do šatny. Zarachotilo to a já jenom sykla bolestí, protože jsem byla zapletená mezi košťaty, lopatkama na smetí, kýblama a různýma čistícíma prostředkama. Narazila jsem hlavou do čehosi tvrdého a když jsem se vzpamatovala, uviděla jsem, že je to lopata na sníh.
"Ježiši Kristine, jsi v pohodě? Promiň, tohle jsem nechtěl. Moc se ti omlouvám."
Byla jsem zmatená z toho hlasu. Byl to pan Dallas.
Chytil mě za ruku a vytáhl mě z toho harampádí, co se válelo v šatně.
"Nechtěl jsem tě vyděsit, promiň."
Pan Dallas sklopil pohled k zemi.
"Ne, za to můžu já. Pořád se všeho lekám," poškrábala jsem se na hlavě a trapně se zasmála.
"Omluva je na mé straně. Udělala sis něco?"
Podíval se na mě starostlivě.
"Nic hroznýho."
Usmála jsem se a pan Dalllas se mi ještě tak 10x omluvil a pak odešel.
Pro co že jsem to šla?
Aha, pro hadru! Z toho sněhu tam musí být už pořádná louže.
Rovnou jsem vzala i mop a vydala se zpět ke dveřím. Při chůzi mě ale píchlo v koleni a mně se podlomily nohy a já začala padat k zemi. Mohla bych schytat tvrdý náraz na zem, ale chytly mě svalnaté ruce, které mě zachránily.
Když jsem se na toho daného člověka otočila, byl to on. Cameron.
"Ale ale ale. Komu se tady pletou nohy?"
Zašklebil se a já cítila, že začínám rudnout. Jsem prostě nemožná. Otočila jsem se na patě a měla se k odchodu, ale on mě chytil za ruku a přitáhl si mě k sobě. Věnovala jsem mu zmatený pohled a on věnoval pozornost mým rtům, na které se následně přisál. Byl to celkem vášnivý polibek, ale když nám docházel kyslík, bylo to už jenom otírání rtů.
Odtáhli jsme se od sebe a já si zkousla ret. Jako vždy. Je to takový můj zlozvyk.
"Ty víš, co to se mnou dělá."
Zablýsklo se mu v očích a já polkla. Jemně jsem se usmála a rozhodla jsem se ho provokovat. Přiblížila jsem se k němu a to co jsem plánovalo, se taky stalo. Posunul si mě blíž k sobě a já se otočila k němu zády a otřela jsem se o jeho rozkrok. Z jeho úst vyšel stén a já se zachichotala a s mopem a hadrou v ruce jsem odešla pryč.
"Však počkej."
Tyhle slova jsem ještě za sebou slyšela, ale mávla jsem nad nima rukou a šla konečně vytřít podlahu v předsíni.
"Jdu ven odhazovat sníh," prohodila jsem k Sieře, paní Dallasové a panu Dallasovi, kteří seděli u ostrůvku v kuchyni a probírali, jestli mají z půdy ještě sundat nějaké ozdoby, nebo je tam nechat.
"Klidně běž, ale dávej na sebe pozor a moc se nestrhej, ať Cameronovi zbyde něco na práci, viď Camerone?"
Řekla s klidem paní Dallasová na Camerona, který se došoupal do kuchyně a vzal si do ruky sušenku. Mezitím jsem si nasadila sněhule, které mi půjčila Sierra, že prej jich má celou sbírku, rukavice, čepici, šálu a termosku s čajem, kterou jsem si předtím nachystala a také do předsíně jsem dala velkou hadru, kvůli mému příchodu z venku, abych si ušetřila práci.
V tomhle domě si připadám jako majitelka já, protože se mi zdá, že se musím o vše postarat sama. Neříkám, že mi to nevyhovuje, ale je to celkem zajímavý.
"Jo a nezapomeň, že je tak za hodinu oběd," usmála se na mě Sierra a já přikývla.
Vyšla jsem ven před dům. Druhou brankou jsem prošla do zahrady a razila si cestu k zahradnímu domku.
Z tama jsem vytáhla lopatu na sníh, která ještě před chvílí byla vevnitř. Asi ji pan Dallas dal sem. Dobrý nápad pro příště.
Začala jsem odhazovat sníh. Po pár lopatách jsem už funěla, protože ten sníh neváží přeci jenom 1g.

"Potřebuješ společníka?"
Otočila jsem se za hlasem a uviděla Cama, jak se opírá o sloup na verandě. Zajímavě mě pozoruje.
"Společníka na co? Na komandování? Ne, díky."
Ušklíbla jsem se a Cam přihmouřil oči a přibližoval se ke mně.
"Ale no tak, já vím, že mě tu chceš. Chceš i něco jiného, že jo?"
Zašeptal mi u ucha a zkousnul mi ušní lalůček a já vydechla.

___________________________________________________________
Ano, možná si říkáte, proč jsem to takhle blbě ukončila a já vám na to řeknu jedno. Nevím.
Nejsem s tímhle dílem spokojená, nějak mi to dneska nešlo. Kvůli tomuhle dílu jsem začala poslouchat koledy v červenci. Už mi z toho hrabe! :D
Příště snad ten díl bude lepší, ale pro někoho horší, protože Kristine asi (snad) poletí domů... blíží se konec??

Mějte se kuskusově,
Verr xx