Messy love story // (Cameron Dallas, Matt Espinosa fanfiction) - CZ

Part 44. (Czech)

Vzbudila jsem se a byla jsem sama. Nevzpomínám si, kdy Cameron odešel, ale rozhodně jsem už nebyla při smyslech. Tělo už křičelo po spánku a já mu vyhověla.
Natáhla jsem se po sklínce s vodou, ale v tom jsem si všimla vzkazu na nočním stolku a vedle něj byla váza s čerstvými květinami. Nedalo mi to a musela jsem si přičichnout. Pichlo mě v boku a já bolestivě sykla.
Opatrně jsem pověsila nohy z postele a chystala se přečíst si text na červeném papírku, ale někdo mi zaklepal na dveře.
„Dále!"
Do pokoje vešla doktorka se sestřičkou a obě se na mě usmívaly.
„Máme pro vás dobré zprávy, slečno. Krevní obraz se zdá být v normě, což znamená, že vás můžeme zanedlouho pustit domů. Jak se cítíte? Zkuste nám popsat váš stav z fyzické, ale i z psychické stránky," doktorka domluvila a sestřička si hned přichystala papír s propiskou a čekala, co bude dál.
Polkla jsem a nevěděla, co mám říct první.
„Ehm, pořád mě trochu bolí hlava, krk a žebra. Jinak cítím, že se to lepší. A psychicky se mám dobře," pousmála jsem se a doktorka přikyvovala hlavou.
„Kde vás přesně co bolí?"
Ukázala jsem jí ta bolavá místa a promnula si bradu.
„Po tomhle typu úrazu je zřejmné, že vás budou bolet tyhle partie těla. Napíšu vám nějaké prášky na bolest a doporučuji brát nějaké vitaminy na imunitu a na růst kostí. Máte ještě něco, co byste potřebovala?"
Zamyslela jsem se a zalétla pohledem ke květinám.
„Neobjevil se tu náhodou nějaký vysoký kluk se světle hnědými vlasy?"
Doktorka se otočila na sestřičku a ta přistoupila blíže.
„To bohužel nevím, protože ten kluk musel dorazit dřív, než já, když jsem si vyměňovala směnu s druhou sestrou," řekla sestra a pokrčila rameny.
„Ale ta kytice je nádherná," dodala se širokým úsměvem.
Také jsem se usmála a doktorka převzala slovo.
„Pokud je to všechno, tak my půjdeme. Napíšeme vám žádanku na rentgen a ještě si vás radši proskenujeme, abychom si byli se vším jistí. Potom se uvidí, kdy už můžete balit věci. Tak zatím, opatrujte se," s úsměvem na mě mávla se složkou s mým jménem. Odešla a za ní cupitala sestra.


Natáhla jsem se znovu po vzkazu a začala číst a doufala, že už mě nikdo nevyruší.

'Milá Kristine,
Promiň, že jsi měla kvůli mně problémy s Cameronem. Nechtěl jsem vám to pokazit. Také doufám, že je ti alespoň trochu líp a půjdeš co nejdřív domů. Určitě se už těšíš, až se pořádně vyspíš ve své posteli, nemám pravdu? Nevím, kdy odlétáš domů, ale chtěl bych tě znovu vidět, abych se s tebou rozloučil. Opatruj se a pro příště-pořiď si lepší křídla, když budeš padat z nebe.

Shawn
P.S Doufám, že jsem se trefil do tvého vkusu
P.P.S Sestra mě otravuje s tím, že tě mám pozdravovat'

Když jsem vzkaz dočetla, usmála jsem se na květiny a zahleděla se ven z okna. Takže to byl Shawn, co tu byl brzo ráno a přinesl mi květiny.
Škoda, že tam nepřidal své telefonní číslo. Zavolala bych mu a poděkovala, že se vůbec se mnou zaobýval.
Zapomněla jsem zavolat rodičům. Vytočila jsem mamčino číslo a musela jí podrobně vysvětlit, proč zase nemůžu odletět.

Co když sem patřím?
Proč se musí vždy něco stát, když mám odletět domů?
Osud, či jenom nějaká blbá náhoda?

_____________________________________________
Ahojte! Máme za sebou hodně dlouhou pauzu, tak snad mě necháte žít, abych mohla psát další díly ^_^
Mějte se krásně a doufám, že se vám tahle krátka část bude líbit, protože poslední dobou moc nemám nápady a celkem se to podepisuje na mých částech.

Vera