Messy love story // (Cameron Dallas, Matt Espinosa fanfiction) - CZ

Part 7. (Czech)

"Au!", vykřikli jsme zároveň, já a Cameron.

Když jsem se vzpamatovala, začala jsem se omlouvat.

"Promiň, moc se omlouvám. Nechtěla jsem-"

"Přestaň. To omlouvání je hrozné.", zavrčel Cameron, obešel mě a třískl dveřma od koupelny.

Nahlas jsem si povzdychla a svalila se na postel. Chvíli jsem přemýšlela, že bych se sbalila a odjela, ale někdo mi zaklepal na dveře.

Přešla jsem ke dveřím a pomalu je otevřela.

Za nima stála Karen a já si oddychla.

"Je vše v pořádku?", zeptala se starostlivě.

"V naprostém.", ujistila jsem ji.

"Zítra by jsi měla nastoupit do školy. Čím dřív, tím líp.", když to Karen řekla, Cameron procházel kolem nás a zamrčel.

Karen jenom protočila očima, popřála mi dobrou noc a odešla.

Ještě před spaním jsem si šla dolů pro vodu a potkala dole v obýváku Camerona.

Věnoval mi úšklebek, ale já si ho nevšímala. Bude to pro mě tak lepší.

"V té škole nevydržíš ani jeden den.", začal do mě dloubat Cam.

Nic jsem neřekla a dál ho ignorovala.

Cameron vstal, přešel do kuchyně a opřel se o kuchyňskou linku.

Potřebovala jsem vodu, která byla v lednici, ale Cameron mě nechtěl pustit.

"Prostě si to uznej. Přijdeš tam, uvidíš jaké to tam je a rozbrečíš se.",pokračoval v otravování.

"Zdovolením, děkuji.", zkoušela jsem odstrčit Camerona, ale ten se ani nehl.

"Uznej to a já tě pustím."

"Co mám uznat?"

"To, že tam nevydržíš."

"Ještě jsem tam ani nebyla, tak nemůžu vědět, jestli tam vydržím."

"Kristine?", dolů po schodech scházela Sierra a Cameron uvolnil cestu k lednici a sedl si zpět do obýváku.

"Vše je v pohodě?", zeptala se a já přikývla.

"Jo. Šla jsem si jenom pro vodu.", usmála jsem se na ní a koukla na Camerona, který obdivoval svoje nehty.

"Máš na zítra nějaký školní batoh?", koukla po mě a sedla si na barovou židli.

"Jo nějaký mám. Asi jdu spát, dobrou noc.", řekla jsem rychle a vykročila ke schodům.

"Dobrou noc, Kristo.", řekla kousavě Cameron a já po něm vrhla vraždící pohled.

Ráno mi zazvonil budík o půl sedmý a já se začala chystat na první den ve škole.

Oblékla jsem si černé džíny, tílko a na něj lehký svetřík.

Vlasy jsem si sepla do drdolu, vzala batoh a do něj dala jenom nějaké prázdné sešity a pouzdro.

Vzala jsem si mobil a opustila pokoj.

Cameron zrovna vyšel z jeho pokoje a já radši zrychlila krok, abych nemusela být terčem dalších jeho připomínek.

Ten si jen nahlas odfrkl a předběhl mě na schodech.

"Tady máš snídani Kristine.", řekl pan Dallas a podal mi talířek se dvěma sendviči.

"Jste moc hodný, děkuji.", poděkovala jsem mu a on se s náma rozloučil, protože musel do práce.

"Tak co, jak se těšíš do školy?", usmála se na mě Sierra a Cameron se dusil smíchy s plnou pusou sendviče.

"No tak celkem jo. Uvidím jak to tam chodí.", odpověděla jsem skrz zuby.

Sierra ukázala palec nahoru a naznačila mi, že bychom měly vyrazit.

"Cameron s náma nepůjde, to je ti snad jasné.", zašeptala mi u dveří a spolu jsme opustily dům.

Za 10 minut jsme byly u školy a já uviděla Camerona se skupinkou lidí u zídky, který je vedle školy.

"Kouří Cameron?", vyhrkla jsem a potom si skousla ret.

Sierra se na mě podívala a odpověděla: "Ehh, ne. Teda já o ničem nevím. Ale kdyby začal, mamka by ho asi přetrhla."

Uchechtla jsem se a Sierra mě vedla do školy.

Všichni se na mě začali dívat a něco si šeptali a já začala být nervozní.

"Je tu nová?", zaslechla jsem někoho si šeptat.

Sierra mě zavedla k rozpisu tříd.

"Tak.. tady to je. Koukni se kde jsi a pak jdi radši do třídy. Sejdeme se po škole u zídky. Tak ahoj.", Sierra mi mávla a odešla.

Hleděla jsem na seznam lidí co jsou ve třídě, kde jsem já a narazila jsem na jméno Cameron Dallas.

"Ale ne...", povzdychla jsem si a dala si ruku na čelo.

Když jsem vešla do třídy, všechny pohledy strnuly na mě.

Trochu jsem se usmála a sedla si do zadní lavice a vytáhla si mobil, abych se nemusela dívat na ty vykulené obličeje.

Do třídy vešel Cameron s jeho kamarády a když mě uviděl řekl: "No doprdele."

Přešel k mé lavici a zahučel: "Tady sedím já. Sedni si někde jinde, dík."

"Vy se znáte?", zeptal se jeden z jeho kamarádů.

"Ne a ani bych nechtěl se s ní znát.", otočil se k němu Cameron a sedl si o lavici dopředu.

"Mohu si sednout někam jinam jestli chceš.", kuňkla jsem potichu a Cameron se ke mně prudce otočil a vyprskl: "Já tě neznám. Jasný?! Neznáme se."

_______________________________________________

Další, sice krátký díl, ale tak doufám, že se vám bude líbit.

woop-

HVĚZDIČKUJTE, KOMENTUJTE A SDÍLEJTE PROSÍM!:)

Mám vás ráda

Vaše

Verr xx