Messy love story // (Cameron Dallas, Matt Espinosa fanfiction) - CZ

Part 14. (Czech)

Nezapomeňte komentovat, hlasovat a sdílet! Mějte se krásně a za skoro 2 týdny šupajdo do školy!:D

Cameron do mě málem narazil a vydechl dost sprostý slovo, které jsem nechtěla ani slyšet.

Než Sierra vešla do svého pokoje, který byl o pár metrů dál, chytla jsem ji za loket a sykla jsem jí do ucha: "Nebudu spát s Cameronem v jedné posteli."
Proskenovala si mě a pak to nevydržela a rozchechtala se. Chytla mě za rameno a řekla mi: "Ale budeš muset, protože já s ním spát nebudu a ty s mím klukem taky ne. Sejdeme se dole. Drž se zlato." a vlepila mi pusu na tvář. Vydechla jsem a znovu se nadechla. Jasně, tady si mám vyčistit hlavu? Když budu muset jít každý den s utrpením do postele, než abych se na ni těšila?
Nakoukla jsem do našeho pokoje s nadějí, že se Cam nějak vypaří, ale on stál u okna s dřevěným rámem a ruku měl za krkem.
Postoupila jsem o krok blíž a opřela se o dveřní rám.
"Je to tu celkem fajn. Čekal jsem něco horšího, jako třeba, že se spolu budem mačkat v karavanu nebo tak.", pronesl se smíchem, ale hned přestal, když si všiml, že se vůbec nesměji.


*Cameronův pohled*

Koukl jsem se na ni a uviděl jsem na ni ten utrpený výraz. Fajn, když se se mnou nebude bavit, já taky ne. Já ji nepotřebuju a jak jde vidět, ona mě taky ne.
"Budu spát na zemi.", vydechl jsem a sedl si k ní zády na barevný a trochu udupaný koberec.
Kristine nic neříkala, je tu ještě? Cítil jsem jak se z hluboka nadechla. Byla tu.
Bylo mezi námi trapné ticho, než jsem ho přerušil. Začal jsem být naštvaný. Chovám se k ní slušně, spím kvůli té, té slepici na zemi a ona neřekne ani to hloupé 'děkuju'?!
"Doprdele a dost. Končím, končím s tebou. Chovám se k tobě konečně normálně a ty na mě ani nepromluvíš. Máme-li tu přežít 4 dny nebo jak sakra dlouho tu budem, tak musíme spolu mluvit ne?!
"Mluv dohajzlu!", vyjel jsem na ni a ona uskočila stranou a na její tváři byl strach.
Její oči se leskly a když jsem ji chtěl chytit za ruku, chytla se za pusu, vyjekla a utekla pryč.
Třískl jsem dveřmi a bušil jsem do zdi. "Kurva, doprdele."
Nechtěl jsem jí vyděsit, jenom..já...prostě nemůžu. Ne, dneska se potřebuju pořádně ožrat. Prudce jsem otevřel dveře a sešel dolů a uviděl Kristine jak sedí v koženém křesle a má položené rameno na Sierre.
"Jsi normální prosimtě?", vyštěkla po mně Sierra a já na ni přihmouřil oči a zaťal pěst.
Kristine měla na tváři výraz jako...vlastně neměla žádný výraz. Byla jako tělo bez duše.
Bylo ticho, ale v tom Kristine zazvonil telefon a když se na něj podívala, její koutek zaškubal k úsměvu. Vstala a vyšla z chaty a já ji pronásledoval chladným pohledem.
"Tohle bylo naposled, jasný?", vytrhla mě Sierra ze sledování Kristine.
Otočil jsem se na ni a řekl jí s klidným, ale v nitru naštvaným hlasem. "Ty mi nebudeš rozkazovat, jasný?"
Sierra mě odstrčila a šla za Jasperem do pokoje.
Sledoval jsem Kristine a záviděl tomu, s kým telefonovala, ale podle toho jak se usmívala, to vypadalo na teho jejího přítele Matta.

*Pohled Kristine*
Byla jsem strašně ráda, že Matt zavolal. Je rozhodně lepší, slyšet jeho hlas než si jenom číst SMS.

"Panebože lásko, moc mi chybíš.", vyhrkly mi slzy a aby mě nikdo z kempu neslyšel, sedla jsem si na balvan, z kterého šlo vidět na jezero a na les.
"Taky mi moc chybíš, už se mi vrať prosím."
"Už jenom 2 týdny, to zvládnem a pak budu už doma.", usmála jsem se a utřela si slzu.
"Miluji tě, už musím jít, pa-" řekl rychle a zavěsil.
"Taky tě...mám ráda.." řekla jsem do dálky. Vůbec nevím, proč jsem řekla, že ho mám jenom ráda.
Díky bohu, že to neslyšel.
 Tohle místo se mi líbí, je schované za stromy a za keřem, takže tu můžu sedět dokdy se mi bude chtít. Vlastně nemůžu, máme si prohlédnout okolí. Vrátila jsem se tiše do chaty a hned na mě vybafla Karen:  "Klidně se běž porozhlédnout a po té se domluvíme, jestli se půjdem najíst do blízké restaurace, nebo jestli si udělame vlastní jídlo, na ohni!"
Usmála jsem se a Karen si všimla mého ustaraného výrazu: "Děje se něco?"
Zakroutila jsem hlavou a řekla jí, že se do hoďky vrátím a vytratila jsem se co nejdřív, aniž by si toho Cam všiml.

Když jsem procházela kempem, uslyšela jsem dunivou hudbu. Příblížila jsem se blíž a uviděla za stromy a za dřevěným plotem chatu, vlastně to nebyla ani chata, ale taková skoro budova, nebo já nevím ani co to bylo. Všude to bylo osvícený a na parkatu tančili lidi, bylo to tu narvaný, celkem.
"Jsi tu nová?", někdo za mnou promluvil a já poskočila a zatajila dech. Za mnou stál pohledný hnědovlasý kluk s modrýma očima. Měl svalnatou postavu a krásný úsměv. Vzpamatovala jsem se a odpověděla.
"Jsem tu v Americe na výměnném pobytu a má "rodina" jela sem na chatu, tak jsem jela s nimi.", rozpačitě jsem se usmála a vypadala jsem dost tupě.
"Fakt? Tak to je fajn! Jdeš na Thomasovu party?", ukázal na kluka s blonďatými kudrnatými vlasy, jak se baví s kamarádama.
"Ne, nejsem pařící typ. Ale díky.", usmála jsem se a pozorovala všechny.
"Ale notak. Nebudeš dneska sedět v křesle u krbu a zpívat si ukolébavky, ne? Já taky moc nepařím, ale když tohle zkusíš. Tohle není jak nějaká jiná americká party. Tam jsou drogy a dost silný alkohol. Tady máš na výběr pití a dost široký styl hudby. Nebudeš litovat, ehm.."
"Kristine.", dodala jsem za něj a on ke mně napřáhl ruku a jeho svalnatá dlaň skryla tu mou.
"Chris, máš hezké jméno.", jeho oči mě úplně okouzlují, že jsem zapomněla co říkal.
"Promin, co jsi říkal? Máš moc hezké oči a já...to je fuk.", plácla jsem se do čela a on se zasmál, až mu šli vidět ďolíčky.
"Pokud máš nějaké známé, přiveď je. Čím víc, tím líp.", mrkl na mě a pomalu šel brankou do hluku lidí, ale ještě se otočil a řekl: "Prosím přijď. Počkám na tebe.", proskenoval si mě a pak se usmál a šel na terasu a pozdravil se s nějakýma klukama.
Šla jsem nazpět a na obloze byly červánky. Rozběhla jsem se k chatě, vzala fotoaparát a vyfotila tu nádhernou obloho s lesem a jezerem. Tady bych mohla žít napořád.

Když jsem Sierre a Jasperovi řekla, že tam je party, souhlasili, že se mnou půjdou. Samozřejmně se musel vtěrknout i Cameron.
"Je to kousek odtud.", otočila jsem se na ně a spěchala čím dál tím víc, abych znovu spatřila Chrise, ale po té jsem si uvědomila, že se chovám jak šlapka. Mám ráda Matta, ale jak jsme se dlouho neviděli, nevím co k němu cítím, ale prostě pořád něco cítím. A Cameron? Pff, škoda mluvit.

Došli jsme k brance a tam čekal Chris. Zamával mi a pronesl: "Tak přece jsi jenom došla."

Cítila jsem na sobě Camovi chladné oči.