''Sandersovi''

Špatné sny ve dne i v noci

Blonďatá dívka seděla u televize a smála se pořadu v televizi. Bylo to patnáctileté bezproblémové děvče se spousty snů. Ve dveřích se objevil její tatínek a sedl si na pohovku. Pohladil jí po jejích dlouhých vlasech a lehce se usmál.
"Ty moje malá princezničko." Řekl a políbil jí na čelo. Blondýnka se usmála a pak zesmutněla.
"Chybí mi máma." Zašeptala smutně a její otec si povzdechl.
"Už je to dlouho. Víš, že to byla nehoda. Ale už je to za námi, ano?" Blondýnka přikývla a stulila se tatínkovi do náruče. Chvilku s ní houpal, aby jí utišil. Pak blondýnka cítila jeho ruku, jak se po jejím stehni posouvá výš.
"Co to děláš?" Zeptala se vystrašeně, když už jí jeho dotyky nepřišly otcovské.
"Nikomu to nepovíš." Řekl výhružně a stočil ji pod sebe. Ruce jí držel nad hlavou a ignoroval prosby.
"Prosím! Nech mě! Tati! Prosím!"
A pak se stalo něco, co ta dívka nikdy nechtěla, aby se stalo. Prosila, křičela a plakala. Volala o pomoc, ale ta nikdy nepřišla...

S křikem jsem se posadila a zrychleně dýchala. Byla jsem úplně spocená a slzy mi tekly po tvářích. Moje nejhorší noční můra a zároveň vzpomínka. Můj otec byl hajzl. Moje matka zemřela při autonehodě a já se z toho dlouho nemohla vzpamatovat. A můj otec mi ani nepomohl. Spíše naopak. Několikrát mě znásilnil a pak už jsem to nevydržela. Utekla jsem a dostala se k téhle práci, ale o tom až někdy později.
Z přemýšlení o mém podělaném životě mě vyrušilo klepání na okno. Automaticky jsem se zvedla a neřešila, že mé tílko a kraťasy jsou úplně promočené. Otevřela jsem okýnko a hned na mě vypadl Nicolas.
"Ahoj." Řekl s lehkým úsměvem.
"Ahoj." Odpověděla jsem roztřeseně.
"Zlý sen?" Přikývla jsem a zahleděla se na podlahu. Po chvíli mi to došlo. Rychls jsem se na něj podívala a vykulila oči.
"Co tady děláš?!" Lehce se zasmál nad tím, že mi to došlo a upřel na mě své nádherné oči.
"Víš, já ....nelíbí se mi, jak to mezi nama dopadlo. Nechci se hádat a obzvlášť ne s tebou." Řekl a já malem roztekla. Znělo to upřímně a to víc mě to pak bolelo.
"Neměl si sem chodit." Zašeptala jsem bolestivě.
"Ale já musel."
"Ne!" Odporovala jsem. "Takhle je to špatně. Měl bys jít...já vztah nehledám."
"Já ti ho taky nenabízím." Zakroutil hlavou. "Zatím." A tu hlavu sklopil. Malem mi vypadlo srdce s hrudi, tak moc mi bušilo. Vypadal tak zraněně a sladce. A já nemohla.
"Jsi moc milý kluk." Zašeptala jsem a zvedla mu bradu. Tal jsem ho donutila, podívat se na mě. "Hodný a tak vůbec, ale já nejsem hodná holka."
"Gigi, nedělej ze sebe něco, co nejsi."
"O to jde!" Vyhrkla jsem. "Nejsem ta, za jakou mě máš." Teď jsem to byla já, která bolestně sklopila hlavu. Chytl mne za bradu a já se na něj musela podívat. Jeho nádherné oči se vpíjely do těch mých, plných bolesti.
"Já se nevzdám." Slíbil, vyskočil z okna a rozběhl se po velikém balkonu. Po okapu sešplhal dolů a pak zmizel ve tmě.

****
Šla jsem po chodbě a byla jsem dost rozladěná. V noci se mi zdála noční můra, pak rozjovir s Nicolasem, ráno hádka mezi Amber a Danem, Kevinovo blbé kecy a pětka ze zkoušení z fyziky. Naštěstí v mé práci známky nehrajou roli. Už to bylo ale dost důvodu k naštvání. Nepomohli mi ani blbáboly nějakých slepiček, co chtěli zjistit, kde jsem koupila kabelku a obal na telefon. Všechno jsem jim vysvětlila a v duchu je zabíjela.
Šla jsem po chodbě a snažila se ignorovat kecy spolužáků, ale jeden rozhovor mě zastavil. Rychle jsem se otočila a šokovaně hleděla na Nicol. Sakra.
"Říkala si, že přijel Alex Rogers?!" Zeptala jsem se a dychtivě na ní hleděla. "Tak říkala?!"
"Jo." Řekla zmateně. "Prý je tu jenom na rok. Kámošky ho viděly na chemii. Je prej dost sexy." V tom okamžiku se mi svět hroutil před očima. a to jsem si myslela, že už to dneska být horší nemůže. Ale očividně...
"Ale copak, drahá Gigi? Ten o tebe nezavadí ani pohledem, to se neboj." Řekla posměšně. Normálně bych jí něco odsekla, ale dneska ne. Najednou její kamarádky začaly pištět. Otočila jsem se a okamžitě do někoho narazila. Když jsem vzhlédla, myslela jsem si, že omdlím.
"Ale ale...svět je malej." Řekl blonďák s úšklebkem. Popadla jsem ho za paži a vedla ho pryč. Bylo mi jedno, že na mě všichni zírají. Došla jsem k opuštěné učebně a vtáhla ho dovnitř.
"Co se děje Gi-"
"Co tady kurva děláš?" Zakřičela jsem.
"Pšš..." řekl s prstem na puse.
"Co tady déláš?"
"Mám volno...tak jsem si řekl, že tě najdu." Usmál se.
"Proč?" Vyjekla jsem šokovaně.
"Stýskalo se mi, Gigi a tobě určitě taky." Řekl a začal se přibližovat. Rychle jsem ucouvla výhružně se na něj podívala.
"Nestýská. To co bylo, bylo."
"Ale taky může být..."
"Nech toho!" Vyjekla jsem naštvaně. "Může to prasknout! Víš, že mi na tom záleží!"
"Na čem?" Odfrkl si a rozhlédl se po třídě.
"Konečně mám rodinu." Pokrčila jsem rameny.
"Rodinu? Vždyť se nenávidí." Měl pravdu, ale já ho nechtěla nechat vyhrát.
"Mám zázemí."
"Každý rok jiný." Na chvilku jsem se zasekla. On sakra říkal pravdu.
"Záleží mi na tom..."
"Mně záleží na tobě." Řekl a přiblížil se ke mně. Chtěla jsem couvnout, ale narazila jsem do zdi. Dal ruce k mé hlavě a opřel se o ně. Byla jsem v pasti.
"Ne. Nezáleží." Řekla jsem a snažila se stát pevně a silně.
"Víš, že k sobě patříme."
"To je jedna z věcí, které nevím." Přimhouřila jsem oči. "Pochop, jde mi o to. Záleží mi na tom. Nic neprozradíš."
"Fajn." Přikývl a já si oddychla. Odendal ruce a tak jsem se pomalu vydala ke dveřím.
"Ale budu o tebe bojovat!" Zavolal na mne a bylo mi jasné, že to dodrží...

Ahoooj! Doufám že se vám tahle
kapča líbila 😄😄chcete aby Gigi byla s Chrisem a nebo s Alexem ? 😄😂jinak omlouvám se chyby , kontrolovala jsem to tak 100x, ale možná se tam jeste neco najde nooo ... Jinak užijte si další kapitoly vaše ❤️dooblepako❤️