''Sandersovi''

Vetřelec

Prochazela jsem chodbou a mířila na první hodinu, což byl zeměpis. Po cestě mě někdo zachytil za loket a přitáhl k sobě. Ani mě nepřekvapilo, když jsem před sebou viděla Alexe.
"Co je?" Povzdechla jsem si.
"Noták, Gigi, nedělej nam to ještě těžší. Patříme k sobě."
"Alexi nech toho." Sykla jsem potichu, když kolem nás procházela partička kluků.
"Ty přeci nechceš, aby se to dostalo na povrch." Zašeptal a já se na něj nevěřícně podívala.
"Vyhrožuješ mi?!"
"To bych si nedovolil." Usmál se. "Jen taková malá rada..."
"Vyhodí nás. Oba. Pravidla mluví jasně." Řekla jsem přesvědčeně. Na chvilku jsem v jeho očích viděla, že přemýšlí, ale jen na chvilku.
"Snad nechceš toho Nicolase?" Odfrkl si. Vykulila jsem na něj oči a on se ušklíbl. "Je to ubožák, holka jako ty má na víc."
"Jako třeba na tebe? Buď tak hodný a přestaň se tu ponižovat. Sám víš, jak to dopadne." Přimhouřila jsem oči. Pouze se ušklíbl a nic neříkal. "Nechci tě."

******
V první hodině jsem se málem užrala nudou. Probírali jsme řeky. Opravdu opruz. Ale pomohlo mi to na chvilku zapomenout na Nicolase a Alexe. Poslušně jsem si do macbooku zapisovala poznámky a do slepé mapy zakreslovala všechny řeky. Když konečně zazvonilo, začala jsem si balit všechny věci. Chystala jsem se k odchodu, když mi zazvonil mobil.
Morellová.
"Ano?" Přitiskla jsem si telefon mezi ucho a rameno, protože jsem si do tašky skládala zbytek věcí.
"Zdravím, Gigi." Pozdravila Morellová.
"Ehh...co se děje?"
"Jak to jde s obchodem nového zboží." "No dobře. Proč mi voláte? Na poradu to nepočká?"
"Klasická kontrola." Odvětila a já nevěřícně zakroutila hlavou.
"Fajn. Takže všechny holky si kupují oblečení a ty nové boty. Par si jich objednalo kabelku a nový make-up a ten parfém má opravdu velký úspěch." Vyhrkla jsem bez emocí.
"Výborně! Doufám, že se ti prodej zvýší."
"Jo, snad jo. Nebojte procenta se určitě zvýší."
"Dobrá Gigi, musím jít. Snaž se, ano?"
"Jasně. Mějte se!" Rozloučila jsem se a zavěsila. Vydala jsem se ke dveřím, ale zarazila se. O futra dveří se opírala Nicol a triumfně na mě hleděla.
"Co to bylo za telefon? A o jakých procentech to mluvíš?"
"Brigáda." Pokrčila jsem rameny. Lhaní mi nedělalo problém.
"Ty něco tajíš." Řekla a přiblížila se ke mně. S přimhouřenýma očima se na mě dívala a já nehnula ani brvou. Oplácela jsem jí lhostejný pohled, i když mi bušilo srdce. Tahle blbka na nic přijít nemůže. "A já na to přijdu."
"Se svým IQ na to rozhodně nepřijdeš." Mrkla jsem na ní.
"Jakým IQ?" Zeptala se nechápavě. Nevěřícně jsem zakroutila hlavou a složila si ruce na hrudi.
"Tvoje IQ je nižší než moje podpadky. A to nosím tenisky, zlato."

*****
Unaveně jsem odemkla dveře od domu a skopla ze sebe tenisky. Z jídelny se ozýval smích, což bylo neobvyklé. S úsměvem jsem se tam vydala. Ve vchodových dveřích jsem se šokovaně zastavila a tašky mi vypadly z rukou. S rachotem dopadly na zem a osazenstvo na židlích se na mne zvědavě podívali.
"Gigi?" Zeptala se s úsměvem Amber. "Co to je za tašky?"
"Šla jsem s pár holkama nakupovat." Řekla jsem nesměle a stále překvapeně z toho, co jsem viděla.
"Vždyť máš tolik oblečení." Zakroutil pobaveně hlavou Dan.
"Scháním si kamarádky."
"Dobrá taktika." Řekl ten, kvůli kterému jsem byla tak v šoku. Alex. U nás. V jídelně. Sedí. U nás.
"Pamatuješ si Alexe? Byli jste spolu loni v Kategorii, jako sourozenci." Vysvětlila s úsměvem Amber. Tak né asi.
"Jo, pamatuju." Moc dobře, chtěla jsem dodat, ale naštěstí jsem se udržela. Alex se stále usmíval a rentgenoval mě očima.
"Jsem tady pouze na rok. Potřeboval jsem chvilku pauzu od práce." Vysvětlil Amber a Danovi s úsměvem a napil se whisky. Já to sledovala raději s povzdálí. Odmítala jsem, sednout si k němu.
"Alex chtěl zůstat u někoho, koho zná." Řekl Dan a Alex přikývli
"Co myslíš tím 'u někoho?" Zeptala jsem se nechápavě.
"Přišel na drink. Nabízeli jsme mu tu přespat..." málem jsem po Amber skočila. To by ho tu nechala? "Ale odmítl." Pokrčila rameny a napila se svého vína. Alex opět přikývl a zvědavě se na mě podíval. Moudré rozhodnutí, Alexi.
"A kde vlastně budeš bydlet?" Zeptal se Dan zvědavě. Začala jsem si jen tak mezi dveřmi připadat nesvá.
"Agentura mi tady sehnala byt. Pouze na ten rok, pak se musím vrátit." Už aby to bylo, pomyslela jsem si.
"Navrhuji otevřít to shardoney, co máme v kuchyni, co vy na to?" Zeptal se Dan a vstal.
"Alespoň jednou si měl dobrý nápad." Prohodila urážlivě Amber a napila se opět vína. Dan její narážku ignoroval a vydal se do kuchyně.
"Gigi přidáš se k nám?" Zeptal sr Alex.
"Ne. Asi ne. Jsem unavená a mám ještě nějaké úkoly. Takže si to půjdu dodělat a brzo si lehnu."
"Dobře. Škoda." Řekla Amber a já přikývla. Stejný názor jsem ale neměla.

*****
Seděla jsem na posteli s macbookem a dělala domácí úkol do sociologie. Nahla jsem se k nočnímu stolku pro kelímek s kafem. Usrkla jsem a cítila, jak se mi kofein rozlévá v celém těle. Někdo zaklepal na moje dveře. Naštvaně jsem se zvedla a ani se neobtěžovala, hodit na sebe župan.
"Alexi, jestli si to ty, přísahám, že tě-" Zprudka jsem otevřela dveře a chtěla začít křičet, ale nebyl to Alex. "Kevine?"
"Můžu dál?" Zeptal se s pobaveným úšklebkem.
"Jo, jasně." Řekla jsem a vydala se do své postele. Plácla jsem sebou a objala modrý polštář. Kevin si vedle sedl a objal mě kolem ramen. Opřela jsem si hlavu o jeho rameno a mlčela.
"Co se děje?" Zeptal se tiše. Já si povzdechla a začala mu všdchno vyprávět. O tom, jak jsem zmatená z Nicolase, jak jsem naštvaná na tu blbku Nicol, co kolem mě nejspíš bude lítat a zjišťovat informace. V tichosti mě vyslechl a nepřerušoval mne.
"Ale konec mých keců." Řekla jsem a setřela slzu, která se mi neposlušně dostala z oka. "Co ty? Nějaká holka na scéně?" Kevin mlčel a lehce zčervenal. Potěšeně jsem se usmála a drkla do něj. Neochotně sáhl po telefonu a ukázal mi fotku nějaké holky. Byla to zrzka se zelenýma očima a hezkým úsměvem. Chodila na hodiny práva.
"Tu ti schvaluju. Ta je totiž hrozně hezká." Usmála jsem se a on ještě víc zčervenal.
A tak jsme si povídali ještě dlouho do noci. Svůj slib, že půjdu brzy spát jsem nesplnila, ale za povídání s ním to stálo. On byl jediný, kterému jsem 100% věřila. Mohla jsem se mu svěřit a nemusela se bát, že mě zavrhne a nebo že se bude smát. Byli jsme nerozlučbí. Díky němu jsem se cítila užitečně. Jako starší sestra, ale občas mi přišlo, že je ten starší sourozenec on...

Další kapča za náma , tahle trochu o ničem, ale ta příští bude zajímavější 😄vaše ❤️dooblepako❤️