''Sandersovi''

Pravda vždy vypluje na povrch

Bezstarostně jsem procházela chodbou. Obdařovala jsem všechny falešnými úsměvy a sledovala, jak se chovají úplně stejně. Trošku smutné.
"Gigi?" Ozval se za mnou známý hlas. Polekaně jsem se otočila a šokovaně sledovala Amber a Morellovou, jak si to kráčí přes celou chodbu ke mně.
"Děje se něco?" Zeptala jsem se, když ke mně došli. Morellová mezitím odchytila Alexe, který tam balil nějakou holku. Nad tím jsem se pouze uchechtla.
"Musíme si promluvit." Řekla Amber přísně. Chytla mě za paži a Morellová vedle ní chytla Áexe stejným způsobem. Vedli nás jako vězně, co někoho zabili. Všichni na chodbě nás sledovali a něco si šuškali. Můj pohled se setkal s pohledem Nicolase. V očích se mu odráželo překvapení a nechápavost. Kráčeli jsme ke kanceláři zástupce řiditele. Amber otevřela dveře a pokynula nám, aby jsme se posadili. Bez řečí jsme jí poslechli a sedli si. Ony obsadily židle na proti nám a tvář milý se velmi přísně.
"Minulý rok jste spolu byli v Kategorii. Jako sourozenci." Řekla Morellová a propalovala nás pohledem. Pouze jsme přikývli a já začala mít neblahé tušení, kam se tenhle rozhovor dostává.
"A jaké je první pravidlo sourozenců?" Zeptala se Amber.
"Ehm...neprat se?" Zkusila jsem to nadějně. Bohužel je to ještě více rozzlobilo.
"Teď není čas n vtipkování!" Vyštěkla Amber a já si začala uvědomovat, že jsme nejspíš ve velkém průšvihu. "Zeptám se znovu. Jaké je první pravidlo sourozenců v agentuře?"
"Nespat spolu." Promluvil poprvé Alex vedle mne. Už jsem se začínala bát, zle jsem v tom úplně sama.
"Přesně tak. A vy jste spolu?" Oba jsme mlčeli. Byla jsem upřímně ve velkém šoku. Zjištění, e vědí, co se mezi námi tenkrát stalo, mě dostalo na kolena. Začínal se mi před očima hroutit celý svět. Tentokrát už vážně. Tolik úsilí mě stálo, dostat se až sem a kvůli jednomu úletu se to pokazí. Rozbije se to jako domeček z karet.
"Vy jste se spolu vyspali." Řekla za nás Amber rozzlobeně. Zastuzeně jsem sklopila zrak a přikývla. "Porušili jste pravidlo. Agentura by vás měla okamžitě vyhodit! Jak jste jen mohli?! Udělali jste to, i když jsem vás prosila, ať to neděláte! Jaktože jsme o tom nikdo nevěděl?! Opravdu jste mě zklamali. Myslela jsem, že jste profesionálové a že to zvlaˇdnete. Ale nezvládli." Byla jsem na sebe naštvaná. Hrozil konec a já si postupně uvědomila, že nemám kam jít.
"Nevyhodím vás." Řekla Morellová. " na to svoji práci děláte až moc dobře. Ale Gigi, m'š poslední šanci. Jestli se vyspíš s Kevinem-" V tu chvíli jsem se upřímně a od srdce zasmála. "Co je k smíchu?!"
"Jakože s Kevinem?" Hýkáa jsem smíchy. "To nepřichází v úvahu! Navíc má nějakou holku."
"On má holku?" Zeptala se Aˇber překvapeně a najednou nevypadaly tak naštvaně, jako ještě před chvílí.
"No jo, je hezká a-"
"To je přeci jedno." Zastavila nás Morellová. "Máš poslední šanci, jinak letíš a je mi jedno, jak dobrá jsi." Přikývla jsem, několikrát poděkovali a rychle vyběhli ze dveří. Postupně jsem si to všechno začala uvědomovávat. Málem jsem přišla o práci. O hodně dobře placenou práci, která m drží nad vodou. Díky ní, nemusím žít s tátou...
"Gigi, kam uzíkáš?" Ozval se za mnou známý hlas.
"Dej mi už sakra pokoj, Alexi!" Vykřikla jsem.
"Ale noták, vždyť mě miluješ!"
"Nesnáším tě!"
"Ty si nepamatuješ, jak si v noci křičela moje jméno?" Zavolal s úšklebkem a docílil dvou věcí. Já se zastavila a naštvaně se na něj otočila a celá chodba utichla. Každý mě sledoval a čekal, co řeknu.
"Bylo to už před rokem, Alexi." Vyjekla jsem. On z kapsy vytáhl telefon a zaťukal na něj.
"Já to tady mám, jakoby to bylo dneska." V tu chvíli mi praskly nervy.
"Ty jeden prychopate! Co si o sobě myslíš?! Ty idiote jeden! Většího zkurvisina jsem v životě neviděla!" Alex se pouze usmál, a celé dívčí publikum vzdych'o a nebo spadlo do kolen.
"Ale notak Gigi, rozh'édni se. Přece se nebude hádat tady."
"Já se budu hádat, kde chci!"
"Dobře, ale mně už začíná být lehce trapné, že už celá škola ví, že spolu šukáme." Řekl s úšklebkem. Pomalu jsem se otočila k ostatním a hle děla do rozesmatých tváří. Někteří kluci na mě hleděli s neslrývaným chtíčem a dívky zAse se žárlivostí. Ale jeden se koukal jinak. Nicolas na mě hleděl se skutkem v očích a zároveň nechaˇpavostí. Kukuč alá smutné štěňátko. Trhalo mi to srdce. Chtěla jsem se k němu rozběhnout a vše mu vysvětlit, ale to bych musela říct, že jsem v té branži. Že jsem lhala...
Z přemýšlení mě vytrhl pohyb. Kolem mě prošla Nicol a mířila k Alexovi.
"Alí? Miláčku, nebudeme se tady zahazovat s takovou lůzou." Odfrkla si a doslova se na Alexe pověsila. Ten k ní jen něco zamumlal a pak se spolu vydali pryč. Měla jsem na něj vztek. Byla jsem si jistá, že to on agentuře řekl, že jsme spolu spali. To on mi málem zničil tvrdě vybudovanou práci.
"Hej Nicol! Až spolu budete šukat, vem si mikroskop, ať tam dole něco vidíš!" Zavolala jsem na ní a donutila je tak, otočit se. Všichni v chodbě se rozesmáli, ale tomu jsem nevěnovala pozornost. S úšklebkem a pocitem zadoustižení jsem sledovala naštvaný výraz Alexe.
"To mi říkáš ty? Děvka, která za rok zmizí a ani se neroźoučí?!"
"Ty taky hned zmizíš a nikdo ani neví, kdo vlastně jsi." Ozvalo se z davu. Znal jsem ten hlas. Podívala jsem se na Nicolase, který se na mě lehce usmál. Úsměv jsem mu opěrovala.
"Ty se do toho nepleť, ubožáku."
"Neber si ho do huby!" Zakřičela jsem na něj naštvaně. Alex si mě přemí rozźobeným pohledem a pak řekl: "víte, kdo tady slečna je? Tady nad slena falsná, že?!" Vyštkl a mně se stáhlo hrdlo. "Já vám povím, kdo je-"
"Alexi nedělej to." Ozvalo se vedle něj varovně. Kevin.
"A kdo mě zastaví? Ty?!" Rozesmál se.
"Jo. Já." A pak se to všechno událo hrozně rychle. Alex se skácel k zemi po dobře mířené ráně mého bratra. Z nosu mu pkamžitě vytryskla krev.
Možná to ode mě bylo hnusné, ale udělalo mi to radost. Nicol vylřikla a s nadávkami se ho snažila podepřít. Radostně jsem se ušklíbla, když konečně zmizeli.
"Gigi?" Přistoupil ke mně lehce rozhozený Kevin.
"Dobrá rána!"
"Díky." Řekl nejistě a upřel na mě své hnědé oči. "Ty si s ním vážně spala?"

*flashback*
Falešní sourozenci spolu seděli v obývacím pokoji a učili se. Respektivě, učebnice měli otevřené, ale ani se do nich nepodívali. Jejich rodiče byli na charitativním večírku.
"Alexi, nech mě!" Smála se Gigi, když jí blonďák už poněkolikáté zatahal za vlasy
"Víš, že si roztomilá, když se směješ?" . Blondýnka nesměle sklopila pohled a na tváři se jí objevil ruměnec. Alex se  usmál a dal jí letmý polibek. Gigi překvapeně zamrkala, ale nic na to nerekla. Jejich oči se setkaly a střídavě přeskakovaly z jejich rtů a očí. Pak už se Alex neudržel a dravě přitiskl své rty na její. Ona neprotestovala. Naopak. Tvrdě mu oplácela dravé polibky. Alexovi už polibky nestačily a začal jazykem obkreslovat konturu jejích rtů. Blondýnka, protože nechtěla dlouho trpět, pootevřela ústa a on jí jazykem vjel dovnitř. Rozpoutaly tak bitvu, ve které soutěžily o to, kdo bude vítěz. Její rty se pohybovaly v souladu s těmi jeho. A pak si to asi umite představit...
*konec flasbacku*
"Hej!" Luskl mi před očima Kevin prsty a vrátil mě tím do reality. Polekaně jsem sebou trhla a podívala se mu do očí. Tohle tajemství bylo jediné, které jsem mu nikdy neřekla. Ne, že bych mu nevěřila, ale já se prostě...bála.
"Jo, spala."
*****
Stále jsem se nehla z místa. Koukala jsem do země a vzpomínala. Kolem mě chodily davy lidí, co si něco špitaly a ukazovaly na mě.
"Ahoj." Ozvalo se vedle mě. Polekaně jsem se podívala na osobu před sebou. Nicolas. Toho jsem vidět nechtěla. Co když jsem ho zklamala? Co když si o mně myslí, že jsem děvka? Tyhle otázky se mi dostávaly do hlavy a rozpoutaly tam neuvěřitelnou bitvu.
"Ještě než něco řekneš, tak bych ti chtěl něco říct já." Řekl odhodlaně. "Když jsem se tě zastal, měl jsem pocit, že to tak chci dělat dál. Poslouchat kecy toho kreténa...neuvěřitelně mě to naštvalo a měl jsem chuť mu jednu vrazit. Proto se tě chci zeptat...Nešla bys se mnou na večeři?" Zeptal se s jeho klasickým úsměvem a já na něj hleděli jako na poklad. Nedala jsem navenek žádné emoce a jen ho sledovala. "A než mě odmítneš-"
"Půjdu moc ráda."

Tak tahle kapitola byla dost trapná psat hlavně tamta scenka ... Chápete urcite :D :D