''Sandersovi''

Láska je droga...drogy se nemíchají

Sluneční paprsky, které se vkradly dovnitř otevřeným oknem, mě šimraly po tváři a já musela otevřít doposud zavřená očka. Rozhlédla jsem se po pokoji. Stejný jako obvykle, taky, co jsem čekala, že? Odkryla jsem přikrývku a vylezla. S úžasem jsem sledovala své tělo oděno pouze ve spodním prádle. Proč jsem si večer nevzala pyžama? Snažila jsem se přemýšlet nad včerejším večerem, ale nic jsem si nepamatovala. Můj pohled česající okolí, se zastavil na zemi. Leželo tam tílko a tepláky. Nejspíš ty, které jsem měla včera na sobě. Asi jsem byla moc unavená na to, abych se převlékala. Pokrčila jsem nad tím rameny a vydala se do koupelny kvůli horké sprše.

Nechala jsem na sebe dopadat prameny horké vody a vypnula mozek. Všechny starosti šli teď mimo mě. Užívala jsem si ten pocit čištění a v hlavě úplně prázdno. Byla to příjemná změna on všelijakého stresu ve škole, se zbožím a firmou a s Alexem. Nad tím jménem jsem se pozastavila. Přimhouřila jsem oči a sledovala pramínek vody. Ale ten jde přeci mimo mě , zakroutila jsem hlavou a pokračovala v mytí.

***********

Po dlouhé sprše jsem vyšla z koupelny a zamířila k posteli. V ručníku a s mokrými vlasy jsem skočila do postele a sáhla po telefonu. Nová zpráva. Radostně jsem si zavýskla a okamžitě se dala do čtení.

Moje princezničko :*

Doufám, že jsi si řiditelské volno užila :) moc se mi stýskalo! Přijel jsem v noci, ale chtěl bych se sejít. Za hodinu v hlavním parku?

Jako střela jsem vyskočila z postele a hnala se do šatny. Moc jsem se na něj těšila.

********

Už zdálky jsem poznala, že ten kluk v celý v černé u fontány je Nicolas. Rozběhla jsem se (i když to v žabkách byl celkem oříšek). Stál zády ke mně, čehož jsem využila a skočila mu na záda. Nečekal mne a svalil se se mnou na zem. Já se jen smála jako šílená. Překvapeně se na mě obrátil, ale mě nezajímalo, co chce říct. Přitiskla jsem své rty na ty jeho a umlčela ho dlouhým polibkem.

"Taky jsi mi chyběl." Vydechla jsem, když se naše rty odpojily. Pevně jsem mu hleděla do šťastných očí, které tak působily díky mně. Věděla jsem to. Netuším jak, ale poznala jsem to. Pohled mi upřímně oplácel a já v nich neviděla žádné pochybení.

Celé dopoledne jsme strávili procházením se po parku, sledováním malých dětí, jak si hrají na hřišti a nakonec jsme si zašli na výborný oběd.

Zrovna jsme šli kolem jedné z kaváren, kde dělají to nejlepší kafe ve městě, když v tom mi zazvonil telefon.

"Ano?" Řekla jsem trochu otráveně, když si přečetla, kdo volá.

"Gigi? Musíš jít domů. Přijela kontrola." Řekla rychle Amber a zavěsila.

"Sakra." Zasyčela jsem a hodila telefon zpátky do tašky.

"Děje se něco?" Zeptal se Nicolas, když viděl, jak si frustrovaně prohrabuji vlasy. Pouze jsem se usmála.

"Nic se neděje." Ujistila jsem ho. "Ale musím jít domů. Moc mě to mrzí, ale slibuji, že ti to vynahradím." Políbila jsem ho a vydala se k autu, i když jsem řízení bytostně nesnášela.

*************

Vešla jsem do domu a rty stáhla do úzké linky. Tyhle kontroly jsem nikdy ráda neměla. Popravdě mě dost děsily. Všichni ti lidé s rukavicemi, plášti a každý se specializoval na něco jiného. Byl tady tým specialistů na elektriku, trendy, kosmetiku, nábytek a nás. Ač jsem tomu nikdy nemohla uvěřit, kontrolovali i nás. Nejdřív přišly na řadu testy a pak rozhovor.