''Sandersovi''

Prolog

Mé jméno je Gigi Morgan, ale tento rok jsem Gigi Sandersová.

Jako malá jsem si vždycky myslela, že stěhování je to nejhorší na světě. Opustit všechny kamarády, zájmy, oblíbenou kavárnu a nebo kino. Teď se ale stěhuji každý rok. Každý rok změním oblíbenou kavárnu a kino. A k tomu i svou identitu...

Seděla jsem v tom nejnovějším mercedesu a poslouchala písničky. Louky za okýnkem se za chvilku změnily v domy, které se vyjímaly na luxusních ulicí. Za chvilku ty domy prostřídaly vily. Rocky springs. Malé město s kupou naivních lidí. Náš nový domov.
Auto, které řídil můj 'otec' dojelo na konec ulice, kde stála obrovitá vila. Přesně jak jsem čekala. "Vždycky to nejlepší!" Tak znělo heslo, které nám stále připomínala šéfka. Konečně jsme zastavili. Zhluboka jsem se nadechla, popadla kabelku a vylezla z auta. Jistě moje rodina musela připomínat největší snoby. Všichni na sobě měli pilotky a to nejmodernější oblečení. V tom ta práce byla bezva.
Mamka se s telefonem u ucha přesunula do domu a táta se vydal obdivovat ferrari, které mu přivezli.
"Připravena na další rok?" Ozvalo se mi u ucha. Lehce jsem se usmála a otočila na Kevina. Kevin byl můj falešný bratr, ale spíše jsem ho brala jako nejlepšího kamaráda.
"Vždycky." Ušklíbla jsem se.
"Hej!" Křičela na nás Amber ode dveří. Mávala rukou na náznak, že chce, abychom šli dovnitř. Unaveně jsem si povzdechla, ale její rozkaz poslechla.
Když jsem vstoupila dovnitř, málem jsem oněměla. Bylo to luxusnější než posledně. Obývací pokoj byl sladěný do světlých barev a kuchyně s jídelnou zase do tmavých. Hned naproti mně bylo obrovské zrcadlo. Chvilku jsem se zahleděla na svojí postavu. Vypadala jsem jako hodná holka, jenže jsem byla přesný opak. Oblečení bylo to nejstylovější. Vansky z nejnovější kolekce a ostatní oblečení na tom bylo vlastně úplně stejně.
"Mimoni." Uchechtl se mi u ucha Kevin. Zakoulela jsem očima a s kroucením hlavy jsem se vydala do obývacího pokoje. Na pohovce seděla Amber se smlouvami a telefonem v ruce. Plácla jsem sebou do tureckého sedu a čekala na všechny plány.
"Máme tu nový rok a nové příležitosti." Řekla s úsměvem 'maminka' a já nevěřícně zakroutila hlavou. "Takže zaprvé-"
"Amber, my ty pravidla známe!" Skočila jsem jí do řeči. Nakonec to dopadlo tak, že si Amber své řeči neodpustila. Pak jsme měli slavnostní večeři, tak jako každý rok. Vlastně jsem byla ráda, že jsem si lehla do postele, ale usnout jsem nemohla. Stále jsem přemýšlela nad zítřejším dnem a nad vším, co mě čekalo...

****
'Crrrr'
"Co to sakra..." zamumlala jsem rozespale. Po chvilce jsem si uvědomila, co je za den. Byl čas nastoupit do nové školy. Rychle jsem vystřelila z postele do mojí koupelny. Vysprchovala jsem se a namalovala. Vyšla jsem z koupelny a pobrukovala si nějakou písničku. Poté jsem si oblékla šaty připravené už ze včerejška. Měly vínový hořejšek a volánkovou černou sukni. Doladila jsem sandálky a své vlasy jsem nechala volně rozpuštěné.
Popadla jsem kabelku a vyběhla ven z pokoje.

V kuchyni seděla Amber a hledala něco na macbooku. Dohadovala se s Danem tak, jak to měli ve zvyku.
"Naposledy ti říkám, že mě to nezajímá." Zavrčela Ambre na svého falešného muže.
"Dobré ráno!" Usmála jsem se a sedla si ke stolu.
"Hej Amber!" Vběhl do místnosti rozesmátý Kevin. "Proč máš šatník větší než já koupelnu?"
"Co si dělal v mém šatníku?" Odtrhla oči od svého počítače.
"Hledal jsem ten batoh..." Pak se stejně jako každé ráno řešili obchodní tahy a novinky.
"Osm!" Zakřičel Dan při pohledu na své rolexky. Rychle jsem si vzala kabelku a vydala se do chodby. Do školy jsem jela s Kevinem, který řídil, jelikož já řízení nenáviděla.
Po pár minutách jsme dojeli ke škole. Bylo tam spoustu lidí, kteří se spolu smáli a bylo vidět, kam patří. Viděla jsem baletky, metalisty, šprty, fotbalisty a spoustu jiných skupin. A já si říkala: kam se vetřu?

*****
Už zvonilo na první hodinu a já stále nebyla ve třídě. Vybíhala jsem schody a objevila se před učebnou matematiky. Kdo mi napsal matiku?! Pomyslela jsem si naštvaně. Zhluboka jsem se nadechla a zaklepala. Po tichém 'dále' jsem vešla dovnitř a všechny oči se stočily na mne.
"Aaa vy budete slečna Sandersová?" Zeptal profesor v kvádru. Pouze jsem s falšným úsměvem přikývla a vydala se před tabuli. "Takže žáci, tohle je slečna Gigi Sandersová. Doufám, že spolu budete dobře vycházet." Spousta lidí by při představování před celou třídou měli nervy, ale já si po každém roce zvykla. Prohlížela jsem si všechny ve třídě. Nikdo mi nepřišel zvláštní a proto jsem nervózní vůbec nebyla. Ale pak jsem se pohledem zastavila uprostřed třídy a polil mě studený pot. Seděl tam nádherný kluk. Nikdy v životě jsem krásnějšího neviděla. Rozčepýřené světlounce hnědé vlasy a v očích jiskřičky dělaly dojem naprosto dokonalého obličeje. Na tváři mu hrál lišácký úšklebek. Po chvilce jsem si uvědomila, že mě sleduje. Rychle jsem uhnula pohledem a dech se mi zadrhl v hrdle. Naštěstí mě profesor poslal na místo. K mé smůle bylo jediné místo vedle toho kluka. Sedla jsem si a modlila se, abych vypadala co nejvíce přirozeně.
"Ahoj." Ozvalo se šeptem vedle mě. Sametový a milý hlas. Lehce jsem se usmála a podívala se na něj. Kývla jsem na pozdrav a nebyla schopna slova. "Jsem Nicolas." Má nádherné jméno.
"Já Gigi."
"To vím." Uchechtl se. Pravidla sakra! Okamžitě jsem uhla pohledem a do konce hodiny, ho ignorovala.

*****
Po vyučování jsem si skládala věci do skříňky a poslouchala štěbetání kolem mě.
"Ahoj." Ozval se vedle mne holčičí hlas.
"Čau?" Parta holek v růžových šatech si mě prohlížela a já málem vybuchla smíchy.
"Máš krásný šaty!" Pochválila mě jedna brunetka. Operace začíná.
"Díky. Z internetovýho obchodu. Doporučuji." Mrkla jsem na ně a doufala, že v nich za pár dnů přijdou oblečené. Pak odešli a já zůstala sama. Ne na dlouho. "Kevine." Usmála jsem se. "V pohodě?" Pouze přikývl a usmál se. Chvilku jsme si povídali, ale pak kolem nás prošel Nicolas. Usmál se na mne a já mu úsměv opětovala.
"Láska na první pohled?" Uchechtl se Kevin.
"Nebuď směšný! Víš, že v týhle branži to nejde. Jsem lhářka. A navíc...pravidla mluví jasně."
To jsem ale ještě netušila, že mě to pak nebude zajímat...

Tak tu máme první kapitolu 😃☺ není nic moc...přeci jen, je to začátek a ty nikdy nebývají zajímavé 😃 ještě se to rozjede☺☺
❤doublepako❤