Game | CZ

N

Hned, jakmile jsem přišla domů, jsem usedla ke svému počítači a podívala se na novinky. Konkrétně na zprávy. Zajímalo mě, zda se nestala další vražda. Byla jsem ráda, že se nic takového zatím nebylo. Zaklapla jsem tedy notebook a hupsla na postel, kde jsem měla několik knih. Milovala jsem hlavně detektivky a příběh Sherlocka. Byl to sociopat na nejvyšší úrovni, ale rozhodně hezčí, chytřejší a ne takový úchylný cvok jako byl Andrew. Proč musím na něj v negativních myšlenkách pořád myslet?

Zakroutila jsem hlavou, abych vymazala všechny myšlenky z hlavy a začetla se do knihy. Asi tak hodinu jsem si dokázala číst, než mě začal štvát podivný zvuk z venčí. Odložila jsem nedočtenou knihu a kráčela se podívat k oknu. Můj křik se roznesl po celém pokoji. ,, M-mami? Mami!'' zakřičela jsem a běžela do přízemí. 

,, Co se děje zlato?'' zeptala se celá zaražená. 

,, Venku...tělo...na stromě...'' 

,, Cože?'' divila se. ,, Jak to myslíš?''

,, Pojď se podívat...'' 

,, Zlato, to se ti asi něco zdálo. To je blbost.'' oponovala. Já se však jen tak odbít nikdy nenechám. Snažila jsem se jí vyprovokovat, aby se tam šla se mnou podívat, a když jsem mi to konečně podařilo, strach přebilo naštvání. Na zahradě, kde rostl vysoký strom, na kterém jsem viděla tělo oběšence, nebylo nic jen zrzavá kočka. 

,, Co...to?'' Vyhrkla jsem a rozhlížela se po celé zahradě. ,, Vždyť tam byla?! Mami, já nekecám!''

,, Asi se ti něco zdálo. Už jsi přepracovaná! Neuč se pořád.'' mamka si založila ruce v bok a odkráčela zase zpátky do domu. Já jsem se procházela po zahradě snad půl hodiny a hledala aspoň nějaký náznak toho že to, co jsem viděla, nebyla halucinace. Jenže nic. 

Naštvaná jsem odkráčela zpátky do domu. Než jsem ale zabouchla dveře, cítila jsem zvláštní pocit na mých zádech. Jako kdyby se na mě někdo upřesně díval.