Game | CZ

J

- O pár dní později -

,, Dost by mě zajímalo, kam se ten nováček poděl! Už tu není skoro týden. Možná že se tě začíná bát kvůli tomu, co si mu udělala a tak nepřišel do školy, protože by se s tebou musel vídat.'' zazubila se Scharlotte. Já si tím ale nebyla tak jistá. 

,, Možná, v tom případě bych mu sebrala střelce a další pěšáky.'' Pozdvihla obočí a nechápavě se na mě zadívala.

,, Jak do myslíš?''

Jen jsem zavrtěla hlavou. ,, Ale... to je složité na vysvětlení.''

Kráčeli jsme místním parkem a kráčeli zrovna domů. ,, Hele, tak ahoj! Máš dneska odpoledne čas? Že bychom se sešli?'' zeptala se mě Scharlotte.

,, Tak kolem čtvrté až. Musím ještě doma něco udělat.'' 

,, Tak fajn, ještě ti napíšu.'' poví mi. Hned na to se obejmeme a ona odkráčí jiným směrem domů. V tomto proklatém parku teď nikdo nebyl. Cítila jsem se podivně - jako kdyby mě někdo sledoval! Neustále jsem se rozhlížela. Slyšela jsem i zvuky a kroky. Asi jsem už začínala být paranoidní...

A pak se to stalo. V momentě, kdy jsem se podívala před sebe jsem v dálce spatřila někoho v kapuci. Pomalu ke mě kráčel. Nevěděla jsem zda mám křičet, utíkat nebo co vlastně mám dělat. Je přeci všední den! To se mi nic stát nemůže! A nebo jo, protože se ke mě rozběhl. 

Začala jsem křičet a následně utíkat opačným směrem. Jenže pozdě. Dostihl mě, popadl za pas a hodil do trávy. Snažila jsem se bránit, ale byl silnější než já. Jednou rukou mi držel ústa, abych nemohla dál křičet. Začal mě líbat po krku, až se dostal k uchu, kde zašeptal:

,, Bála ses?'' V ten moment mi to došlo. Andrew!

Teprve teď jsem začala obrovskou silou do něj bušit, až mě nakonec pustil: ,, Ty debile! Co si o sobě myslíš!'' Jen se zlomyslně smál. Vystartovala jsem na nohy, opucovala se a sebrala svoji tašku ze země. 

Andrew mě probodl pohledem a předtím, než jsem se vydala dál na svoji cestu, zvolal: ,, Padla ti věž!''