Hard case || Larry ✔

~5~

Hrozně vám děkuju za už 1k přečtení! Jsem ráda, že se vám tenhle příběh líbí a celkově moje psaní :3 Jsem šťastná, že vás mám :3 

Po škole zamířil Louis rovnou domů. Chtěl zůstat až do večera venku, ale to by mu jak si nevyšlo a proto se strachem vyrazil po cestě, která vedla k jeho baráku. Pevně držel popruh své tašky a celou dobu zíral na své boty. Vůbec se mu domu nechtělo, protože moc dobře věděl, co ho čeká. Zakousl se do rtu a snažil se rozptýlit myšlenkami na sexy učitele.

Za chvíli už stál před dveřmi svého domu, kde se párkrát nadechl, aby si dodal odvahu. Sáhl po klice, otevřel dveře a rychle proběhl předsíní a běžel do svého pokoje. Po dlouhé době měl štěstí, protože do pokoje stihl doběhnout a zamknout se. S výdechem se svezl po dveří a nechal po svých tvářích téct slzy úlevy. Dneska si tím nebude muset procházet znovu.

Za pár minut se postavil a přešel ke svému pracovnímu stolu, kde se posadil. Vytáhl si sluchátka a hudbu si zapnul na nejvyšší hlasitost. Bolela ho z toho hlava, ale byl to jediný útěk od toho, co se dělo v jeho domě. Také si vyndal svůj skicák, kde si začal bezmyšlenkovitě kreslit, aby se nějak zabavil. Většinu času nevěděl, co dělat a proto si jen tak kreslil.

Z dnešních výtvorů vyšlo několik kreseb jeho učitele, zvířat a on sám společně s jeho dvěma kamarády. Ještě v té době, kdy byli šťastní, kdy se každý den usmívali a užívali si chvíle, kdy mohli být spolu. Pak se všechno nějak záhadně otočilo a oni se od sebe vzdálili. Už netrávili každý den spolu a nedělali blbosti, jako když byli děti. Louise to všechno mrzelo, protože věděl, že je to kvůli němu. Věděl, že Theo a Troye si nerozumí tolik a nejspíš by se spolu, nebýt Louise, nekamarádili. 

S povzdechem odložil skicák zpět na své místo, kde věděl, že ho nikdo nenajde. Posadil se na postel a zíral před sebe. Přemýšlel nad životem a proč vůbec ještě neutekl z domu. Asi věděl, že by se na ulici neužil. Bál se toho, že by se pak znovu připlazil k těmhle dveřím a prosil o odpuštění.

Setřel si z tváří slzy a sáhl pod matraci, kde vytáhl staré fotky. Malý úsměv se objevil na jeho tváři, když procházel fotku za fotkou, kde měl ještě ten štěstím rozzářený dětský obličej. Jeho nejoblíbenější fotka byla ta, kde ho máma s tátou objímali a jeho sestra stála uraženě na straně. Bylo to něco, na co rád vzpomínal.

Jenom tyhle fotky byly vzpomínky na dobré věci a proto si je schovával. Měl k tomu i jiné důvody, ale nad těmi se snažil nepřemýšlet. Položil fotky před sebe a snažil se přestat brečet. Cítil, že na něj jde další deprese a proto fotky schoval zpět pod matraci.

Telefon se mu za pár minut vybil a on byl nucený si vyndat sluchátka a dát telefon na nabíječku. Přivřel oči, když uslyšel rámus z kuchyně a snažil se to ignorovat jako jindy. Nepotřeboval se zase večer bát.

Po pár minutách randál nepřestal a proto si vytáhl ze skříně černou mikinu, kterou si na sebe oblékl a vyskočil oknem ven. Musel na vzduch a tak rychle utíkal od domu na svoje oblíbené místo. Bylo daleko od jeho domu, ale to mu nevadilo. Byl rád, že nemusí být v tom domě.

Zpomalil krok, když kousek od sebe uviděl sexy učitele, který šel na druhém chodníku s nějakým mužem. Louis ho chtěl pozdravit, ale pak uviděl, že se Styles zastavil a toho muže políbil. To Louisovi na tváři smazalo celý úsměv a on se slzami utíkal dál.

Litoval toho, že tohle viděl. Chtěl nad učitelem přemýšlet, jako kdyby u něj měl šanci. Teď už věděl, že to tak není. Nepotřeboval vědět, že má Styles přítele a je s ním šťastný. Všichni v jeho okolí byli šťastní a moc rádi mu to ukazovali. 

On se cítil zkaženě svým životem a přišel si jak jed, který každému otráví život. Jen Troye a Theo byli proti jeho jedu imunní, protože jako jediní to s ním vydrželi od školky, až do teď. Byl za ně šťastný. Byli pro něj všechno. Bez nich už by nejspíš ukončil svůj nedůležitý život.

Trošku depresivní část, ale snad nevadí. Doufám, že tomuhle příběhu dáte šanci, aby si vás získal, tak jako mě. Snad se vám část líbila a nebojte... všechno se vysvětlí časem :3

_LarryLS1_