Hard case || Larry ✔

~22~

Jakmile se Louis dostal před dveře kabinetu pana Stylese, tak s velkým úsměvem zaťukal a čekal, až mu učitel otevře. Za chvíli se tak stalo a Louisovi se vyskytl pohled na kudrnatého muže s ledovým výrazem ve tváři. "Dobrý den, pane učiteli." pozdravil slušně brunet. "Přišel jsem na tu hodinu po škole." dodal ještě, očekávaje Stylesovu reakci.

"Dobrý den, Tomlinsone" oplatil mu Harry pozdrav a kývl hlavou dovnitř kabinetu. Ustoupil, aby uvolnil Louisovi průchod a brunet ihned vešel, načež za nimi učitel zavřel dveře a až v té chvíli nechal na své tváři vyrůst úsměv.

"Ahoj." otočil se modrooký na učitele a odložil svůj batoh na zem.

"Jsem rád, že ses na mě nevykašlal a přišel jsi." Harry se rozešel k Louisovi a ten zůstal stát na místě. Pohnul se až, když si ho učitel přitáhl do objetí. Louis mu omotal ruce kolem krku a položil si hlavu do ohbí mužova krku. Musel stát na špičkách, aby byl k Harryho výšce alespoň trochu akorát.

"Děkuji, že jsi nezavolal mým rodičům." zašeptal Louis do Stylesova krku. Cítil učitelovy velké ruce na svých zádech a musel se ještě víc usmát.

"To je v pořádku, Lou." zelenooký se také usmál ještě víc. Bylo mu dobře, když mohl svého studenta pevně držet v náruči a nasávat dokonalou vůni. Takhle dobře se necítil s nikým, ani se svým snoubencem. "Opustím ho." vypadlo najednou z učitele a Louis se rychle odtáhl, aby se mohl podívat do zelených očí.

"Co?" zeptal se brunet nechápavě.

"Opustím ho. Opustím svého snoubence." řekl Styles nervózním hlasem. Jeho slova vytvořila na Louisově tváři drobné zamračení. "Teď už vím, že ho nemiluju a jsem s ním jen ze strachu ze samoty. Nechci s ním už být. Necítím k němu to, co dřív a už v tom ani není žádná jiskra. Zkrátka už to není ani vztah a teď kvůli tobě vím, že s ním nemůžu být šťastný." vysvětlil Harry svoje pocity a podíval se Louisovi do očí. 

Viděl, že jeho student začíná panikařit a chtěl to zastavit. "Nemyslím to tak, že bych tě-" Harry se zadrhl. Nechtěl to slovo od M použít, takže si upravil větu. "Jen jsi mi otevřel oči. Nic víc. Vím, že si teď říkáš, že je to blbost, ale já nad tím hodně přemýšlel a ty jsi mě postrčil na správnou cestu. Děkuju ti." usmál se učitel a doufal, že to Louis už pochopil. 

"Ale já jsem nic neudělal." namítl brunet a sklopil hlavu. Přišlo mu to divné, když se s Harrym seznámil před několika málo dny. Nedávalo mu to smysl.

"Udělal." učitel si Louise zase přitáhl k sobě a jemně otřel své rty o ty chlapcovi. "Za těch pár dní jsi se mnou mluvil, i když jsi nemusel a to je mnohem víc, než to co pro mě udělal Thomas za posledních pár měsíců." zašeptal Styles do brunetových rtů a hned potom se na ně natiskl a začal Louise tvrdě líbat. 

Jejich hrubý polibek trval pár minut, a když se od sebe odtáhli, tak měli oba na tváři blažený úsměv. "I tohle můžu se svým snoubencem dělat maximálně jednou za týden. Jinak se tomu brání a snaží se mi ze všech sil vyhýbat. Už mě to nebaví. Nebaví mě na něj čekat, když nemám ani jistotu, že by nám to mělo dál vyjít."  Harryho hlas byl opravdu tichý, aby to slyšel jenom Louis. 

Ten se trochu víc usmál a nevěděl jestli má být šťastný, nebo ne. "Chtěl jsem ti to jen říct, Lou. Nechci, abys to se mnou vzdal. Je jasné, že tahle situace student učitel je na hovno, ale myslím, že bych to překousl a chtěl to s tebou zkusit. Jsi milý, pozorný, nádherný, a i když se známe jenom pár dní, tak si mě dokázal svojí osobností zaujmout a vzbudit ve mně zájem." učitel se znovu přitiskl na rty druhého, ale tentokrát jemně.

Harry chytil Louise za boky a brunet si zase zapletl prsy do jeho delších vlasů. Polibek trval o něco déle, než předpokládali a Louis cítil, že se to může zvrtnout v něco víc, takže Harryho odstrčil a usmál se.

"Dám ti šanci, ale musíš respektovat můj věk a jít na to pomalu. Hlavně, protože jsi stále zasnoubený a mě není příjemné rozhazovat váš vztah." zamumlal brunet a nervózně se podrbal na krku.

"Děkuji." přikývl Harry, obešel Louise a zamířil ke své židli u pracovního stolu. Brunet si mezitím sedl na druhou židli. "Teď bych si chtěl o něčem promluvit." řekl a modrooký nejistě kývl hlavou. "Chci mluvit o tvých rodičích a tvé rodině." opřel se kudrnatý učitel o židli a čekal na Louisovu reakci, která byla pouhé sklopení hlavy k zemi. 

Doufám, že se vám kapitola líbila, a že vás Harryho rozhodnutí překvapilo, tak jako mě xD Ne, vážně doufám, že se vám to líbilo a prosila bych vás o nějaké boží komentáře, které umíte jen vy. co vy na to? Dáte mi za tuhle kapitolu komentář?

Ještě na vás mám otázku. Jaký máte názor na Character asks v příbězích? :D vážně mě to zajímá, protože už je nepíšu, ale nějak mě to zase láká xD

_LarryLS1_