Hard case || Larry ✔

~24~

Uběhl dlouhý týden, který nebyl pro Louise moc snadný. Jeho nejoblíbenější učitel Styles, totiž přes víkend chytil nějakou chřipku a nemohl vyučovat, tudíž ho za celou tu dobu neměl možnost vidět. Alespoň že nebyl po škole s někým jiným. 

Doma měl docela dost dusno. Steven mu stále nevrátil skicák a vzhledem k tomu, že ho Louis nikde v pokoji neměl, tak ho jeho bratranec prostě mít musel, ale kupodivu s ním za ním, nebo rodiči ještě nepřišel. To znamenám že to nějak využije a to bylo pro bruneta možná ještě horší. S rodiči bylo překvapivě vše v pohodě, i když bylo jasné, že by mu nejraději namlátili. Teď se ale chovali, jako vzorní a milující otec a matka.

Nastal den kdy se měl Harry vrátit po své nemoci a Louis se na něj hrozně moc těšil. Nemohl se dočkat až ho uvidí. Chyběl mu ten pocit učitelových rtů na těch jeho. Proto byl ve škole o něco dřív, než normálně, aby mohl vyhlížet a potom se k učiteli dostal do kabinetu. Louis totiž nevěděl jestli vydrží celý den bez toho, aby si s ním promluvil a hlavně, když s ním mají mít hned dvě hodiny po sobě.

Zahlédl ho, jak ladně kráčí po schodech a vchází do svého kabinetu. Brunet okamžitě zamířil za ním a dával si pozor, aby ho nikdo neviděl. U dveří se zastavil a zaťukal. Chtěl mít na tváři šťastný úsměv, ale udržel se a jeho grimasa byla ledově chladná. 

Dveře se otevřely, takže se chlapci naskytl nádherný výhled na jeho Boha, který vypadal unaveně, ale zdravě. "Dobrý den, pane." pozdravil ho a sledoval jak se učiteli vytvořil na tváři drobný úsměv. 

"Dobrý den." oplatil mu pozdrav Harry a Louis  očekával, že ustoupí a nechá ho vejít, ale to se nestalo. 

"Přišel jsem, protože bych se s vámi chtěl rád domluvit na těch hodinách po škole. Vzhledem k tomu, že jste tu nebyl a tak. Chci vědět jestli to ještě platí a jak to bude nadále probíhat." řekl brunet svým normálním hlasem a neubránil se úsměvu, když mu učitel pokynul, že může vstoupit. Rychle tedy vešel a sledoval Harryho zavřít dveře. Mezitím dal svojí tašku stranou na zem a během pár vteřin už byl natisknutý proti zdu a jeho rty v drtivém sevření v těch Stylesových.

Oba milovali líbat se spolu. Bylo to tak uspokojivé a uklidňující. I Harrymu chyběl lidský kontakt, protože jakmile onemocněl, tak jeho snoubenec měl najednou na dva týdny pracovní cestu a hned v pátek odpoledne musel odjet a nechal tam kudrnáče samotného. Teď měl byt ještě na týden jenom pro sebe a měl s ním spoustu plánů. První tam jen nějak musel dostat Louise.

Po pár minutách líbání svého studenta se odtáhl, usmál se a odstoupil od Louise o pár kroků dál. Za chvíli mělo začít vyučování. "To, že jsi po škole stále platí. Z toho se nevyvlíkneš. Dnes hezky po vyučování naklušeš za mnou a-" učitel se zasekl a zasmál se. "Zkrátka dnes až skončíš, tak přijď. Na zítra se ještě domluvíme." Styles se na svého studenta o něco víc usmál a je mu zčervenaly tváře.

Louis si sebral tašku ze země a ještě se natáhl pro jeden polibek. Dost pochyboval o tom, že ho někdy omrzí líbat se se svým učitelem. "Dobře." řekl potom a vydal se ke dveřím. "A požádal bych vás o to, abyste mě dnes na tělocviku šetřil, nebo nedával jako kapitána. Nechci zase skončit na ošetřovně." zaculil se brunet, když to učiteli sdělil.

"S tím souhlasím, ale šetřit tě nebudu. Musíš být fit a vydržet všechno." uchechtl se Styles a v tu chvíli zazvonilo. "A teď jdi." poručil mu a Louis opustil kabinet, s tichým na shledanou.

Na chodbě uviděl Troyeho a Thea, kteří se o něčem hádali, nebo spíš Troye křičel na Thea před všemi kolem. Byl hodně naštvaný. Louis k nim rychle doběhl a odstrčil je od sebe. "Co se stalo?" zeptal se brunet zmateně svých dvou kamarádů.

"Co se stalo?!" zopakoval po něm povýšeným hlasem Troye a propálil pohledem černovlasého chlapce. "To se zeptej jeho!" zakřičel Troye naštvaně přes celou chodbu.

"To není pravda." bránil se s povzdechem Theo. "Mezi námi se nic nestalo. Jenom jsme si povídali, když jsi byl pryč a já jí jen utěšoval, když se rozplakala." vysvětlil Theo se zoufalým pohledem a podíval se na Louise, který byl trochu mimo.

"Jasně, že jsi jí jenom utěšoval ty jeden zasranej děvkaři!" vykřikl Troye a pokusil se do svého kamaráda strčit, ale Louis to rychle zastavil. Troye zavrčel a nenávistně se na Thea podíval. "Chceš jí jenom opíchat, tak jako všechny ostatní holky, ty hajzle. Jsi nechutný a mojí sestru nikdy nedostaneš. Jediné, co umíš je dostávat se holkám pod sukně, ale u ní se to nestane." s těmi slovy si Troye odfrkl a odešel rychle do třídy.

Brunet se zoufale podíval na svého kamaráda, který s ním na chodbě zůstal a v jeho očích byly vidět slzy. "Theo." povzdechl si a přešel blíž k němu. "Víš, že to není pravda." zašeptal a sledoval pár slz stéct po jeho tvářích. "Troye netuší, že to tak není. On neví, že jsi-" Louis to nestihl doříct, protože ho Theo předběhl.

"Na tom nezáleží, Lou-Lou." povzdechl si a setřel si z tváří slzy, nebo se o to alespoň pokusil. "Aspoň teď vím, co si o mě můj rádoby kamarád myslí. Teď to neřeš a pojď do třídy." pokusil se o úsměv, který mu kupodivu vyšel a společně zašli do třídy, kde už všichni byli.

Troye seděl na svém typickém místě a Theo si sedl hned za něj. Louis byl na vážkách ke komu si sednout, ale nakonec si přisedl k Theovi, protože to, co Troye řekl bylo velice zlé. Navíc s Theem se znal déle a pojilo je větší pouto, než s Troyem. S povzdechem jen čekal na učitele, který se za chvíli dostavil a začala hodina. I přes to se Louis opravdu těšil na tělocvik.

Haha, takže co tomu říkáte? :D Nevím na co se vás ptát, takže budu jen ráda, když mi do komentáře hodíte nějaký hezký komentář... Bože to je trapný o to takhle žádat :D mám kupodivu dobrou náladu, takže sup, už se těším na vaše komentářky :3

_LarryLS1_