Hard case || Larry ✔

~16~

Trvalo to chvíli než Louisovi došlo, že jeho bratranec je skutečně tady, vypadá pořád stejně jako kdysi a na jeho tváři je stejný úsměv jak v té době, kdy u nich byl naposled. "A-ahoj." pozdravil Louis nervózně a podíval se na svojí matku, která seděla vedle Stevena a usmívala se.

"Čau, Louisi." uchechtl se Steven a slezl ze své židle, aby došel k menšímu chlapci. "Dlouho jsme se neviděli." vtáhl modrookého do objetí, které nebylo oplaceno. 

"Uh, jo." odtáhl se Louis, co nejrychleji mohl a cítil na sobě pohledy svých rodičů. "Mohl bych jít do svého pokoje? Není mi moc dobře a ještě si potřebuji dodělat pár věcí do školy." požádal brunet ihned a svůj pohled nechal na matce, protože věděl, že ta mu to dovolí. Ona přikývla a Louis se rychle pokusil odejít, ale jeho paže byla chycena do Stevenových štíhlých prstů a brunet se znechuceně otřásl. S vyděšeným pohledem se otočil na svého bratrance.

"Sotva jsme se pozdravili a ty už chceš zmizet? Mám na tebe tolik otázek." usmíval se Steven šíleně a Louis chtěl zvracet, ale dokázal to udržet v sobě. "Třeba na školu a na vztahy, nebo na ty tvoje dva kamarády. Theo a Troye, že?" v té chvíli si Louis myslel, že svému bratranci rozkřápne lebku. Hněv se v něm nahromadil a agresivně vytrhl svojí paži z bratrancova sevření.

"Ještě jednou vyslovíš jméno jednoho z nich, tak ti přísahám, že tě zabiju." pronesl Louis sebejistě a bylo mu jedno, že ho slyšeli rodiče. Právě teď Louis zuřil, takže se s ním nedalo bavit. Bez dalších slov vyběhl do svého pokoje, kde skočil na postel a snažil se uklidnit své splašené srdce. Vytáhl z pod matrace fotky a našel svojí nejoblíbenější. Opatrně přejel přes úsměvy svých rodičů a potom se podíval na svojí sestru. "Tak se mi stýská." špitl a dvě slzy mu stekly po tvářích. "Všechno mohlo být v pořádku." dodal po chvíli a radši fotky zase schoval zpět, protože nechtěl brečet.

Přešel ke svému pracovnímu stolu a vytáhl si skicák, kde začal kreslit sebe a svého učitele na ošetřovně. Přesně tu vzpomínku kdy dostal svojí první pusu od pana učitele Stylese. Usmál se nad svým výtvorem, který potom chtěl vyhodit, ale nechal si ho. Schoval skicák zpět a zapnul si hlasitě písničky, aby neslyšel křik jeho otce, který byl mířen na matku, že jejich syn si nedokáže ničeho vážit, a že je to její vinna.

Otočil se, když uslyšel otevření dveří svého pokoje a vyjukaně se tam otočil, protože si myslel, že zamkl, ale nejspíš ne. Ustoupil o krok od svého bratrance, který měl na tváři potěšený úsměv. Steven přešel k reproduktoru, který vypnul, aby mohl mluvit. "To, co jsi mi dole řekl mě ranilo." pronesl Steven první věc zavřel za sebou dveře, které pak i zamkl.

"Mě ranilo to, co si udělal, když jsi tu byl naposled." rozhodl se Louis, že si postaví defenzivu a nebude se strachy klepat jako před lety. 

"Ale notak." zasmál se hnědooký a přešel k Louisovi blíž, protože si myslel, že bude drobný chlapec ustupovat a on ho potom natlačí na stěnu, tak jako kdysi, ale Louis stál pevně na místě a neměl v plánu se pohnout. "Nežárlíš přece, ne?"

"Na co bych podle tebe měl žárlit?" odfrkl si Louis a snažil se dýchat mělce, protože jeho bratranec zase smrděl po trávě, což znamenalo, že jí bude Louisovi zase podstrkovat a nepřestane dokud si jí Louis nevezme. "Měl bych žárlit na takové prase jako jsi ty?" nenávist z Louisových slov, i očí, přímo sršela.

"Musel jsi žárlit na svého kamaráda." upravil Steven svojí větu a chtěl pohladit Louise po tváře, ale ten chytil jeho zápěstí a odstrčil ho. "Že on dostal něco, co ty ne." 

"Jsi magor, Stevene." zavrčel Louis a přešel ke skříni, ze které si vytáhl černý svetr, aby mohl jít ven. Už byla docela tma. "Kvůli tobě se se mnou moji kamarádi skoro půl roku nebavili a to je to, co mě ranilo. Ublížil jsi jednomu z nich a oni mi za to ublížili oba. Jestli si myslíš, že to co si udělal se bude opakovat, tak se pleteš. Už nám není jedenáct a ani jeden z nich do tohohle domu nevkročí, dokud jsi tady ty a moji rodiče." s těmi slovy otevřel Louis okno a vyskočil ven. nedošlo mu, že nechal Stevena v jeho pokoji, a že by ten hajzl mohl najít něco, co Louis nechtěl. V té chvíli chtěl být od toho magora, co nejdál. Proto se rozeběhl pryč a to na svoje místo.

Tak jaký máte názor na Stevena? :D co myslíte, že Steven udělal, že se s Louisem jeho kamarádi nebavili? A co myslíte, že Steven najde u Louise v pokoji? :D A názor na kapitolu? :D

_LarryLS1_