Hard case || Larry ✔

~20~

Bylo to už několik minut, kdy Louis vzlykal na záchodech a doufal, že se uklidní, aby se mohl vrátit na hodinu, ale až na tu další. "Louisi?" ozval se místností chraplavý hlas, který znamenal, že se Louis pokusil utišit, aby ho jeho učitel nenašel plakat. Louis uslyšel hlasitý povzdech a následně kroky, které mířily k jeho kabince. "Otevři ty dveře." rozkázal Harry, když zjistil, že je kabinka zamčená.

"N-ne." vzlykl Louis tichounce a zavřel oči, aby se mohl soustředit na hluboké dýchání. 

"Nebudu to říkat dvakrát." zavrčel Styles a lehce bouchl pěstí do dveří. "Pokud neotevřeš, tak ty dveře vyrazím, Louisi." dodal ještě a čekal až mu brunet konečně odemkne, aby mohl jít za ním dovnitř. Louis se opatrně postavil a odemkl. Nechtěl se s Harrym bavit, ale skutečnost, že by mohl vyrazit dveře, byla dobrý záminka otevřít. Bál se, že by Harry ty dveře skutečně vyrazil. Styles vešel dovnitř a smutně se usmál, když uviděl uplakanou tvář svého studenta. "Jsi v pořádku?" zeptal se Styles a jemně, a když viděl, že brunet pokroutil hlavou, tak rychle došel k němu, zavřel za sebou dveře a přitiskl si Louise do svého objetí. "Omlouvám se. Nechtěl jsem na tebe takhle vyjet, ale byl jsem naštvaný, že jsi ode mě večer utekl." řekl Harry tiše a hladil Louise po zádech.

"J-já vím." fňukal Louis a přitulil se k ramenu svého učitele. Brunet se opravdu snažil přestat plakat, ale nešlo mu to. 

"Lou." povzdechl si Harry, protože se museli vrátit do třídy. Nemohl ho tu celou dobu utěšovat, i když moc chtěl. "Proč pláčeš? Řekl jsem snad něco, co tě rozhodilo, nebo nemáš rád, když na tebe někdo křičí?" zeptal se nejistě Styles a odtáhl se od Louise na délku paží, aby se mu mohl podívat do očí.

"Pr-prosím, ne-nevolejte r-rodičům." zaprosil modrooký a další várka slz začala stékat po jeho tvářích.

"Ale já přece nezavolím k tobě domů, Lou." zamumlal Harry, který se cítil špatně kvůli tomu, že dostal slzy do téhle krásné tvářičky.

"A-ale řekl js-jste to a musí t-te mě nějak po-potrestat za to, ž-že jsem nedával p-pozor." vykoktal Louis a zhluboka se nadechl. "Jen prosím nevolejte kvůli něčemu takovému ke mně domů. Táta by byl naštvaný." žadonil Louis tiše a sledoval Harryho nádherné dolíčky. 

"Ovšem." usmál se Styles a přitiskl se na rty menšího studenta, aby mohl zase cítit tu dokonalou, malinovou chuť Louisových polštářků. Brunet tiše zasténal a omotal ruce kolem Harryho krku, zatím co zelenooký chytil do svých velkých rukou Louisův hubený pas a pomohl mu se víc nadzvednout na špičkách. "Máš pravdu, že tě musím nějak potrestat." promluvil jako první učitel, když od sebe odtáhli své rty, ale pořád se na sebe tiskli. 

Louis zhluboka dýchal a na jeho tváři byl usazený drobný úsměv. Kudrnatý setřel palci Louisovi slzy, vrátil své ruce na jeho pas a povzdechl si. Měl doma snoubence, se kterým byl šťastný, nebo si to alespoň dřív myslel. Teď, když byl s Louisem, tak konečně věděl jak vypadá pravá radost a štěstí. Harry teď už věděl, že svého snoubence nemiluje a nemohl si nadále představit život s ním. Jejich společnou budoucnost. 

"Slibuji, že tvým rodičům nezavolám." mluvil Harry pro jistotu dál tichým hlasem. Nestál o posluchače, kteří tu mohli být. "Ale uděláme to tak, že budeš celá týden po škole se mnou. Musím všem ukázat, že dávám na každého studenta stejnou váhu." brunet na Harryho slova přikývl. Nevadilo mu zůstat po škole. 

Bylo to lepší než, aby Styles volal k němu domů. "Dobře." souhlasil a cítil svoje tváře rudé, když mu Styles věnoval jemný, až motýlí, polibek na rty.

"Takže dohodnuto." zasmál se kudrnáč a konečně pustil Louisovi boky a o kousek odstoupil. "Já se teď musím vrátit na těch pár minut, co zbývá, tak se zkus trochu zkulturnit a omýt si obličej od těch slz. Já tě mezitím omluvím z téhle hodiny, že si jí se mnou odpoledne nahradíš. Hlavně se dostav na tu další hodinu, ať nejsou problémy." řekl Harry, který nemohl spustit oči z Louisovi nádherné tváře, která byla mírně opuchlá od pláče.

"Děkuji." poděkoval brunet. Harry kývl hlavou a než otevřel dveře, tak byl přitáhnut zpět do ještě jednoho polibku s menším chlapcem. Hned potom opustil s úsměvem toaletu a šel pokračovat ve vyučování. Tech posledních pár minut před zvoněním. Z Harryho tváře úsměv za celou tu dobu nezmizel.

Doufám, že se vám část líbila, protože mě se psala jedna radost :D ráda bych slyšela váš názor :3

_LarryLS1_