Hard case || Larry ✔

~33~

Místností se rozezněla hlasitá hudba a vysoký muž donutil své nohy k pohybu, aby mohl přijmout příchozí hovor. Chvíli poslouchal a to, co slyšel mu vyrazilo dech. "Hned jsem tam," bylo jediné, co řekl a jakmile hovor skončil, rychle se rozeběhl do ložnice, kde se převlékl a následně pospíchal do svého auta, které nastartoval a rozjel během pár vteřin. 

Nezajímalo ho, že jede moc rychle a porušuje všechny předpisy. Chtěl být, co nejdříve ve svém cíli. Zastavil před obyčejným, rodinným domem. Bez klepání vtrhl dovnitř a šel na místo kam byl přes hovor poslán; Louisův pokoj. Poznal ho podle hlasitého pláče zevnitř.

Okamžitě bez klepání vešel, aby uviděl svého malého bruneta. Ten seděl na posteli, plakal a byl potlučený jako po velké rvačce, na čele měl tržnou ránu, jedno oko bylo tak oteklé, že ho nemohl otevřít, ret roztrhnutý na několika místech, na krku otlaky, které vypadaly jako od rukou, jako kdyby byl dušen. Navíc byl chlapec oblečený, takže kdo ví jak vypadal pod oblečením.

"Pro boha, Louisi!" vyjekl Harry a přispěchal ke svému příteli, aby se na něj mohl lépe podívat. Když mu brunet plakal do telefonu, rozhodně nečekal, že to bude až takhle hrozné. "Zlato, sakra," zanadával Styles a věděl, že svého přítele nenechá jeho rodičům. Rozhodně ne. Teď už ne. 

Učitel rychle odešel do koupelny, kde namočil ručník a potom ho přiložil svému chlapci na čelo. "Vezmu ti jenom to nejpotřebnější a odvezu tě odtud," zašeptal Harry a měl slzy v očích, když viděl, že Louis chce něco namítnout. "Ne, zlato. Nenechám tě tu s nimi a ty mi to nevymluvíš. Sám jsi mi volal a požádal, abych si tě odvezl a já to udělám." Styles rychle prošel Louisův pokoj, vzal jeden velký kufr a naházel do něj všechno, co mohl Louis potřebovat, nebo chtěl vzít; oblečení, počítač, školní věci, trochu poničený skicák, kde byly nějaké kresby a něco dalšího. 

"Je to všechno?" zeptal se Harry, když si ještě jednou pro jistotu prošel celý pokoj. Nechtěl tu nic nechávat, aby se sem už nikdy nemuseli vracet. Louis zakroutil hlavou a s námahou vstal z postele, aby se pak mohl podívat pod matraci a vytáhnout fotky. Poslední vzpomínky na šťastnou rodinu.

"Co je to?" zajímal se učitel, převzal si to a strčil to opatrně k ostatním věcem. Bylo vidět, že na tom modroočkovi záleží.

"Nic," pokroutil Louis hlavou, odložil ručník stranou a s Harryho pomocí se rozešli pryč z domu. Kupodivu je nikdo nezastavil, což Louise překvapilo. To Louis musel zastavit Harryho. Potom, co ho Harry dostal do auta se chtěl vrátit umlátit jeho otce k smrti. "Pr-prosím, ne," požádal ho brunet a chvíli mu trvalo, než dokázal Harryho přemluvit, aby tam nechodil.

Potom se rozjeli společně k učitelovi domů a Louis se celou cestu snažil udržet vědomí, jelikož se mu opravdu motala hlava. Harry ho odnesl k sobě do ložnice a šel pro lékárničku a mokrý ručník, aby mohl svého chlapce ošetřit. 

"Co se stalo?" vypadlo z Harryho po pár minutách, kdy brunetovi mazal, chladil a čistil rány.

"Táta se naštval. Žádná novinka," odpověděl Louis šeptem a nenáviděl tu bolest, kterou cítil po celém těle. Už dávno to nebyla psychická. Trpěl spíše tou fyzickou.

"Louisi," zavrčel učitel výhružně a nalepil svému chlapci na čelo velkou náplast. Rána nebyla na šití. Harry byl moc rád, že Louis žije a nemá nic, co by mu způsobilo trvalé poškození, nebo smrt.

"Zjistil, že jsem gay. Moc mu to nesedlo," řekl nakonec popravdě a jen pokrčil rameny. Pro Louise tohle bylo normální. Sice to nikdy nebolelo takhle moc, ale s tím už nemohl nic udělat.

"To není normální, Louisi!" vykřikl naštvaně Styles a v ruce rozdrtil flakón s posledním zbytkem dezinfekce. "Mohl tě klidně zabít. Co bych potom dělal? Přišel bych o tebe a to bych nezvládl. Vždyť tě miluju!" vyjekl kudrnáč. "Nemůžu o tebe přijít." Pak nastalo ticho, když si oba uvědomili, co učitel řekl.

"Co?" zašeptal brunet překvapeně. Nečekal, že by to Harry řekl. 

"Já-" odkašlal si Harry a odvrátil pohled. Jeho srdce tlouklo jako zběsilé. "Omlouvám se, Lou. Vím, že je asi moc brzo. Vyklouzlo mi to," snažil se to Harry zahrát do autu. Byl si jistý, že mu to student neřekne nazpátek.

"Taky tě miluju," zašeptal Louis a s malým úsměvem se naklonil ke svému příteli a přitiskl jejich rty v jedny.

Snad se vám kapitola líbila a už nám zbývají cca 3 kapitoly a samozřejmě Epilog :D pokusím se to udělat tak, aby to dávalo smysl a spoustu věcí se tam vysvětlilo :D Například ty fotky, které měl Louis schované pod matrací... to je také otázka na vás :D co si myslíte, že je to za fotky a proč na nich Louisovi tolik záleží? :D

_LarryLS1_