Hard case || Larry ✔

~13~

Hodina tělesné výchovy pomalu začala a hned po nástupu se museli všichni rozcvičit. Louis byl nervózní, protože Styles byl v černých kraťasech, které nezakrývaly ty dokonalé nohy. Brunet se tam mohl dívat, i když nechtěl, protože to na něj bylo moc. Theo se mu za to smál a to bylo něco, co Louise ještě víc rozhodilo.

Po rozcvičce Styles rozhodl, že si studenti mohou zvolit hru, kterou budou chtít hrát. Louis chtěl hrát jenom fotbal, protože to jediné mu šlo a byl docela šťastný, když nakonec Styles utišil překřikující se studenty a rozhodl, že budou hrát fotbal. Snad Louise slyšel, možná ne.

Všichni se utišili a bylo pro Louise fajn vidět, že všichni byli rádi za to, co učitel vybral. Theo se na Louise zaculil, protože bylo jasné proč Styles vybral zrovna fotbal. Louis nad tím jen s rudými tvářemi pokroutil hlavou. 

"Teď budeme potřebovat dva kapitány." řekl Styles a rozhlédl se po skupince kluků, kteří se na něj dívali.

"Hajzle." zasyčel Peter Clark k Louisovi a ten se na něj jen vyděšeně otočil. Louis vůbec netušil proč proti němu má najednou Peter takovou zášť. Nemyslel si, že by to bylo kvůli té hloupé sázce s kondome z předešlého dne.

"Naši kapitáni jsou určený už z předešlých tělocviků." vykřikl Phillip Jackson, který nechápavě sledoval učitele. Všichni byli zvyklí na jeden určitý režim tělocviku, takže měli určený i kapitány na různé hry.

"Nevadí." zasmál se Styles a jeho pohled padl na Louise. "Dneska jsem se rozhodl, že provedu takovou menší změnu. Musíte být přece zvyklí na jiné kapitány, protože občas může chybět, nebo být nemocný, tak bude dobré, když si to vyzkouší víc z vás."

"A to jako kdo?" uchechtl se Carl Mitchell, jeden z kapitánů, když hráli fotbal. Bylo to takhle už od prvních dnů prváku, takže bylo zvláštní, když se to mělo měnit. 

Stylesův pohled se znovu zabodl do Louise a úsměv, který nasadil byl znepokojující. V té chvíli Louisovi došlo, co má Peter za problém. Peter byl druhý kapitán a fotbal miloval, miloval být kapitánem. Tohle byl ten problém a Styles se rozhodl, že změní kapitány a jedním z nich bude Louis, čímž vezme místo Peterovi.

"Mám tu dva kandidáty, kteří se podle vašeho bývalého učitele neměli šanci moc projevit." Styles odlepil svůj pohled od Louise a projel si zbytek studentů. Nikdo z toho neměl moc radost. Vlastně byli naštvaní a to hodně. "Raeken a Tomlinson."

Louis se zakousl do rtu a podíval se nervózně po Theovi. Bylo to úplně poprvé, kdy nebyli odpadlíci, kteří by byli vybráni naposled. Teď byli kapitáni a ještě k tomu proti sobě. Oba byli dost nervózní, ale modroočko méně, protože fotbal hrál už od dětství a uměl ho dobře.

"Tihle dva?!" ozval se znovu Phillip a dostal menší záchvat smíchu, když Styles bez problémů přikývl. "Jsou to totální nuly a ani jeden z nich nedokáže, ani kopnout do míče. Tohle nemůžou být kapitáni, bože."

"Sklapni, Jacksone." zavrčel Theo, který sice do míče vážně kopnout neuměl, ale nehodlal poslouchat urážky. "Jak říkal pan Styles, tak si to každý má vyzkoušet. Tak mlč."

"Vždyť on se třese už teď!" vyprskl smíchy Carl, který se díval na Louise. Louis byl z nervozity najednou celý rozklepaný, ale to neuměl ovlivnit. Všichni se mu teď smáli a to bylo ještě horší.

"Držte huby!" vykřikl učitelův chraplavý hlas, který byl jako hrom z čistého nebe a během sekundy bylo hrobové ticho. "Je mi úplně u prdele, co si myslíte. Nebudete si tu z nikoho utahovat, takže držte hubu, běžte si vzít rozlišováky, rozdělte se a ať během pěti minut můžeme odpískat hru. A aby bylo jasno, tak budu hrát s vámi." všem spadli brady až na zem a radši mlčeli. 

V tichosti splnili Stylesův rozkaz a nějakým zázračným způsobem se rozdělili na dva týmy. Louis vůbec netušil jak se to stalo, ale v jeho týmu byl učitel. Louis hodil další úsměv na Thea, který se zdál být už trochu v pohodě.

"Nemusíš se bát. Bude to v pohodě." řekl Styles k Louisovi a to modrookýmu dodalo trochu sebevědomí.

Na písknutí začala hra a Louis se okamžitě pustil do zápasu. Ze začátku se to zdálo jako vážně vyrovnaná hra, ale potom se ukázalo, že Louis a Styles byli opravdu dobře sehraní v přihrávání míčů, což znamenalo, že během půl hodiny dali společně rovnou tři góly. Louis byl radostí bez sebe a nedělal si starosti, že ho ostatní za to nenávidí. Konečně měl šanci ukázat svojí pravou tvář. Dokázat všem, že je ve fotbale ze všech nejlepší. Lepší než kapitáni.

Bylo pár minut před koncem prvního poločasu a Louis získal balón. Před ním byla jen brána s brankářem a dva hráči, Peter a Mark. Louis se zhluboka nadechl, rozeběhl se a ostatní, které nechal za sebou, neřešil. Marka si obehrál s dokonalou přesností a málem se mu to povedlo i u Petera, kdyby do něj ten kluk nenarazil plnou rychlostí a sílou s úmyslem Louise rozdrtit. Problém byl v tom, že Peter byl typ kluka, který se spíše hodil na ragby.

V té chvíli spadl Louis na zem a praštil se hlavou o podlahu. Jediné co pak viděl byl učitelův obličej, který vypadal vyděšeně. Potom upadl do bezvědomí.

Vím, že se to zatím zdá jako nuda, tak vás nabádám, abyste to vydrželi do další kapitoly, protože tam už se vše rozjede, že ani nebudete věřit, že je to stejný příběh :D

Chtěla bych jen, aby se tu objevilo alespoň pět komentářů, které by mi řekly názor na tuhle podle mě divnou story :3 Budu vám neskutečně vděčná!!  Doufám, že se na mě zase nevykašlete :(

_LarryLS1_