Nahlas si povzdechnu a dojdu ke dveřím.
„Měj se, Owene. A tohle už nikdy nedělej!" varuji ho. Pak zavřu dveře a odejdu do pokoje.
Nechám ho tam zmateně stát. Patří mu to. Aspoň vidí, jaké to je!
Měj se, Owene, zopakuji si v mysli smutně.
Přesně tohle jsem si řekla na konci devítky. Proč se vrátil do mého života? Já se o to nikoho neprosila.
Jinak moc děkuji za vote a přes 250 vidění. :)
ČTEŠ
Maybe ✓
Short StorySedmnáct let, blonďaté vlasy, modré oči, kupa kamarádů. Jediné, v čem je jiná než ostatní je, že se v životě do nikoho nezamilovala... .short story. #1 v Povídka - 19.2. 2017 (Lidi, děkuju moc! 😊❤️) #5 v Povídka - 24.10. 2017 (I po takové dob...
