„Luss, počkej!" řekne a přijde blíž.
Dveře mi zavře před nosem, chytne mě za ruku a táhne k sobě do pokoje.
Jeho mamka nic nenamítá, jen se obrátila, něco zamumlala a zašla do jiné místnosti.
„Promiň, nevěděla jsem že... Přišla bych jindy. Je mi to líto," hlesla jsem.
„Jo, totiž, ne. Teda... Jsem rád, že jsi přišla," odmlčí se. „Chtěl jsem ti odepsat, ale pak jsem na to zapomněl, promiň."
Zase se omlouvá on mně.
ČTEŠ
Maybe ✓
Short StorySedmnáct let, blonďaté vlasy, modré oči, kupa kamarádů. Jediné, v čem je jiná než ostatní je, že se v životě do nikoho nezamilovala... .short story. #1 v Povídka - 19.2. 2017 (Lidi, děkuju moc! 😊❤️) #5 v Povídka - 24.10. 2017 (I po takové dob...
