Teď už chápu, proč Owen nepřišel a ani mi neodepsal.
Je mi to blbý ho teď otravovat.
Jenže než se stačím vymluvit a rozloučit, ve dveřích se objeví Owen. Zdá se mi to, nebo je překvapený? Ovšem že. Stojím tady a chci s ním mluvit o takové blbosti ve srovnání s tím, co teď musí řešit on.
Lítostivě se na něj usměju a otočím se na odchod.
Moc děkuju za umístění #47 v Povídce. :) Mám z toho fakt radost a proto dávám dneska místo dvou částí další dvě navíc. ;))
ČTEŠ
Maybe ✓
Short StorySedmnáct let, blonďaté vlasy, modré oči, kupa kamarádů. Jediné, v čem je jiná než ostatní je, že se v životě do nikoho nezamilovala... .short story. #1 v Povídka - 19.2. 2017 (Lidi, děkuju moc! 😊❤️) #5 v Povídka - 24.10. 2017 (I po takové dob...
