Chodíme po městě asi další půl hodinu a to už se začíná šeřit.
„Owene," syknu a zastavím se. „Za celou dobu jsi mi nic neřekl. Takže buď mluv, nebo jdu domů!"
„Počkej, pojď," řekne a dál mě táhne za sebou.
Dotáhne mě za město až na vrchol menšího kopce, kde se konečně zastaví a pustí mi ruku.
Skrz větvě stromů na mě dopadá pár posledních paprsků světla.
Pomalu se vydýchávám a pak to spatřím.
Je to nádherný...západ slunce.
Chci vám moc poděkovat za 400 views a umístění #61 v Povídce. Chtěla jsem se dostat pod stovku a to se i stalo, děkuju. :3
ČTEŠ
Maybe ✓
Short StorySedmnáct let, blonďaté vlasy, modré oči, kupa kamarádů. Jediné, v čem je jiná než ostatní je, že se v životě do nikoho nezamilovala... .short story. #1 v Povídka - 19.2. 2017 (Lidi, děkuju moc! 😊❤️) #5 v Povídka - 24.10. 2017 (I po takové dob...
