Celou hodinu jsem váhala, zda mám přijít nebo ne. Ještě včera bych odpověď znala, ale dneska je mi ho tak nějak líto. A navíc, já nejsem ta, co lidi nechá čekat venku v mrazu.
Proto čapnu kabát, šálu a rukavice a zmizí venku.
Začalo zase sněžit.
Když dojdu do parku, je za šest minut pět a cítím se promrzlá. Natáhnu si rukavice a opřu se o lampu, která se tyčí blízko zasněžené lavičky.
ČTEŠ
Maybe ✓
Short StorySedmnáct let, blonďaté vlasy, modré oči, kupa kamarádů. Jediné, v čem je jiná než ostatní je, že se v životě do nikoho nezamilovala... .short story. #1 v Povídka - 19.2. 2017 (Lidi, děkuju moc! 😊❤️) #5 v Povídka - 24.10. 2017 (I po takové dob...
