A pak ležím na gauči. Máma si šla lehnout už před několika hodinami.
Teď je kolem půl jedné a já nespím.
Nechci spát.
Stejně bych neusnula.
Do balkónových dveří přilétne kamínek. Dost velký na to, abych ho slyšela, zároveň dost malý na to, aby sklo nerozbil.
Vykloním se ven a spatřím dvě ruce, jak vyčuhují skrz plot a mávají na mě.
ČTEŠ
Maybe ✓
Short StorySedmnáct let, blonďaté vlasy, modré oči, kupa kamarádů. Jediné, v čem je jiná než ostatní je, že se v životě do nikoho nezamilovala... .short story. #1 v Povídka - 19.2. 2017 (Lidi, děkuju moc! 😊❤️) #5 v Povídka - 24.10. 2017 (I po takové dob...
