„Počkej," řekne nakonec.
Zastavím se, ale už se k němu neotočím.
„Fajn, takže...jo," pokračuje a sníh zakřupe.
Než si stačím všimnout, že stojí vedle mě, už mě chytá za ruku a táhne někam pryč. Snažím se mu vytrhnout, ale nejde to.
„Kam jdeme?" vypadne ze mě a divím se, jak moc klidně to zní.
„Uvidíš."
ČTEŠ
Maybe ✓
Short StorySedmnáct let, blonďaté vlasy, modré oči, kupa kamarádů. Jediné, v čem je jiná než ostatní je, že se v životě do nikoho nezamilovala... .short story. #1 v Povídka - 19.2. 2017 (Lidi, děkuju moc! 😊❤️) #5 v Povídka - 24.10. 2017 (I po takové dob...
