„Takže, jo... To je vlastně všechno, co jsem chtěla. Myslím... Teď bych měla jít."
Otočím se a rychlým krokem mířím ke dveřím. Vyjdu ven a zavřu za sebou dveře. Vyběhnu z jejich pozemku a v parku se opřu o strom.
„Utekla jsem jako malá," zamumlám do prázdna a rozbrečím se.
A teď brečím jako malá.
A vůbec to není vše, co jsem mu chtěla říct...
A je pátek. :3 Konečně, byl to ale náročný týden.
ČTEŠ
Maybe ✓
Historia CortaSedmnáct let, blonďaté vlasy, modré oči, kupa kamarádů. Jediné, v čem je jiná než ostatní je, že se v životě do nikoho nezamilovala... .short story. #1 v Povídka - 19.2. 2017 (Lidi, děkuju moc! 😊❤️) #5 v Povídka - 24.10. 2017 (I po takové dob...
