BAD GIRL [CZ]

~Kapitola 2.~

"Vicky, pozor!"

Trhla jsem hlavou do leva a spatřila auto, které se rychle blížilo mým směrem. Začalo brzdit, ale i tak jsem o další milisekundu později ucítila naráz z levé strany.

"Tori!" vyjekla Megan.

Svalila jsem se na silnici a ucítila tupou bolest v pravém koleni. Au? Následně se ozvalo křupnutí, jak auto přepůlilo můj skate. Neeeee..

Bolestně jsem zakňučela a zůstala ležet na zádech na silnici. Koleno mi pulzovalo tupou bolestí, ale tu jsem momentálně nevnímala.

"Vicky!"

Stočila jsem pohled na Partu. Všichni se na mě vyděšeně koukali a jakmile jsem se na ně podívala, vrhli se ke mně a hned mě pevně objali. Na objímání moc nejsem, ale upřímné objetí od lidí, kterým na vás záleží, jsem potřebovala.

"Nic to není, Parto." ujistila jsem je a na důraz svých slov se pokusila usmát.

"Ale teče ti krev!" zhrozila se Megan.

"Jsem v pohodě." hlesla jsem vyčerpaně a všichni se ode mě malinko poodtáhli.

A v tu chvíli jsem si všimla kluka, který stál opodál a vše bedlivě, se strachem v očích, sledoval. Co tu dělá Christian?

"Vic-ky." fňukl a skenoval mě starostlivým pohledem.

"Chri-si." vydechla jsem, protože mi jeho oslovení vyrazilo dech.

Vicky mi ještě nikdy neřekl.

"J-já.. Jsi v pořádku?" kuňkl a pomalu přicházel ke mě.

Chtěla jsem být hnusná, opravdu, ale můj momentální stav mi to nedovoloval. Došlápla jsem na pravou nohu s úmyslem popojít dopředu, ale koleno mě zklamalo a já upadla. Tedy, upadla bych, kdyby mě někdo nezachytil. Christian.

"Je to moje vina. Nechtěl jsem tě srazit, jen postrašit.." šeptal mi do ramene, přičemž mě svíral v objetí.

"Omlouvám se." dořekl a já zalapala po dechu.

Christian Hood se mi omlouvá.

Jedna neposlušná slza mi stekla po tváři a musela jsem popotáhnout, abych se nerozplakala.

"D-dobrý." řekla jsem plačtivě a odtáhla se od něj, abych se znovu mohla podívat do té nejkrásnější modré.

Christian se beze slov otočil a odběhl k autu. Nasedl, nastartoval a odjel.

***

"Ale noták, Parto!" prosila jsem je s puppyfacem.

Rozhodli se, že mě nějak dostanou domů, abych si odpočinula, ale mě se domů nechtělo.

"Žádný protesty!" kárala mě Meg.

"Promiň, mami." zamručela jsem a v dálce už spatřila Cameronovo auto.

Nabídl se, že si zaběhne domů a autem mě hodí k nám. Byla jsem mu za to vděčná, protože bych asi neušla ani pár metrů.