BAD GIRL [CZ]

~Kapitola 10.~

"T-takže to tedy znamená, že jsme sestry?" vydechla Steph a pohlédla mi do očí.

"A-asi ano.." vykoktala jsem a zmateně se rozhlížela kolem.

"To by nejspíš vysvětlovalo tu naši podobu.." dodala jsem.

"Já mám sestru.." zašeptala Steph.

"Já mám vážně sestru!" zavýskla a objala mě.

"To jsem si vždycky přála.." špitla mi do ramene.

"J-já taky.." řekla jsem a culila se jako idiot.

"A-ale proč mi rodiče neřekli, že mám sestru?.." zeptala jsem se zmateně.

"Nevím.." šeptla Steph.

"Dneska se jich na to zeptám." řekla jsem odhodlaně.

"Tak dobře." pousmála se Steph.

"Kolik ti je?" zeptala jsem se tiše.

"Devatenáct." odpověděla Stephanie.

"Tobě?"

"Mě je 17." řekla jsem.

Steph se usmála a já ji chytla za ruku.

"Zítra za tebou přijdu a řeknu ti, jak to dopadlo." usmála jsem se na ni.

"Fajn." kývla Steph a naposledy mě objala.

Vzala jsem do ruky složku a vydala se ke dveřím. Zamávala jsem na Stephanie a vyšla na chodbu. Jako na zavolanou jsem spatřila doktora Costase.

"Pane doktore!" křikla jsem.

Okamžitě se otočil a když mě spatřil, rozšířil se mu úsměv od ucha k uchu.

"Slečno Victorio!" pousmál se a vyšel mi naproti.

I já jsem se vydala jeho směrem.

"Tady vám vracím tu složku." usmála jsem se a natáhla k němu ruku, ve které jsem držela onu složku.

"Moc vám, samozřejmě i se Stephanie, děkujeme." řekla jsem, když si ode mě složku bral.

"To nestojí za řeč." usmál se a strčil si složku pod paži.

"Mějte se!" kývla jsem na něj a když mi pozdrav oplatil, otočila jsem se k odchodu.

V hlavě mi běhalo tolik myšlenek. Většina z nich ani pořádně nedávala smysl. Byla jsem zmatená. Hodně zmatená. Není se čemu divit, když po sedmnácti letech zjistíš, že máš sestru.. Rozhodla jsem se, že to projednám s mámou. Ta je přeci jen trochu milejší, než otec.

"Jsem doma!" zahlásila jsem, když jsem si vyzouvala boty.

"Vicky?" ozvalo se z kuchyně.

Vydala jsem se tím směrem a spatřila mamku, která právě vařila večeři.

"Jak bylo v kavárně?" zeptala se s úsměvem máma a přitom míchala nějakou omáčku.

"D-dobře.." vykoktala jsem.

"Mami, můžu s tebou o něčem mluvit?" začala jsem nejistě.

"Jasně, o co jde?" pousmála se máma a zvedla ke mně pohled.

"Říká ti něco jméno Stephanie Smith?" šeptla jsem.

Mamka viditelně zbledla a vtáhla mezi zuby svůj spodní ret.

"P-proč s-se p-ptáš?" koktala a hleděla na mě.

"Je to moje sestra." špitla jsem a hypnotizovala své prsty na nohách.

Mamka se na dlouhou chvíli odmlčela.

"Ale už nežije.." zašeptala.

"Žije." prohlásila jsem.

"Vicky, ona nežije, když jsem ji sama nechala zab-.." Mamka se zasekla uprostřed slova a když si uvědomila, co řekla, dala si ruku před pusu.

Já jsem na ni jen nevěřícně koukala.

"C-co že jsi?" zeptala jsem se s vykulenýma očima a potlačovala slzy, které se mi draly do očí.

"Bylo to naše první dítě a táta ji nechtěl.." zašeptala mamka a kapky slaných slz ji smáčely tvář.

"Milovala jsem ho natolik, že jsem se jí vzdala. Své vlastní dcery jsem se vzdala..!" Mamka se pevně chytla linky a hlavu sklonila mezi paže.

"Táta chtěl, abych to samé udělala s tebou.." špitla a přitom se mi pořád nepodívala do očí.

Zalapala jsem po dechu. A já jsem se vždycky divila, proč mě táta tolik nemusí. Potlačované slzy se již dostaly na povrch a já tiše vzlykala. Jakmile ke mně máma zvedla oči a já se střetla s jejím pohledem, spatřila jsem její rudé oči a tváře smáčené od slz.

"M-mrzí mě t-to.." šeptla a následně posmrkla.

"M-mami.." špitla jsem a pomalu se rozešla k ní.

Jakmile jsem byla u ní, objala jsem ji. Pevně.

"Strašně moc mě to mrzí." vzlykla máma.

"M-můžeš mi to o-odpustit?" vzhlédla ke mně s očima zarudlýma od slz.

"Můžu. Jasně, že můžu." sevřela jsem ji pevně a zabořila hlavu do jejího ramene.

"Zítra za Steph půjdu. Můžeš jít se mnou, jestli chceš." zašeptala jsem a odtáhla se.

Na mamčiné tváři se objevil nepatrný úsměv, když přikyvovala.

"Půjdu. Moc ráda."

Pousmála jsem se a vlepila mamči pusu na tvář.

"Jdu nahoru." sdělila jsem jí a odcupitala do pokoje.

"Dnešek byl náročnej." odfrkla jsem si, když jsem nehybně ležela za posteli a hleděla na velmi zajímavý strop.

"Uaah!" zívla jsem si, roztahujíc ruce v protahovacím gestu.

S posledními zbytky sil jsem se odšourala do koupelny, kde jsem se vysprchovala, odlíčila a vyčistila zuby. U toaletního stolku jsem si pak rozčesala vlasy a následně skočila do postele. Zavrtala jsem se hluboko do peřin a během pár vteřin upadla do tvrdého bezesného spánku..

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~
Omlouvám se, dneska je to hodně krátké, ale nějak jsem už měla potřebu vydat kapitolu a neměla jsem sílu psát😀 Takže jsem napsala jen něco okolo 770 slov, což je u mě málo😃 Tak doufám, že to nevadí a neukamenujete mě😋 Jinak vám děkuji za všechny votes a comm💞
PS: Vydala jsem první kapitolu mé nové knížky : Můj Deník z Gymplu. Budou to krátké kapitolky z mého života🙈 Snad se vám tento námět bude líbit stejně jako Bad Girl💕
^Ifanka^