BAD GIRL [CZ]

~Kapitola 14.~

Tahle věta bylo poslední, co jsem zaslechla. Skoro okamžitě jsem totiž propadla spánku.

***

Sluneční paprsky byla první věc, kterou jsem další den ráno zaregistrovala. Pomalu se mi i vybavovaly události včerejšího dne, uh, vlastně dnešního.

Kluci..

Vzpomněla jsem si na Harryho poslední větu a zvedla se z postele. Hlava mě ještě trochu bolela, ale dalo se to vydržet. Vyšla jsem z pokoje a nakoukla do máminé ložnice. Rozestlané peřiny a mamčina hlava vykukující zpod polštáře mě utvrdily v tom, že spí. Její pravidelně se nadzvedávající tělo a tiché oddechy byly jasným důkazem. Opatrně jsem zase zavřela a vydala se po schodech dolů. To, co jsem uviděla, mi málem vyrazilo dech.

Všichni čtyři kluci byli naskládaní vedle sebe na gauči a podřimovali. Oni tu vážně zůstali celou noc kvůli mě?

Chvíli jsem přemýšlela, jestli je mám vzbudit nebo ne. Rozhodla jsem se, že je raději nechám spát a udělám snídani. Jestli přitom nepodpálím kuchyň, bude to celoživotní úspěch. Fajn, co je rychlé, snadné a bezpečné? Tousty!

Toustovač byl nachystaný a já mohla začít kuchtit. Jakmile byl celý talířek pokrytý nespálenými, pozor, nespálenými tousty, byla jsem na sebe vážně pyšná.

Prostřela jsem stůl a rozhodla se jít vzbudit kluky.

"Luku, vstávej.." šeptla jsem a zatřásla se spícím blonďákem.

"C-co!?" trhl sebou Luke a zmateně se rozhlížel kolem sebe.

Když mě uviděl, viditelně se mu ulevilo.

"Jé, ahoj Vic. Jak ti je?"

"Už dobře, díky. Na stole máte snídani." usmála jsem se a kývla za sebe směrem ke kuchyni.

Hh, měli jste vidět jeho rozzářený obličej při zmínce o jídle. Okamžitě se zvedl z gauče a klusal do kuchyně. Musela jsem se potichu zasmát, protože svým prudkým pohybem probudil i ostatní, kteří na něj teď vrhali nepříjemné pohledy.

"Dobré ráno, kluci." usmála jsem se na ně.

První, kdo přestal propalovat Lukova záda svým pohledem, byl Harry.

"Dobré, Vicky. Co hlava?" zeptal se a prohrábl si prsty své rozcuchané vlasy.

"Lepší, děkuju." uculila jsem se a sjela všechny kluky pohledem.

"Moc vám děkuju, že jste přišli." řekla jsem upřímně.

Bez nich bych byla úplně nahraná.

Kluci se jen pousmáli a za chvíli jsme se všichni mačkali ve společném objetí.

"Heeej, a co já?" ozvalo se nám za zády.

Samozřejmě, že to byl Luke. I toho jsme rázem přijali do našeho objetí.

Měla jsem kolem sebe lidi, které mám nade vše ráda. Moje kamarády. A to je ten nejlepší pocit, jakej kdy můžete zažít.