BAD GIRL [CZ]

~Kapitola 15.~

A světe div se, na jeho hodinách dokonce dávám pozor. Asi už mi trochu šibe..

"Platí to rande?" ozvalo se za mnou.

Panebože, už mám toho idiota plné zuby.

"Ne, neplatí." řekla jsem ostře, aby mu bylo jasné, že s ním nikam nepůjdu.

"Jednou podlehneš." ušklíbl se a dál věnoval pozornost učiteli.

Mou odpovědí byl pouze zvednutý prostředníček, který mu měl dát najevo, co si o tom myslím.

Mám pocit, že se Christian v mém žebříčku nenáviděných lidí posunul o příčku nahoru. Přece jen, otce nevídám. Ale tohohle zaostalce musím každý den trpět ve škole. Jop, je to oficiální. Christian Hood je slavnostně jmenován nejvíce nenáviděným člověkem v mém životě.

Sklonila jsem hlavu k sešitu a začala opisovat příklady z tabule.

"Co ti vyšlo?"

Já se fakt zblázním..

"Musíš mě pořád prudit, Hoode!?" vyštěkla jsem.

"Ano, kotě."

Tos přehnal.

Zvedla jsem se ze židle a upřela nasraný pohled na Christiana. A bylo mi úplně fuk, že na nás všichni hledí.

"Na žádný rande s tebou nepůjdu, leda tak přes mou mrtvolu. A už nikdy mi neříkej kotě. Nebo přísáhám, že se neudržím a kopnu tě tak silně, že budeš mít mezi nohama vaječinu!" vyprskla jsem na něj a tím dokončila svůj krásný monolog.

Zbytek třídy na mě přihlouple čuměl, bylo mi to vcelku u prdele. Zajímal mě jenom Hoodův ksicht, který bych nejraději viděla roztříštěný na bambilión kousků. Na jeho ksichtě se zformulovat prapodivný úšklebek.

"Jednou mi prostě podlehneš." řekl a šklebil se jako idiot.

"Slečno Smith, mohla byste se posadit?" zeptal se matikář.

"Eh, jasně." kývla jsem a se zamračeným výrazem usedla nazpět do lavice.

***

Konečně! Vysvobození! Svoboda!

Fajn, mohla bych se uklidnit. Konečně zazvonilo a já byla propuštěna z ústavu ven, na svobodu. Není lepšího pocitu, věřte mi.

Samozřejmě jsem hned mířila do Starbucks za Steph. Vždycky tam po škole chodím, se Steph si pokaždé někam sedneme a povídáme si. Za těch sedmnáct let, co jsme se neviděly, se stalo opravdu hodně věcí.

Na svém skateboardu jsem křižovala ulicemi Londýna a plnými doušky vdechovala čerstvý vzduch. Nádech. Výdech.

Na skateboardu je cesta opravdu svižná, proto jsem zanedlouho "parkovala" před Starbucks.

Chytila jsem si skate do ruky a s úsměvem vešla dovnitř.

"Dobré odpoledne, Suze." kývla jsem na paní za pultem.

Je strašně milá a na Steph je moc hodná. Vždy za ní převezme objednávky, když přijdu. Taková hodná dušička.