BAD GIRL [CZ]

~Kapitola 9.~

"Frederick Costas. Volám, protože vaši rodiče mi telefon nezvedali. Jde o vaši sestru.."

"Pardon, to musí být omyl. Já jsem jedináček." řekla jsem mu.

"Je váš otec podnikatel?"

"Ano."

"A jmenuje se Charles?"

"Ano, jmenuje. Proč se ptáte?.."

"Na tom nesejde. A vaše je matka právnička?"

"Ano, je právnička."

"A jmenuje se Madison, že?"

"Ano."

"V tom případě to omyl není. Vaši rodiče jsou uvedeni zde v papírech jako otec a matka Stephanie Smith."

"A-ale, já nemám sestru!" vyjekla jsem.

"Opravdu?.."

"Opravdu." potvrdila jsem.

"Tak to musí být velmi ojedinělá shoda jmen. Omlouvám se. Pěkný den."

"Počkat!" křikla jsem do telefonu.

"Ano?"

"Kde leží ta Stephanie?.." zeptala jsem se tiše.

"Norfolkova nemocnice, pokoj číslo 397. Pročpak?"

"Jenom tak, děkuji. A co se jí vůbec stalo?" vyptávala jsem se dál.

"Pokus o sebevraždu. Našel ji její přítel v koupelně se žiletkou v ruce."

"Děkuji za informace, pane Costasi."

"Za málo. Mějte se."

"Nashle."

Na druhé straně se ozvalo pípání, jak onen muž zavěsil.

Měla jsem zvláštní pocit. Břicho se mi podivně stáhlo a dech se mi mírně zrychlil. Nechápala jsem to. Něco nepopsatelného mě k oné dívce táhlo. Měla jsem potřebu ji navštívit. Vidět ji. Nevěděla jsem, proč. Prostě jsem se převlékla do volných šatů a i s kabelkou seběhla dolů.

Pro jistotu jsem dala na linku vzkaz, že jdu s kamarádkou do kavárny. V předsíni jsem se obula do bílých balerín a nasadila si sluneční brýle. Vyšla jsem před vilku, sluníčko ještě pořád zářilo. Zamkla jsem a vydala se po chodníku směrem k jedné z místních nemocnic.

Cítila jsem se opravdu zvláštně. Z pomalé chůze jsem čím dál víc zrychlovala a zrychlovala..

"Jé, ahoj Vicky!"

Huh? Otočila jsem se za hlasy a spatřila Megan se Zackem, kteří ke mně mířili po chodníku.

"Ahoj, lidi." kývla jsem na ně a uculila se.

"Kampak kráčíš?" zeptala se Meg.

"Do nemocnice." odpověděla jsem.