Vzácná dívka - DOKONČENO

Odhalení ?

Draco:

,,Draco, všechno bude v pořádku .... Neboj. Jen, jen se nelekni dobře ?" Kývnul jsem hlavou na znak souhlasu. Už aby ta bolest byla za mnou. Cítil jsem jak jed proudí mojí krví. Věděl jsem co bude následovat. Bolestivá smrt a poté, mé tělo bude sloužit k líhnutí dalších vlkodlačích mláďat. Myslel jsem si, že skončím líp teda. No aspoň je tu se mnou Elisa. No jo ... Co to vlastně Elisa dělá. Přiložila svou ruku na ránu. Z její ruky šlo příjemné teplo. ,, Co to děláš ?"  ,, Klid Draco. Hlavně se neboj ano ? Všechno bude v pořádku. " Klidně jsem si lehl a pozoroval Elisu.  Zvedl ses vítr. Elise začali vát dlouhé blonďaté vlasy a jejich vůně se dostala až ke mě. Vůně mě uklidnila a uvolnila natolik, že jsem zavřel oči. V tu chvíli mě začala rána neskutečně pálit. Elisa se celá třpitila jako drahokam a na místě kde mě držela se objevovali záblesky ostrého světla. ,, Co, co se to děje ? Eliso ! " Elisa nevnímala můj hlas. Měla zavřené oči a pořád dokola opakovala nějaká nesrozumitelná slova. Měl jsem strach. Měl jsem větší strach z Elisy než ze smrti ? Co se to sakra děje.Rána mě pálila tak moc, chtěl jsem ucuknout, ale Elisa mě držela pevně, že to nešlo. Zavřel jsem oči a čekal až to skončí. Co když to nikdy neskončí ? Najednou jsem ucítil prudký chlad. Elisa mou ruku pustila. Rychle jsem otevřel oči. Elisa ležela vedle mě na zemi. ,, Eliso ?! Eliso co ti je ?" Začal jsem třást s jejím tělem. ,, Eliso prosím prober se. Nemůžeš být mrtvá ! Nemůžeš ! " Podíval jsem se na svou ruku. Co to má znamenat ? Ani stopa po ráně. Nechápu to. Slyšel jsem Elisy povzdych. Rychle jsem se nad ní sklonil. Viděl jsme, že se Elisa snaží vstát, avšak tělo jí neposlouchalo. Jemně jsem ji pohladil po tváři. ,, To bude dobré, pomůžu ti." Ze začátku se bránila mé pomoci. Když, ale poznala, že sama nic nezmůže, začala spolupracovat. Tvářila se jakože je všechno ok. Byla silná. Štvalo ji, že sama nic nezmůže. Donesl jsem ji do jejich domu. Položil ji na postel, přinesl vodu na pití a něco malého k zakousnutí. vody se napila, ale na jídlo prý nemá ani pomyšlení. Do pokoje vrazil její táta zrovna ve chvíli kdy Elisa usla. Šli jsme společně dolů k jídelnímu stolu. Tam jsem mu všechno řek a vylíčil. ,, A jak to, že jsi tady. Živí a zdraví  ... A nemáš ani škrábnutí. Kdyby tě opravdu škrábl vlkodlak tak už by jsi tu nebyl ! " Díval se na mě jako kdyby se mě chtěl zbavit, ale potom se usmál. ,, Ano, já vím, že bych měl být teď už dávno mrtví. Ale vaše dcera udělala něco, čemu sám nerozumím.  Prostě mi ta rána zmizela. A potom Elisa upadla na zem." Elisy otec praštil do stolu obrovskou silou a vstal. ,, Řekla ti něco potom co se to stalo ?! " ,, Co prosím ? " ,, Tak řekla ? Řekla ti něco o tom co udělala ?!" Díval se na mě vražedným pohledem. ,, Né pane, nic mi neřekla. Byla moc slabá na to aby mluvila! " Ve dveřích se objevila Elisa a sotva se držela na nohou. ,, To by stačilo pánové. Prosím ! " Šeptla a sesunula se k zemi. Rychle jsem k ní přiběhl, vzal jí do náruče a položil ji na pohovku. ,, Tati. Chci mu to říct. Stejně už to viděl, bude se ptát. A já mu věřím! " 

Ahoj, tak už jsem myslela, že se na to dneska vyprdnu :D no pak se mi změnili plány a já neměla co dělat :D  Takže Další díl je tu :)