Vzácná dívka - DOKONČENO

Co teď s nami bude ?

Draco:

Proc pořád jen leží ? ,, Měl by jsi asi něco udělat ne ? Vždyť nedýchá !" ,, Co ? Kdo tu je ?"  Rychle jsem se otočil a díval se kolem sebe. ,, To jsem já hlupáku ! Rose ! A teď makej nebo zemře a bude to tvoje vina! " , Dobře, dobře. Ale co mám dělat ?" Zmateně jsem se koukal tam odkud hlas vycházel. ,, V kuchyni ve skřínce je lékárnička. V té najdeš takovou malou flaštičku, tu otevřeš a vyliješ to Elise do krku. Ale nečichej k tomu! " Poslechl jsem hlas a rychle to udělal. Když jsem lahvičku otevřel, lákalo mě si přičichnout. Naštěstí jsem se překonal a vylil obsah lahvičky do Elisy krku. Nic se nedělo. ,, Proč se nic neděje ?" Neznámí hlas zmizel. Neodpověděl mi. Políbil jsem Elisu a lehnou si vedle ní. Chytil jsem její ruku a jen tak ležel. Nemohl jsem nic dělat. 
Elisa:
Nádech který jsem udělala mě velmi bolel. Bylo to jako bych znova ožila. Otevřela jsem oči a zmateně se dívala kolem sebe. ,,Kde to jsem ? " Nade mnou se objevil Draco. Do široká se usmál a políbil mně. ,, Ty žiješ !!! Už jsem se bál že .... " Nechápala jsem co říká, proč bych neměla žít, vždyť to co se stalo byl přeci jen sen, nebo ne ? ,, Co se stalo Draco ? Proč bych neměla žít ?" Draco se na mě nechápavě podíval a pak se ode mně odklonil. ,, Ty si nepamatuješ ?" ,, Ale co bych si měla pamatovat ?" Draco sklonil hlavu a potichu si odvětil. ,, Cestu pro papírek, upíry a to že jsi zářila. " ,, Já myslela že to byl jen sen ! Kde je ten papír ?! " Rychlé jsem se zvedla a začala běhat po místnosti. ,, Kde je ten papír ? Doufám že jsme ho tam nenechali ! " Draco stal v klidu uprostřed místnosti a díval se na mě. ,, Draco ?! Tak mluv sakra !! " Draco přišel ke mě a chytil mě za boky . ,, Co to děláš ?!? " ,,Uklidní se." Jeho ruka vklouzla do mě kapsy a vytáhl z ní bílí zmačkaný papírek. Vložil mi ho do ruky a dál mi pusu. ,, Jde to i v klidu." Usmál se a sedl si k jídelním stolu. ,, No tak se posaď a přečti nám co je tam napsáno." Opatrně jsem si sedla a rozbalalila papírek. Chtěla jsem si ho nejdřív přečíst sama tak jsem nezačla číst nahlas. Když jsem zprávu dočetla, do oči se mi nahrnuli slzy a neměla jsem sílu to přečíst znova Dracovi. Jen jsem si sedla a opřela hlavu o stůl.
Takže ahoj všichni, dlouho tu nebyl žádný díl jelikož jsem neměla čas. Sedím u chirurga a je tu moooc lidí a tak jsem si řekla že bych konečně mohla něco napsat. Snad vás ta dlouhá doba mé nepřítomnosti neodradila od příběhu :)