Vzácná dívka - DOKONČENO

Rose...

Tak jsem se nakonec rozhodla napsat ještě dnes další díl, abych aspoň trochu vynahradila mou nepřítomnost :D  Snad se bude líbit. 

Elisa: 

,, A dost... Takhle to dál nejde." Vykřikla jsem a Draco na mě nechápavě upřel své smutné oči. ,, Rose napadlo.... Rose napadlo, že bych ti mohla dát svou krev, tím pádem by jsi byl silnější a o dost." Draco se postavil a pořád na mě jen nechápavě koukal. ,, Napadlo jí, že bych si rozřízla ruku a ty taky a pak by jsme je spojili, tím by se mohla krev promíchat a ty tak získat svou moc." Draco stál jak opařený a díval se mi přímo do očí. Byl duchem nepřítomen. ,, Draco ? Můžeš prosím něco říct ? Tvé mlčení mě děsí ! " Pomalu jsem se dostávala do hysterie. Pořád jen stál a mlčel. ,, Lásko prosím. " V očích už jsem měla plno a začali padat slzy. V tu chvíli Draco konečně promluvil. ,, Promiň, to jsem nechtěl, jen.... jen jsem přemýšlel. Nevím, zda je to úplně dobrý nápad. Zaprvé nechci aby jsi se řezala a za druhé nebude to fungovat... Krev se nepromíchá dostatečně." Po jeho proslovu jsme oba jen bezmocně stáli a hleděli si do očí. ,, Co teď ?" Špetla jsem potichu. ,, Pak je tu ještě jedna možnost." Ozvala se od nikud Rose. ,, Jaká ?" Zeptal se se zájmem Draco a posadil se. Vzal mě za boky a přitáhl si mě k sobě, abych se na něho posadila.  ,, Tak?  My posloucháme. " Řekl nervózně Draco a hrál si s mými vlasy. ,, Dobře tedy, v lékarničce je injekční stříkačka. Draco, mohl by jsi Elise odebrat krev a Elisa by mohla tu krev dát tobě. Je to už lepší ?" Draco se zahleděl na lékárničku a opět jen mlčel. Podívala jsem se na něj a zamávala mu rukou před obličejem. ,, Haló ? Můžeš se k tomu vyjádřit ?" Draco se jen zvedl a krátce odvětil. ,, No ... Snad to půjde." Vytáhl injekci z lékárničky a smutně se na mě díval. Připravil si ještě nějaké věci, myslím že to byla desinfekce a nějaké polštářky nebo co.  ,, Prosím odpusť. " Zapíchl mi jehlu do ruky. Sykla jsem bolestí, ale nakonec to nebylo tak hrozné. Když byla injekce plná mé krve, přišla řada na mě. Bála jsem se toho. Bála jsem se co to s ním udělá. Ale musela jsem. Zapíchla jsem jehlu do ruky a pomalu mu mou krev dávala do oběhu. Konečně byla injekce prázdná a já mohla jehlu vytáhnout. Snažila jsem se co nejopatrněji to šlo. Vypadalo to, že je vše v pořádku, ale pak... Tma. 

Draco: 

,, Proboha ! Co se stalo ? Rose co se stalo ?" Elisa upadla na zem. ,, Rose ? Rose ! " Bez odpovědi. Kde sakra je když jí potřebuji ?! Vzal jsem Elisu do náruče a odnesl ji na postel. Položil jsem ji a všiml si, že dýchá. Aspoň, že tak. Zamotala se mi hlava. Ne Draco ! Teď se ti nesmí udělat zle ! Elisa tě potřebuje. Hladil jsem ji po tváři a držel za ruku. Začali se mi pomalu zavírat oči, když v tom jsem uslyšel divný zvuk vycházející z části úkrytu kde jsem nikdy nebyl. Byl to zvuk otevírajících se dveří. Poté zaklapnutí a kroky. Lehké kroky které nebyli téměř slyšet, ale přes to jsem je slyšel. ,, Kdo ..... kdo tam je ?" Vykoktal jsem ze sebe. Kroky zrychlovali. Měl jsem strach, ale né o sebe, ale o Elisu. Byla bez mocná a nic nevnímala. Vytáhl jsem si hůlku a zamířil směrem ke zvuku. Najednou se ozval tichý hlas. ,, Draco, prosím dej pryč tu hůlku, potřebuji zkontrolovat Elisu." Moment, tento hlas znám to je přeci... ,, Rose ?" Vrátil jsem svou hůlku na místo a  z poza rohu vyšla drobná postava. Měla krásné šaty a šátkem zahalený obličej. Rozběhla se k posteli a začala sahat na Elisu. Měřila jí tep a kontrolovala jestli dýchá. Poté se posadila vedle mě a úlevně vydechla. ,, Je jen vyčerpaná, nic jí není, potřebuje se vyspat. Dáš si čaj ?" Usmál jsem se a přikývl. Přikryl jsem Elisu peřinou a šel s Rose do kuchyně. Posadili jsme se ke stolu a pili čaj. U stolu bylo hrobové ticho. Pak jsem se ale odvážil konečně zeptat. ,, Rose ? Proč .... proč máš ten šátek ?" Rose se na mě podívala a usrkla si horkého čaje. ,, Myslím, že tě má Elisa opravdu ráda a záleží jí na tobě. Ale co ty ? Položil by jsi za ní život ? Byl by jsi ochoten pro ni zemřít ? Ochránit jí vlastním tělem ? Jsi připravený na to už nikdy nespat s jinou ženou ? Už nikdy se nezamilovat do jiné ? Jsi připraven se jí odevzdat tělem i duší ? Protože jestli ano, bude to navždy a není cesty zpět. Láska je nepřerušitelné pouto a nikdo ho jen tak nezlomí pokud je opravdu pevné a oboustranné. Pokud jeden z páru neopětuje lásku toho druhého, jsou oba slabí a lehko se pouto roztrhne. Myslíš to opravdu, ale opravdu vážně ?" ,, Byl jsem překvapený, že Rose umí takhle mluvit, přes to jsem bez myšlenky odpověděl. ,, Ano, samozřejmě. Miluji Elisu a položil bych za ní život. Miluji ji od první chvíle co jsem ji spatřil. Pouto mezi námi je už od první chvíle a já vím, že je silné a jinou ženu nechci, vím to. Jsem si tím jist! " Rose se usmála a trochu i uchechtla, protože jsem to řekl opravdu vážně a nejspíš jsem se při tom musel tvářit jako úplný blb. Usmál jsem se a napil se čaje. Rose si začala pomalu sundavat šátek a přitom začala vyprávět. ,, Měla jsem přítele. Milovala jsem ho, ale bohužel se strhla občanská válka a můj milí šel bojovat. Chtěla jsem mu v tom zabránit, ale on se nenechal zastavit. A tak jsem šla s ním. Nenechala jsem ho samotného. Bohužel, buřiči táhli přes tmaví les, a mi s nimi. Byli to obyčejní lidé a nevěděli co se v lese může skrývat. Snažila jsem se ho varovat, ale by jako hluchý i slepí. Obklíčili nás vlkodlaci. Snažila jsem se ho zachránit. Skoro jsme utekli kdyby nás jeden nesledoval. Můj milí už nemohl dál a tak jsme se posadili ke stromu a já se snažila rychle vykouzlit ochranné kouzlo, už bylo ale pozdě a... Stoupla jsem si před něj a chránila ho vlastním tělem. Vlkodlaci nešli po mě... šli po něm. Byl to obyčejný člověk, a já. Neochránila jsem ho. Někam ho odvlekly a co se s ním stalo, bohužel nevím. Vím jen, že jsem měla umřít." Když si Rose odmotala poslední kus šátku z obličeje otočila se na mě. Zůstal jsem sedět jak opařený a díval se Rose do tváře. Po celém obličeji měla jizvi od škrábanců. Přiložil jsem si dlaň a ústa a zkoušel popadnout dech. do očí se mi nahrnuli slzy. ,, Já vím ... je k pláči se na to dívat. " Rose si vzala šátek a začala si ho zpět motat přes obličej. ,, Rose! " Vstal jsem ze židle a jemně ji ruku s šátkem odstrčil od obličeje. ,, Nevaž si ho tam zpět prosím. Takhle ti to sluší víc. " usmál jsem se a Rose se nahrnuli slzy do očí . Objal jsem ji a políbil ji na tvář. ,, Dopijeme si ten čaj ?" usmála se na mě. ,, Jistě." Sedl jsem si zpět na své místo a usrk čaje. Díval jsem se na Rose jak se usmívá a nemohl jsem si nevšimnout velké podobnosti mezi ní a Elisou. ,, A ty tady bydlíš ?" Rose přikývla. ,, Ano, od té doby co se mi to stalo a lidé mnou začali opovrhovat jsem se skryla tady. jediná Elisa zůstala se mnou. " ,, Já, promiň, chtěl jsem se už dávno zeptat Elisy kdo vlastně jsi jen. Bylo mi to trochu hloupé." Rose se usmála a přikývla. ,, Víš, nemohl jsem si nevšimnout jak moc jsi podobná Elise a tak.... " ,, Chceš se zeptat jak je to možné, že ?" ,, Ano." Rose položila hrneček a podívala se mi přímo do očí, až ve mě vzbudila skoro strach. Pak se něžně usmála a mě se ulevilo. ,, No ... Jsem Elisy sestra." Usmála se ještě víc. Nevěděl jsem co říct. Koukal jsem na Rose a vůbec jsem nevěřil jejím slovům. Elisa má sestru ? Jak mi tohle mohla zatajit ? Asi o ní ještě tolik nevím.