Vzácná dívka - DOKONČENO

Seznámení

Je mi 17 let. Jmenuji se Elisa. A jsem čarodějka. Hned po porodu mi umřela maminka, předala mi veškerou svoji moc a i možná proto jsem jedna z nejmocnějších čarodějek na světě. Moje moc zasahuje dál než jakéhokoli mocného čaroděje. Žiji s otcem v jedné malé vesničce kde se ukrýváme a nikdo neví co jsem zač. Můj táta vždy říkal, že jsou tu lidé kteří by mi chtěli ublížit a proto nesmím o své moci nikomu říct a hlavně ji nesmím používat před zraky ostatních. Naší vesničce je můj táta velitelem, takže pozornosti neunikám. O to je to pro mě těžší. S otcem bydlíme přímo uprostřed vesničky a kolem nás se rozléhá spoustu malích domů a chatiček. Máme tu zvláštní šachtu do které se chodívám schovávat i když to mám zakázané, ale kde jinde můžu být sama? 

Nastala noc kterou jsem neměla v lásce. Byla to slavnost na které se dávali různé oběti určitému bohu. Já tomu moc nevěřila proto jsem tyto akce trávila někde v ústraní. Bohužel tento rok mi je 17 a to je pro čaroděje a čarodějky nějaký vzácný rok či co. Prý se má v tomto roce projevit naše síla v plné míře. Což jsem moc nepochopila jelikož jsem už teď více silná než celá naše vesnice. Odpoledne jsem měla hodinu nástroje. Jelikož nechodím na normální vyučování čar tak jsem se rozhodla aspoň chodit na housle. Jelikož mi tento nástroj příjde víc než čarovný. Když můj učitel odešel z místnosti, hrála jsme si jen tak pro sebe ještě pár minut. Po chvilce jsem na svém těle ucítila něčí pohled. Zachvátila mě panika a rychlím pohybem jsem se otočila. Za mnou bylo okno. Nikoho jsem tam neviděla, ale ve chvíli kdy jsem přistoupila blíže k oknu uviděla jsem dva obličeje čouhajíc ze křoví. Vyděšeně jsem položila.. no spíše jemně odhodila housle a utíkala to říct otci. Než jsem ale stačila vyběhnout z budovy něco mě přimělo zastavit. Cítila jsem něčí dech přímo za zády. Pomalu jsem se otočila. Uviděla jsem jen světelný záblesk a pak už jen tmu. 

Draco:

Zrovna jsme se nastěhovali do jedné malé vesničky ve které se chystal běžný vesnický rituál. Mamka s nevlastním otcem vybalovali věci a já jsem se měl jít porozhlédnout po okolí. Chvíli jsem bloudil mezi lidmi běhajícími sem a tam. Poté jsem dorazil ke klidnému místu kolem jedné velké budovy. První jsem si budovu obcházel a poté jsem chtěl vejít dovnitř. Vstup dovnitř strážili veliké zdobené dveře. Chvíli jsem si je prohlížel a zkoumal jak jsou překrásně vyzdobené, ale poté mě z mého koumání vyrušilo jaké si světlo a chvíli poté dupot. Nevěděl jsem co dělat a tak jsem se schoval za roh u dveří. Za okamžik záře zesílila a já uslyšel sténot. V tu chvíli jsem neváhal a vzal za kliku u velkých i dost těžkých dveří. Vešel jsem dovnitř, ale nic jsem neviděl. Nic kromě silně zářícího světla. Když světlo trochu polevilo uslyšel jsem divný hlasitý zvuk a uviděl siluetu černé postavy uprostřed světla které se ztrácelo do dálky. Když se ztratilo nadobro začal jsem se rozhlížet od čeho jsem to stvoření vyrušil. Chvíli jsem opravdu nic neviděl, ale po chvíli  jsem zaregistroval bezvládné tělo ležíc na zemi. Přiběl jsem k tělu. Když jsem ji spatřil nevěřil jsem s vím očím. Může být někdo dokonalejší? Chvíli jsem si ji prohlížel, ale potom mi došlo že jí nejspíš jde o život a mohl bych něco dělat... Klekl jsem si k jejímu tělu a přiložil ucho na její hruď. Srdce jí naštěstí bilo. Byla bledá jak stěna a studená jak sních. Vzal jsem jí do náruče a zkoušel zahřát a čekal až se probudí. Nevím proč, ale chtěl jsem, aby jsem to byl já koho uvidí jako prvního až se probudí.

Tohle je teda konec první kapitoly. Snad se vám bude líbit :) Budu ráda za každý názor a každou pomoc s příběhovím dějem. Můžete mi klidně psát jaksi myslíte, že to bude pokračovat nebo i kam by jste to popř chtěli směřovat :)