Vzácná dívka - DOKONČENO

Shledání

Elisa:
,, Támhle ta hradba, myslím že to je ono. " Ukázala jsem na né moc velkou hradbu před náma. Nikde nebylo živáčka. Ptáci utichly​. ,, Slyšíš to ? " Zaseptl Draco, hodila jsem na něj nechápavý pohled. ,, To ticho." Uchechtl se a já do něj strčila. Došly jsme k velkým dveřím od hradby, u kterých poletoval nejspíš poslední drobounký černý motýlek. Jemně jsem zaklepala na velké dveře. Nebylo to vůbec slyšet a Draco se zasmál. Smích ho však přešel jakmile se dveře začali otvírat. Oba jsme na ně hleděli s otevřenou pusou. Když byli otevřené tak, že se jimi dalo projít, udělala jsem pár kroků dopředu. ,, Já první!" Draco mě chytil za ruku a předběhl mě.
Opatrně jsme vycházeli do neznámého prostoru. Vešli jsme na most. Za mostem se nacházely další, už zjevně menší dveře. Přešli jsme docela vratký most. ,, Tak fajn, připravená ? " Zeptal se mě Draco než se dotkl kloubama dveří. Než však stačil zaklepat, dveře se sami otevřeli. Draco první nakouknul dovnitř. Když na mě pokynul hlavou následovala jsem jeho kroky. Vešli jsme do docela velké haly. Vysoký strop s krásnými malbami a nádherným lustrem. Rozhlížela jsem se kolem sebe a Draco též, oba jsme byly doslova unešení. Všimla jsem si zábradlí na jedné straně haly s šla k němu. Z haly vedlo schodiště kam si dolů. ,, Draco, tady je nějaké schodiště." Šeptla jsem směrem k Dracovy. Ten se na mě podíval a přispěchal ke mě. Pohledem jsme souhlasili s naší myšlenou a vydali se směrem dolů ze schodů. Byly to velké kamenné točené schody. ,, Konečně." Vydechl si Draco když už jsme byli dole, kde byly další dveře. Chvíli jsem tam jen tak stala a dívala se na dveře. Draco šel zvědavě k nim a zkusil je otevřít. Dveře se však ani nehly. ,, Super, je zamčeno, nechtějí nás tu." Draco se otočil a šel směrem pryč. V tu chvíli se dveře které se před chvílí ani nehly začali sami otevírat. ,, Tak jdeme. " Usmála jsem se na Draca a vešla do dveří.
Když jsem vešla, uviděla jsem velký stůl a okolo něho několik židlí. Na židlích naproti dveřím byl přivázaný můj otec a Tobias. Rozběhla jsem se k nim a nechala za sebou Draca. Když jsem doběhla k nim začala jsem rozvázala jsem jim ústa ve kterých měli nějaký hadr. Tobias koukal směrem ke dveřím a nic neříkal, to samé táta. Podívala jsem se tam také. Můj dech se zatajil a přísahám, že mi nachvilku vynechalo srdce. To co jsem tam viděla, jsem nikdy vidět nechtěla. To se nemohlo stát.