Vzácná dívka - DOKONČENO

Ochránce

Elisa: 

,, Už to nemůžu před ním dál tajit tati. Nejde to! " ,, Eliso, je to příliš nebezpečné. Víš co by se mohlo stát !" Chvíli jsem se zamyslela. Podívala jsem se na Dracův nechápaví a smutný pohled. ,, Draco, můžeš jít prosím nahoru ? Potřebuji něco probrat s tátou. " Usmála jsem se zamávala mu na cestu do schodů. Jen co se za ním zabouchly dveře naproti schodům, začala jsem tátovy vysvětlovat co se stalo. ,, Tati, v lese ho škráblo vlkodlačí mládě. Já nechtěla, aby zemřel !" Rozbrečela jsem se tátovy na rameno. ,, Já vím holčičko, ale uvědom si, že je to nebezpečné pro tebe i pro něj. Jestli mu to chceš říct, musí se stát tvým ochráncem !" ,, Tati ! Nemůžu po něm tohle chtít ... Nejde to nějak bez toho ? " ,, Bohužel. Pro tvoji ochranu ne ! Musí podstoupit přísahu .... jinak mu to nemůžeme říct! " ,, Dobře, ale co když to pro mě nebude chtít obětovat ? " ,, Zeptáme se ho." Usmál se na mě a zavolal Draca. Draco sešel se schodů a sedl si ke mě a objal mě. Usmála jsme se na něj a táta také. Táta začal s rozhovorem. ,, Tak Draco, máš představu o tom co se dnes stalo ?"  ,, No upřímně pane, mám docela strach z toho co se dnes stalo." Uviděla jsem jak se na mne podíval smutným pohledem. ,, Každopádně, stalo se tu něco co si nejspíš nedokážeš vysvětlit. Já se tě teď ale zeptám, co pro tebe znamená moje dcera ?" Bylo zřejmé, že ho tato otázka dost zaskočila a také se dost styděl. Začervenal se a podíval se mi do očí. Usmál se. ,, Co pro mě Elisa znamená ?" ,, No ano, co pro tebe znamená." Zopakovali to oba dva a já se cítila dost trapně. ,, Bude to znít možná směšně a taky zvláštně. Něco mě k ní přitahuje, když jsem s ní, je mi dobře, uvnitř se to všechno uklidní a prostě ... Proč se ptáte ? " ,, Byl by jsi schopen za ni položit život ? Odpřísáhnout na ni smrtícím kouzlem ?" ,, Ano! " Odpověděl Draco bez jediného zaváhání a přitom se mi pořád díval do očí. Šel mi z toho mráz po zádech jelikož mi tohle ještě nikdo nikdy neřekl. ,, Dobře,  takže jsi připraven ji chránit i kdyby ti šlo o život ?" ,, Jistě, pane ! " Zatvářil se vážně a přesunul svůj pohled na otce. ,, Teď musíme provést zaklínadlo, poté ti vše řekneme." Draco jen kývnul hlavou a podíval se na mě. Táta ho odvedl do jiné místnosti a podmínky smrtícího kouzla mu vysvětlil. Když se vrátili zpět Draco se usmíval, sednul si zpět ke mě a chytnul mě za ruku. ,, Chceš to říct ty nebo to mám říct já ? " ,, Já si myslím, že můžeš začít a já tě budu když tak doplňovat." Usmála jsem se na tátu a táta mi úsměv oplatil. Před tím než začal něco říkat, použil kouzlo proti odposlouchávání. Přece jen to nikdo jiný slyšet nemá. ,, Začalo to, když se měla Elisy narodit. Už před porodem jsme věděli, že to nebude obyčejná dívka. Těsně před tím než měla má žena Elisu porodit jsme šli k vědmě. Ta nám řekla něco z čeho jsem opravdu šťastný nebyl, ale nedalo se tomu zabránit. Řekla nám, že má žena není tolik silná na to, aby dokázala přežít porod, ale může udělat to, že předá Elise svou moc tak, aby byla Elisa o to silnější a lépe se vypořádala se světem. Moje žena s tím byla smířená, naučila se kouzlo kterým Elise předala moc, těsně před tím než začala rodit. Když porodila, umřela tak jak předpověděla vědma. Já nebudu lhát, moje srdce se zlomilo na miliony kousků, ale přece jen tu byla Elisa. Rostla mi před očima a já postupně zapomínal na tu bolest a vzpomínal na to dobré. Učil jsem ji všechno co se dalo. Byla a je velmi šikovnou žačkou i dcerou, takže to nebyl zase takový problém. Už když jí byly dva roky byla napřed před ostatními dětmi. Věděl jsem, že je silnější než já i kdokoli jiný. Naučil jsem jí to co šlo, a některé věci se naučila i ona sama. Když bylo Elise šest let těžce nám onemocněl kocour kterého jsme měli vlastně od narození Elisy. Elisa ho měla velice ráda a když se dozvěděla, že je nemocný, vzala si kocoura do pokoje. Když jsem přišel za ní z pokoje vyběhl kocour plný energie a Elisa spala. Když jsem se jí zeptal co se stalo popsala mi, že jí kocourka bylo líto a že ho vyléčila. Divil jsem se ale neřešil jsem to. To samé se stalo i když jsem se ošklivě zranil a vypadalo to smrtelně. To už bylo Elise jedenáct let. A já pochopil, že má schopnost ozdravovat. Elisa chtěla pomáhat ostatním, ale ozdravování jí bralo moc energie. Pokaždé když využila svou moc na toto kouzlo omdlela a dlouhou dobu spala. Když někteří zjistili, že má Elisa takovou moc, začali ji využívat. Po čase jsem s Elisou opět zašel k vědmě a ta mi řekla, že bych se s ní měl odstěhovat někam daleko. Někam kde nás nikdo nezná a o Elisyně moci neví. Prý jsou tu lidé kteří by jí mohli ublížit, protože by chtěli její moc. Když jsem se zeptal jak by tu moc mohly získat potichu mi odpověděla, že jediný pohár její krve obsahuje její moc. Hned druhý den jsme se odstěhovali. Od té doby jsme tady v té malé vesničce kde nás nikdo nezná a nic o Elisyně moci neví. Teď to víš pouze ty! Stal jsi se jejím ochráncem. Budeš s ní ve dne i v noci. Nesmíš pomyslet na zradu jinak umřeš. Nebude to snadné, ale já ti věřím!"