Vzácná dívka - DOKONČENO

Promiň odcházím.

Tak, je tu další část mého příběhu. Trochu jsem to zkomplikovala, tak se na mě prosím nezlobte, ale nějaká zápletka prostě musí být :D tím pádem je tohle taková kapitola, která odstartuje to co se bude dít dál, takže se máte na co těšit :) každopádně hvězdička či komentář potěší a když dáte vědět ať už komentářem nebo hvězdičkou aspoň uvidim jak moc vás příběh zajímá a kolik z vás ho čte :)  tak se zatím mějte a užijte si příběh ;)

Draco:
Ve cvičení a učení se nových a nových kouzel jsme pokračovali ještě pár dní. Musím přiznat že jsem byl nesmírně vyčerpaný. Někdy jsme nešli ani spát, musel jsem se toho naučit spoustu za krátkou dobu. ,, Zlato, jsi v pořádku? "Elisa mě chytla za ruku a políbila na tvář. ,, Jistě lásko, jen jsem moc unavený, potřebuji si odpočinout. " Elisa se usmála a vzala mě za ruku. Šla se mnou do ložnice a začala mi rozepínat knoflíky u košile. Poté mi sundala kalhoty a položila jemně na postel.  ,, Eliso co to... " Nestačil jsem nic říct, jelikož mě ústa zaměstnala ty Elisy. ,, V klidu si odpočiň Draco. Zítra už cvičit nebudeme. Zítra se vydáme pro mého tátu." Usmála se a lehla si vedle mě. Zavřela oči a zanedlouho usla. Mě se oči také zavírali nebudu tvrdit že ne ... Ale musel jsem myslet na to co se bude dít až vyjdeme z úkrytu. Jak jsem na to tak myslel, pomalu jsem usínal a mě myšlenky se vzdalovaly až nakonec zmizeli a já mohl klidně spát. Z mého tvrdého spánku mě vzbudil až křik Elisy, která z neznámého důvodu neležela vedle mě. ,, Eliso ?!?" Začal jsem běhat po mistnosti jako zmatený králík. Ozval se další výkřik. Utíkal jsem tam odkud jsem ho slyšel. Našel jsem Elisu na zemi v kaluži krve jak se svírá v klubíčku. Rychlé jsem si k ní proklel a začal ji utěšovat. Vypadalo to že spí. Nebo je v nějakém tranzu. ,, Eliso prosím, probuď se!" Vykřikl jsem v zoufalosti. Lámalo mi srdce jí takhle vidět. Co se to s ní sakra děje. Najednou její se její tělo uvolnilo. Jako by jsi celou dobu něco mučilo nebo ji tvořilo nějakou bolest. Ale co ? Vzal jsem její bezvládné tělo do náruče. Položil jsem ji opatrně na postel. Dýchala nepravidelně a mělce vůbec se mi to nelíbilo, ale vypadala tak klidně, jako by se nic nestalo. Jakoby se jí zdálo něco hezkého. A najednou mi to došlo ... Co se to tady vlastně děje ? Já, znám tu holku jen pár dní a chci pro ni umřít ? Vůbec jí neznám. Skoro o ní nic nevim. Nevím co má ráda za barvu nevím co ráda nosí, nevím jaké jsou její nejoblíbenější květiny, nevím její datum narození, nevím vůbec nic a při tom všechno. Ale jak ? Jak je tohle všechno možné ? Proč zrovna já jsem přišel tenkrát do té budovy a zachránil jsem ji život, proč zrovna mě to k ní tolik táhne aniž bych o ní cokoli věděl. Proč ji miluji, proč já a proč ona mně ?  Proč mě nenechala umřít, když mě tenkrát škráblo to vlkodlačí mládě ? Proč riskovala svůj život jen pro ten můj bezcenný! Proč ?! V hlavě mi létalo pořád tolik otázek a ja jsem měl pocit jako bych se z toho měl každou chvilku zbláznit, potřeboval jsem odpovědi a to hned. Vstal jsem z postele a naposledy se podíval na ni, jak bezstarostně spí, byla nádherná a jen těžko mi bylo, když jsem věděl, že ji mám opustit. Naposledy jsem jí chtěl políbit a slíbit, že se zase vrátí. Že si ji najdu ať už bude kdekoli. Touha se s ní rozloučit mě přemohla. Opatrně jsem se nad ní naklonil a políbil ji, sedl jsem si vedle ní. ,, Eliso, lásko moje, vím že mě teď slyšíš. Já, musím teď na chvíli odejít, ale neboj. Vrátím se, slibuji. Najdu si tě ať budeš kdekoliv, zachráníme tvého tátu a pak budeme spolu, opět šťastní. " Pomalu jsem pustil její ruku a zvedl se z postele a dál se na odchod. Už jsem skoro vycházel ze dveří, ale uslyšel jsem Elisy hlas. ,, Draco." Byl slabí. Neprobudila se, jen mluví ze spaní. Rychlé jsem přešel kuchyní k zabezpečeným dveřím. Naposledy se rozhlédl po úkrytu a tiše se vypařil. Když jsem se konečně dostal uličkami ven z úkrytu ocitl jsem se opět v chatce. Vůbec jsem netušil co budu dělat, neměl jsem plán ani čas. Měl jsem jen jeden den. Pak jsem se chtěl vrátit za Elisou. Kdo by mi mohl odpovědět na mě otázky? Uvažoval jsem rychle. Pak jsem si vzpomněl na slova Elisy otce, který říkal, že tam odkud se přistěhovali tak tam byla vědma. Vzpomněl jsem si, že ve vesničce ve které jsem bydlel před tím, byla také nějaká vědma. Chodila k ní maminka když si se mnou nevěděla rady. Od vesničky to byl ale pořádný kus cesty. Rychle jsem našel na koště a vydal se na cestu. Cesta byla delší než jsem čekal a bylo dokonce i dost chladno. Zastavil jsem ve vesničce tak na půli cesty řekl bych. Vešel jsem do hostince, dál si tam večeři a objednal si pokoj na přespání. Kde kam jsem se po dobré a výrazné večeři uchýlil. Na to jak to byl malí hostinec vypadal můj pokoj dost útulně. Vysvlékl jsem se a uložil se do čisté povlečené postele. Otočil se ke zdi a z očí se mi  spustili slzy. Nevěděl jsem, jestli Elisu ještě někdy uvidim. Ano ... Slíbil jsem ji.. že si ji najdu, ale co když mi vědma řekne něco, co možná ani slyšet nechci ?  Po chvíli jsem vyčerpáním upadl do hlubokého spánku.