Zahrada snů

206 20 2
                                    

Draco: 

,,Vážně, jedno světlo v dálce a já za ním jdu, výborné. Co když na konci bude akorát  smrt ?" Řekl jsem si pro sebe do tmy. Světlo už nebylo daleko. Došel jsem ke skleněnému sloupku na kterém byl položený náhrdelník který vdával neskutečně silné světlo. ,, Ale, ten náhrdelník je mi povědomí." Díval jsem se na krásný zářící náhrdelník, měl v sobě nějakou podobiznu, ale přes záři jsem neviděl kdo to je. Přemýšlel jsem, kde jsem ten náhrdelník jen viděl. 

,,To už to skončilo ?,, ,, Ano, co budeme dělat teď? Odpočinula jsi si?" ,, Ano, děkuji"  Začal jsem Elisu jemně líbat.  Elisa se začala smát, když viděla, že jsem vzrušený. ,, Co se děje? " ,, Nechceš mi sundat tričko?" 

,,Ano! Přesně tam jsem ten náhrdelník viděl."  Sklonil jsem se přimo nad náhrdelník abych viděl na podobiznu. Ztratil jsem dech když jsem konečně uviděl kdo tam je. Byla to Elisa! Na nic jsem nemyslel a popadl náhrdelník do rukou. Najednou se svět zatočil a já upadl do bezvědomí. 

Pohled z třetí osoby: 

Zatím co Elisa musela sedět bez hnutí na židli se zavázanýma očima, Dracovo tělo bezvládně leželo společně s Tobiasovým a otcovým tělem ve tmavém, pavučinami posetém sklepě, Dracova duše ve světě mrtvých se pomocí náhrdelníku teleportovala kamsi, kde měl najít pomoc pro Elisu a vlastně i sebe a celý svět. 

Draco:  

Probudil jsem se na překrásném místě. Byla to veliká zahrada s několika fontánkami. Všude nádherné keře, stromy, květiny. Zůstal jsem stát s otevřenou pusou dokořán. ,, Vítám tě tu chlapče." Za svými zády jsem uslyšel líbezný hlas, který mě přiměl se otočit. 

Po dlouhéééé době tu mám pro vás další díl. :D Snad vás to ještě neomrzelo čekat než já opět něco vydám :D  Snad jsem aspoň splnila vaše očekávání :) 

Vzácná dívka - DOKONČENO Kde žijí příběhy. Začni objevovat