Army of life

Kapitola 13. Krok za krokem

„Doktore?"
Dlouze se nadechl, chvíli listoval papíry v ruce a nakonec si sedl vedle mě.
„Při operaci jsme měli podezření na spoustu vnitřních zranění. Tamní doktoři zavázali, co šlo a zastavili všechna vnější krvácení, ale největším problémem bylo a s velkou pravděpodobností stále je nenávratné zranění páteře. A co víc, byla jste nějaký čas po operaci v klinickém kómatu. Na podněty jste reagovala, tak jsme Vás začali probouzet, ale byla jste jakoby v přiopilém stavu. Střídalo se částečné vědomí a spánek, takže testy byly vyloučené. Ale jak říkám, bez dalších vyšetření nedokážu přesně říct, jak moc vážné to je a jak velká je šance na uzdrave-"
„Pokud nějaká je, co? Jak velká je pravděpodobost - teď, bez testů -, že budu znova chodit?"
„Asi 7 procent. Bez testů. Jedna z velkých střepin granátu Vám zasáhla páteř. Museli jsem ji tam nechat, jinak by jste ani nepřežila."

Víte, co bolí víc, než granát? Vědomí, že už se nikdy nepostavíte na nohy. Že už si nikdy nezaběháte. Že už si nikdy nezahrajete fotbal. A spoustu dalších věcí.

„Takže moje dcera má v páteři šrapnel, kvůli kterému už nikdy nebude chodit?" Oba dva jsme se otočili na máma. Stála u okna a zmačkaným kapesníkem si stírala tváře.
„Šrapnel je mylné označení, madam. Odborně se tomu říká střepina, ale v podstatě ano."

Matka přikývla a s novým návalem slz vyběhla z pokoje. Doktor - trochu mladý na to, aby měl nějaké významné zkušenosti, ale dost starý na to, aby věděl, o čem mluví - se po minutě sezení na mé posteli bez jediného slova zvedl a tiše odešel. Nechali mě tak zcela samotnou se svým smutkem. Bylo už jen na mě, jak se s tím vypořádám.

Za dva týdny se toho mohlo stát spoustu, ale já byla pryč skoro půl roku. Prošvihla jsem narozeniny několika příslušníků naší rodiny a narození sestřenčina syna. Ale i když za mnou všichni postupně přicházeli a ujišťovali mě, že budu v pořádku a že mi pomůžou kdykoliv budu chtít, skutečnost, že už nikdy nebudu chodit jaksi opomenuli.
Stejně jsem je moc nevnímala. Mojí mysl nadměrně sužovaly vzpomínky na Phila a na to, jestli Mark dopadl stejně. Říkáte si, jak můžu byt tak zničená ze ztráty někoho, koho jsem znala sotva den, ale nejde o to, jak dlouho toho člověka znáte, ale conpro vás znamená. Při mě byl Phil už od první chvíle přítel a co víc - bratr ve zbroji.

V následujících několika měsících se toho stalo docela dost: podrobili mě spoustě testů, vypracovali plán, začali s rehabilitací...
Bolelo to. Vzpírat se rukama o nemocniční chodítko, abych si alespoň stoupla. Ta bolest se nedala vydržet. Ruce mi zeslábly a pak zesílily. Po měsíci jsem už zvládla pár kroků. Po dvou měsících jsem s pomocí chodítka přešla od postele ke dveřím.
Bylo to namáhavé, ale když vás žene síla a vůle, překonáte svou hranici a pokoříte novou.
Zastavil se za mnou i Mason. Byl to po třech měsících první normální člověk, se kterým jsem mluvila.

„Tak jak válčíš?" usmál se a zdravou rukou si přitáhl židli k mojí posteli. Sedl si a zbytek levé ruky si položil na koleno. Kvůli granátu přišel o prsty, dlaň a část zápěstí. Měl sešroubované koleno a ještě stále hojící se rány v obličeji.
„Jde to, jenom to jídlo se nedá nazvat jídlem," zasmála jsem se.
„Jo, MRÉčka byly oproti nemocniční stravě pěti hvězdičková restaurace," přidal se. Bylo fajn si s ním povídat, dokud nepřišla řeč na Phila. Znali se prý už několik let, takže to pro něj byla velká rána, ale ne taková jako pro mě - on truchlil za ztraceného kamaráda -, ale já musela žít s tím bolestným pohledem, než umřel. S tím, že jsem pro něj ještě mohla něco udělat.

„Uhm... už to víš?" promluvil po chvíli ticha.
„Vím co?" Už mě štve, že se všechno dozvídám jako poslední. Je to na pytel!
„Našli je."
„Koho?"
„Bravo-6. Před dvěma dny je zachránili z povstaleckého tábora asi 6 mil od nás. Z celého týmu přežili čtyři," řekl s pohledem upřeným k zemi.
Dech se mi zatajil. Srdce odmítalo tlouct.

„A... Mark?" zašeptala jsem tiše.

- - -

MRE = meal ready to eat
Česky = KD
Je to sáček odolný proti vlhkosti. Obsahuje např. jednu porci jídla, plastovou lžičku, zápalky, žvýkačky, toaletní papír, kávu v prášku, M&M nebo cokoliv sladkého, koření...
Součástí balíčku je i sáček s práškem. Nalijete do něho trochu vody, vložíte sáček s hlavním jídlem a po 10 - 15 minutách je jídlo ohřáté.

Pokud vás zajímá téma MRE více, můžete googlit, nebo zkouknout video Rotha Welldena :)