Army of life

Kapitola 7. Lidi jsou a nejsou

„Stát!" zakřičel nás "skvělý " vedoucí přímo vedle mě. Celý oddíl se okamžitě zastavil a oddechoval. Uběhly jsme asi tři kilometry a já měla pocit, že vyplivnu plíce někam do trávy okolo mě a jen tak si lehnu a umřu.
Tohle byl sakra blbej nápad. Vůbec nechápu, jak mě takovéhle hovadina mohla napadnout - a ještě dobrovolně! Měla bych si nechat vyšetřit hlavu.
„Dejte si na deset minut pohov a pokračujem!" zavýskl mi u ucha. V tu chvíli se všichni svalili do vysoké trávy a já je následovala.
Hold jsem nějak vyšla z formy.
Záda mě bolela od těžkého batohu a nohy od neustálého běhu do kopce. Když jsme tedy potom dostali rozkaz pokračovat v běhu, myslela jsem, že mi ty nohy upadnou.

Zpátky do tábora jsme doběhli někdy okolo páté večer. Cestou do kasáren jsem v myšlenkách vraždila Mayera nejmíň patnácti způsoby. I tak se mi nejvíc zamlouvalo umlácení pánvičkou.

Po důkladném uvážení jsem zjistila, že bych za to nejspíš šla sedět - soudce by větu "Čuměl mi na zadek!" asi jako dobrý důvod k činu nebral. Zatímco šli ostatní na večeři, já si šla lehnout. Jen co jsem se vyškrábala na postel se ozvalo hlasité bouchání na dveře.

„Kterej deb- ah, ahoj," zarazila jsem se a nepřestával se na něj dívat ve snaze přijít na to, co tu teď chce. Jen se usmál a v modrých očích se mu objevili jiskřičky.

„Promiň, že otravuju, ale jdu se rozloučit." Úsměv mu trochu povadl, ale i tak mu to slušelo.

„Někam jedeš?" opřela jsem se o rám dveří a dál se na něj dívala. Kývl hlavou na znak toho, jestli se chci projít a já jen zavřela dveře.

„Vlastně jo, odvelili mě..." věděla jsem, že chce ještě něco říct, ale on mlčel, tak jsem se ho zeptala.

„Tak kam, Marku?!" zopakovala jsem svojí otázku.

„Sýrie," zašeptal a sedl si na zem. Opřel se zády o sklad u kterého jsme se nacházeli a já si sedla k němu. Pokývala jsem hlavou na znak souhlasu. Oba dva jsme mlčeli, a to z toho důvodu, že cesta do Sýrie byla jistou smrtí a my to oba věděli.

S touhle částí nejsem spokojená, ale co už...

Chci vám oznámit, že si dávám do konce června pauzu. Jen obyčejnou pauzu, tak nebrečte(to byl vtip :D) .

Tak snad vás to nepřestane bavit :)

Brzo paaaa.

Love ya.