"Vstávat!" ozvalo se ode dveří a následně na ně někdo začal hlasitě bouchat. I přes to, že jsem byla hodně unavená, energicky jsem seskočila z postele a stoupla si před ní.
V tu chvíli dovnitř vtrhl Mayer a s úsměvem si to kolem mě kráčel až nakonec budovy a zpátky.
Zastavil se u dveří a usmál se ještě víc, než předtím.
"Takže," začal po chvíli zcela vážně, "dneska, si dáme dráhu v terénu. Začínáme za půl hodiny a to znamená - snídaně, připravit a vyrážíme. Na nikoho nečekáme a ten, kdo se zpozdí má dva týdny službu v kuchyni. Do toho!" tleskl nadšeně rukama a odešel. Zírala jsem na místo, jde předtím stál a srovnávala si v hlavě to, čeho jsem právě byla svědkem. Buď byl opilej, sjetej a nebo ví o něčem, o čem já ne.
První dvě jsem okamžitě vyloučila - nepravděpodobné. Takže mi zbylo to poslední. Ale co?
Nechala jsem to teď plavat a vyrazila na snídani.
- - -
Vyběhla jsem z budovy a - protože mám štěstí - jsem znovu a opět do někoho vrazila.
"Mám to brát jako cílený útok? " optal se se smíchem Mark, jakmile jsem stála opět na svých nohách.
"No, víš.. já, ehm," prostě a jednoduše jsem začala nesmyslně blábolit.
Sledovala jsem Marka, jak se přidušeně směje.
"Jsi roztomilá, když jsi zmatená," zasmál se tiše. Do tváří se mi hrnula červeň.
"Co máš na plánu dneska? " zeptal se a já si hned uvědomila, že musím pohnout, jinak to nestihnu.
" Promiň, musím někde být, "zavolala jsem na něj, zatímco jsem ryhlochůzí mířila na místo srazu.
Stihla jsem to! Yeah!
Mayer nám dal rychlé instrukce a my jsme si ihned potom každý vzal na záda batoh plný kamenů a připravily se k výstupu do hor.
Běžela jsem jako poslední a přísahala bych, že mi Mayer běžící za mnou očumoval zadek. Radši jsem ten pocit zahnala pryč a soustředila se na cestu předemnou.
ČTEŠ
Army of life
ActionPo tři generace sloužila rodina Forksových své vlasti. Ale když už není v rodině mužského potomka, nezbývá nic jiného, než coby žena nastoupit do armády jen proto, aby se zavděčila otci. Ale nástrah je víc, než se zdá.
