,,Musíme dolů. Nemyslím do Velké síně , ale musím pracovat." Albus prohlábl Minervě vlasy. Žena si povzdechla a natáhla rulu se snubním prstenem. Zahleděla se na ten jemný kovový kroužek s malým smaragdem. ,,Na co myslíš?"
,,Na náš svatební den. Vzpomínáš na ten romantický obřad v horské jarní přírodě." Albus kývl hlavou a vstal z postele. Minerva se zvedla na loktech , ale hned zase spadla do peřin. Albus se oblékl , otevřel okno a do místnosti začal prpudit studený ranní horský vzduch. Profesorka se zahrabala hlouběji do postele. ,,Jako malá." zasmál se ředitel a odkryl peřinu. Minerva se svinula do klubíčka. Moc jí to nepomohlo a tak vstala. Měla tady svoje věci. Oblékla si černé šaty a zelený hábit. Vlasy si sepnula do obyčejného culíku a hodila si je přes rameno. Sešla do pracovny svého manžela , nalévala si kávu z bílomodré konvičky a probírala se poštou. ,,Albusi , Clariss píše."
,,Skutečně? A co píše dcera naše?" Minerva usrkla kávu a začetla se. ,,Ráda by nás navštívila a popovídala si. Ne , Albusi , to ne!" hlesla Minerva a zbledla. Podala manželovi papír. ,,Minie , víš , co to znamená."
,,Pochopitelně , že ano. Je už skoro šest let vdaná a již po několikáté potratila a to nám nedávno psala , že je těhotná." Albus se na ženu zadíval. ,,Musíme za ní. Albusi. Vyrážíme okamžitě. Už takhle jí dělá tchyně peklo na zemi. Musím za ní." Minerva skočila ke stojanu a sundala cestovní plášť. Narazila si klobouk. Hodila Albusovi plášť , zavěsila se do manžela a s tichým lup zmizeli. Ocitli se na okraji vesnice Minerva se prohnala ulicí , zastavila se u menší venkovské vily. Zadýchaně zabušila na dveře. Albus doběhl za ní. Otevřela jim starší žena s bílým kapesníčkem v ruce. Pustila je do domu. Minerva ji spěšně objala , Albus jí tiskl ruku. Žena se na nic neptala a dovelda je před pokoj Clarissy. ,,Prosím. Je v posteli. Později si promluvíme. Nyní jděte za svou dcerou." Albus otevřel dveře a vpustil Minervu do pokoje. ,,Maminko. Tatínku!" zvolala mladá žena v posteli. ,,Drahoušku. Dostali jsme tvůj dopis dneska ráno."
,,Minie..." Albus chtěl cosi říct své manželce , ale nebyl toho schopen. Minerva seděla na okraji postele a objímala svou dceru. Clariss plakala a matka jí stírala slzy. ,,Mami , proč nemůžu mít dítě jako ostatní? Vždyť je to už třetí potrat , já nevím , čím to je."
,,Víš někdy se to stane. Může to být i stresem. No a ne snad. Jak se ti žije pod drobnohledem tchyně?" Albus si přisunul blíž židli.,,Maminka má pravdu. Je to jasné z tvých dopisů. Clarisso , ty za to nemůžeš , ale tvoje okolí má velký podíl na vině." Clariss se zadívala na otce ,,Ach tati. Jak já se tady trápím." ,,Neboj se , promluvíme s tvým manželem a jeho matkou a vezmeme tě do Bradavic." ,,Potřebuješ klid , potom se vrátíš odpočatá , znovu počneš a donosíš dítě. Jsem si jistá." Minerva pohladila dceru po tváři. Albus jí políbil na čelo. ,,Potřebuješ si odpočnout." Vyšli z Clarissina pokoje. ,,Albusi , musíme si promluvit s Lorainne a Marcem , talhle to dál nejde!" Albus pokýval hlavou. ,,Lorainne , Marcu , potřebujeme si s vámi promluvit. Minervo." Minerva si poslušně sedla po boku manžela. ,,Tedy jde o naši dceru. Víme , pod jakým tlakem žije a rádi bychom ji vzali, až se trochu zotaví , do Bradavic." Manželé sledovali reakce Marca a jeho matky. ,,Pokud to mojí Clarisse pomůže." Minerva se pousmála a střelila pohled na Lorainne. Ta zaťala pěsti ,,Pokud to mému synu nevadí a vaše dcera souhlasí nezbývá mi nic jiného než se podvolit ikdyž jsem jiného názoru." Albus se zamračil , ale mlčel. ,,Za týden si Clarissu odvezeme." Minerva ještě vyběhla do patra k dceřině posteli se rozloučit. Za chvilku přiběhl Albus , rozloučili se s Marcem a jeho matkou a zmizeli.
,,Minervo , pokud dovolíš, tak bych si vyřídil věci ohledně vedení školy."
,,Jistě. Taky na mě dole v kabinetě čeká kupa testů." Profesorka se zvedla , ale ředitel ji chytil za ruku ,, na něco jste zapoměla paní profesorko." Brumbála neskonale bavilo manželce vykat a oslovovat ji profesionálním titulem. Pokaždé se trochu nazlobila. Minerva se otočipa a políbila manžela na tvář.,,Smím teď jít pane řediteli?" optala se laškovně a vysmekla se profesorovi z držení. Albus sledoval , jak se za milovanou ženou zavřely dveře. Potpm se sklonil k papírům.
Minerva došla do svého kabinetu , uvařila si čaj a dala se do opravování. V půli se zastavila , opřela se o opěrku ,,ach Albusi , proč musíme svoje manželství tajit." odpověď moc dobře znala , ale už ji unavovalo hrát hru ,,jdu jen pomoct s papírováním." Chtěla normální vztah , klasické manželství , kde by nemusela tajit , že má potomky , milovaného a milujícího manžela. Už svatba jejich dcery s Marcem znamenala jisté nebezpečí pro celou Brumbálovu rodinu. Doopravila co musela. Teď nahoru nemohla. Albus má hodně práce. Nesmí ho rušit. Ještě , že je víkend , alespoň večer bude patřit jim. V to profesorka přeměňování doufala. Musí přece probrat dceřin příjezd a její situaci. Minerva klepla prsty o desku stolu a zvedla se , došla k oknu ,sledovala studenty poletující nad hradem a pobíhající po pozemcích. Měla chuť vyjít ven a zahnat je do hradu , protože bylo opravdu chladno. Zavrtila hlavou , hodila si vlasy přes rameno. Vyšla z kabinetu a zamířila dolů za Poppy a Pomonou. Měly domluvený čaj a Minerva se těšila na příjemné odpoledne. V kabinetu Pomony Prýtové to příjemně vonělo a z krbu sálalo teplo. ,,Minervo , čekáme jenom na tebe!" vykřikla prpfesorka bylinkářství a nalila zástupkyni čaj. Dámy seděly a klevetily o všem možném. V pět večer se Minerva náhle zvedla a omluvila se , že má něco domluveného. Poppy se usmála ,,a pozdravuj Albuse" v Minervě hrklo , ale potom jí docvaklo , že jí by ty dvě na svatbě a úsměv jim oplatila.
,,Albusi , mám obavy o naši dceru. Oni nerespektují její zájmy ani potřeby. Něměli jsme jim dát souhlas k sňatku. Stačilo , kdybych nesouhlasila a ke svatbě dojít nemuselo. Za to můžu jenom já."
,,Minervo , nic si nevyčítej lásko. Oni by se vzali tak jako tak. Drahoušku. Vezmeme Clarissu k nám. Horský vzduch a zdejší klid budou mít na ni blahodárný účinek." Minerva kývla. ,,Albusi , tolik mi to vadí. Nemyslím jen naši dceru ,ale i to , že musíme tajit to , že vůbec nějaké děti máme a to , že jsme manželé. Vím nezpečnost , ale mně to vadí. Jsem žena jako každá jiná a nelíbí se mi , že musím tajit svoje manželství!" vykřikla nahlas. ,,Minervo , věděla jsi co tě čeká , když si mě vezmeš , vědělas , že naše manželství nebude jako ta ostatní. A tys s tím douhlasila , bylas ochotna to podstoupit. Mělas sis to rozmyslet , než ses stala mou ženou. Vím , je to těžké i pro mne , ale já tě varoval. Souhlasila si a tak to musíme snášet. Já pro tebe chci jen to nejlepší. Nikdy bych nedělal nic , co by tě omezovalo ,ale ty sis tenhle osud vybrala sama!" Albus křičel a Minerva plakala. Zvedla se , vyběhla schody , práskla dveřmi od ložnice , zamkla je. Rozrazila dveře od skříně , vytáhla první albusův hábit a nechala ho shořet. Vzala další , rpztrhla ho , z očí jí padaly slané kapky slz , ona likvidovala manželovy věci. Potom padla vyčepraná do postele a plakala. On si ji nechtěl vzít. Ona vyla iniciátor celé svatby. On ji bral jenom jako milenku nebo co. Vždyť kdyby ji miloval , copak by jí nenabízel sám od sebe sňatek?
Albus do sebe kopl ohnivou whiskey. Neměl na svou ženu tolik křičet. Rozhodl se jít za ní. Vystoupal schody , chtěl zaklepat , ale zvuk vycházející za dveřmi mu zastavil ruku. Slyšel pláč. Jeho láska plakala. Nenávidí ho. Nevěděl , co dělat. Mohl se do pokoje dostat ,ale nechtěl Minervu znovu rozvzteklit a rozplakat. Usnul tedy na studených kamenech před ložnicí.
Minerva asi po půl hodině usnula vyčerpáním aniž by tušila , jak Albus lituje téhle hádky.
