Albus zvedl oči od papíru a vztekle praštil brkem o deslu stolu. Dneska se nemohl soustředit. Zdálo se mu, že mu jeho žena něco tají. Znal ji, ale nebyl si jist manželčiným tvrzením o jejich dětech. Otěhotněla brzy po smrti svého prvního manžela. Minervu miloval, a nechtěl ji ztratit ani děti. Mohla být tehdy těhotná už s Elphistonem, jenže tu noc po pohřbu se stalo něco, co by si čerstvá vdova dovolit neměla. Jistě z části to byla jeho chyba, ale ona byla tak smutná a přitažlivá.
To proto nyní váhal. Zvedk se od stolu, přešel pracovnu a vydal se ke dveřím. Musel si promluvit se ženou stůj co stůj. Bylo mu jedno, že učí. Potřeboval se ujistit, že ty děti jsou opravdu jeho. Rychle proběhl hrad a už klepal na učebnu přeměňování, vstoupil,, paní profesorko, jsem rád, že jsem vás zde zastihl. Mohla byste mi prosím věnovat pár chvil? ''
Minerva přelétla pohledem třídu,, ano, jistě pane řediteli. ''
,, O co jde? '' zeptala se, když byli na chodbě. Nic netušila, jak by taky mohla! Často se stávalo, že si ji profesor zavolal z hodiny, obvykle kvůli důoežitostem,, Minervo, jsme svoji dlouho a já si stále nejsem jistý, jestli jsou naše děti skutečně naše, tedy jestli jsem jejich skutečným otcem.''
Minerva vyvalila oči,, Jak jsi na něco takového u všech všudy přišel?? Pochopitelně, že jsi jejich otec. Kdo jiný by jím měl podle tebe jako být. Kdo jiný než ty? Vždyť s nikým jiným bych dítě prostě mít nemohla. ''Albus zůstal chvíli stát. Normálně by mu tohle ujištění z manželčiných úst stačilo, ale dnes ne. Chtěl znát pravdu.,, Minervo, tvoje ujištění je krásné, ale já to myslím naprosto vážně. Kdo je otcem našich dětí? Jsem to já nebo Elphiston Urquart? A chci slyšet pravdu Minervo Mcgonagallová. ''
Minerva se otočila, ake hned se vrátila, takové obvinění od Albuse nečekala. ,, Albusi, vždyť Elphiston byl starý a moc dobře vím, že jsem s ním minimálně čtvrt roku nic neměla.
A jsem si vědoma, že jsem otěhotněla tu noc po pohřbu. Jen se podívej na naše potomky, mají oči po tobě. Stejně modré. Elphiston měl hnědé a já mám zelené. Nikdy bych ti nehala. Z pohřební noci vzešel Alforth a Clariss jsme zplodili tu noc po oslavě konce školního roku. Moc dobře se n to pamatuji. Byl jsi tak vášnivý. Při obou... ehm... však víš, co myslím. A byls taky jediný, komu jsem porodila děti. Byl to krásný pocit nosit pod srdcem potomstvo samotného AlbuseBrumbála. Ty jsi jediný, komuse to povedlo, tedy u mě.''
Na Albusově tváři bylo vidět uvolnění.,, To jesm nevěděl, ale ty jsi taky nebyla neviňátko. ''Usmál se.,, Přiznám se, že jsem byla v očekávání druhý rok manželství s Elphistonem, ale potratila jsem. Jsi prostě silný. ''To muže opět přivedlo do euforie.,, Minervo, Minervo, Minervo. ''Zašeptal.,, Tak děkuji paní kolegyně, je to vše, co jsem potřeboval vědět. Hezký den. '' za chvilku zazvonilo a profesorka se zabořila do křesla. Zavřela oči a na tváři se jí zračil úsměv. Znova se z ní stala ta přísná učitelka. Dnešek probíhal standartně. Minerva učila do dvanácti, zašla si na oběd, potom učila do dvou a potom měla volno, opravovala, připravila se na další den, pomohla něco málo v ředitelně, připravila dotazníky, vyřídila svou poštu, poklidila si v kabinetu a zašla na večeři. Tuhle večeři si vychutnávala. Věděla, že večer už toho tolik nemá. Zašla na hodinku k Poppy, Pomona měla víc práce než jindy a tak ji zástupkyně nerušila. Zaběhla na partii šachů s Albusem.,, Minervo, dneska nějak prohráváš, co se děje. Jestli za to může ten rozhovor, tak se ti moc omlouvám. Nechtěl jsem se tě dotknout, ale bylo to důležité.''Minerva mlčela a táhla figurkou. Albus zjistil, že z manželky nic nevymámí. Hra pokračovala v tichu. Profesorka se v deet vytratila. Procházela se tichými, temnými a chladnými chodbami hradu. Došla do svého kabinetu. Položila se do vany a přemýšlela. V jedenáct usínala. Byla sam a bylo jí smutno.,, Ach Albusi. ''Zašeptala těsně před tím než usnula. Ve čtyři hodiny ráno j kdosi zafloumal ramenem. Cítila mužskou ruku a jemný tichý hlas
,, Vzbuď se má drahá. Vstávej.''
Minerva rozlepila oči a s povzdechem se probudila, nad ní se skláněj vysoký muž s křivým nose m a jiskřičkami v očích za půlměsícovými brýlemi. Profesorka si oblékla župan a nechala se manželem vést studenými chodbami školy. Vystoupali na astronomickou věž.,, Doufám, že mě nehodláš shodit z věže dolů na pozemky? ''
Zeptala se s úsměvem profesorka.,, Ne to ne. Vypadám snad na to, že bych shodil svou milovanou manželku z věže? Ne to se neboj, ale pohleď na oblohu. ''Minerva pozvedla zrak k noční obloze.,, Ach Albusi, to je úchvatné! '' Na nebi zářil měsíc, hvězdy a ješte asi tři zářivé planty a jedna mlhovina. Minervě zůstala čelist dole. Chytla muže za ruku.
,, Ach Albusi, to je nádhera! ''
,, Ano, je to krásné, ale ty lásko jsi krásnější. '' Minerva se začervrnala. To už mužova ruka obtočila pas profesorčin a naklonil se nad ní a políbil ji, minervina ruka se automaticky otočila kolem manželova krku a druhou ruku měla volně spuštěnou za zády. Albus si ji chytil i druhou rukou. Přitiskla se k němu blíž, až ucítila jeho pevnou a vypracovanou hruď, Albus si Minervu přivinul pevněji a prohloubil polibek. Tak tam jenom stáli na nočím vzduchu, líbali se a větřík jim cuchsl vlasy. V tu chvíli jakby nic ololo nich neexistovalo, jalo by byli jen oni dva. Bylo jim jedno, jestli je někdo uvidí.
Minerva se probrala z okouzlení o trochu dříve než její muž,, Albusi, neměli bysme se ukazovat a pak je asi půlčtvrté ráno. Za pár hodin musím do práce a ráda bych se ještě dospala. Děkuju za hezké probuzení. '' Ředitel svou choť propustil s posledním polibkem na tvář. Ještě chvilku se díval na oblohu a přemýšlel o Minervě a o jejich manželství, měla pravdu, bylo to špatné to tajit, ale jinak to zatím nešlo. Po deseti minutách si šel lehnout i Brumbál. Minerva už neusnula, přemýšlela a pomalu začalo nad lesem a jezerem vycházet slunce. Minerva začala vstávat.
