Ještě musí vyřešit tu záležitost s Poppy....
Minervu začala bolet kolena, zvedla se tedy z podlahy ,,Albusi, myslím si, že bys měl jít. Musím si ještě něco dodělat." Starý muž se postavil, objal čarodějku, vtiskl jí polibek do vlasů a za cgvilku zahlédla prkfesorka jen kus látky mezi dveřmi. Počkala a vydala se na ošetřivatelnu. Chtěla zaklepat na Poppyinu kancář, ruka se jí však zastavila pár milimetrů od dveří. Z pracovny vycházely vzlyky. Poppy plakala. Minerva se odhodlala a zaklepala ,,ddále'' ozvalo se zpoza dveří, profesorka vstoupila do místnosti. ,,MMinervo, tto jsi tty?"
,,Ano, Poppy, to jsem já."
Plačící žena si otřela oči ,,mohla bys mi prosím odpustit? Albus ti to už určitě řekl. Byl tady dnes ráno, oznámil mi konec. Miluje tě." Monervina tvář zůstala ledově kamenná ,,Poppy, myslela jsem, že jsme kamarádky. Zradilas mě. Nevidím jediný důvod, jedinou záminku, proč bych ti měla odpustit. Pokaždé, když se tak stalo, jsi znova svedla Ala, ublížilas nám všem a nejvíc sobě. Proč ses nikdy nevdala, tak proč?
Proč jsi mi vzala manžela, tak mluv už!" profesorka už křičela a lékouzelnice se chvěla ,,jak bych mohla odolat? Byl smutný, chyba mu láska, bylo mi ho líto. Zamilovala jsem se. A teď na tebe žárlím. Vždycky jsi byla ta lepší - známky, oblíbenost, muži tě obletovali."
,,Až na ty muže máš pravdu. Ale nejsem tu kvůli sobě, ale kvůli Albusovi. Slib mi, že se na něho už nepodíváš, jinak se máš na co těšit. Nestojím o plané omluvy a sliby, chci vidět činy. S Albusem jsme opět pevný pár. Najdi si někoho nebo odejdi z Bradavic."
Poppy zvedla k Minervě skleněné oči ,,jdi pryč Minervo, prosím, máš mé slovo, na tvého muže se nepodívám, ale nyní prosím odejdi. Potřebuju být sama." zašeptala zdrcená čarodějka.
Minerva se zvedla, bez rozloučení opustila svou asi bývalou přítelkyni a s vítězným úsměvem vyšla z ošetřivny. Další bitva vyhraná. V hlavě se jí přehrával rozhovor studentů z minulého dne. Kruh posledních dní se pomalu, ale jistě uzavíral. Byla zde ještě jedna rozhodující bitva, a Minerva byla odhodlaná bojovat a vyhrát. Zazvonilo.
Profesorka vstoupila do své třídy s pohledem královny, takhle povzneseně se dlouho necítila. Ke studentům byla dnes méně tvrdá a přísná, přesto inspirující učitelka. Dostala novou chuť do života. Přiblížila se jedenáctá hodina, Minervina třetí vyučovací hodina a za dveřmi stála její domácí skřítka Cinka ,,má paní, nesu vám ten koláček, co jste chtěla, abych vám ho donesla a dovolila jsem si přinést paní i čaj." Čarodějka se sklonila k Cince ,,děkuji ti Cinko, děkuji. Mám pro tebe úkol, do večera chci mít všechny své věci zpět v ředitelově bytě."
,,Ráda bych to splnila má paní, ale pan profesor Brumbál byl rychlejší a vaše věci na vás čekají ve vaší ložnici madam." stvoření žmloulalo v ruce svůj čajový ubrousek a klopilo hlavu dolů, stará žena se pousmála ,,dobrá Cinko, dobrá, pak se tedy vrať k ostatním do kuchyně a zůstaňtam, až tě budu potřebovat, zavolám tě."
Skřítka se poklonila s tichým lupnutím zmizela ,,paní profesorko, můžu s vámi mluvit?"
,,Pojďte dál pane....?"
,,Theodor Grey."
To musí být otec Nodorica.
Problesklo profesorce hlavou
,,Posaďte se prosím" ukázala na židli před svým pracovním stolem a sama se posadila do pohodlného křesla naproti. ,,Co vás za mnou přivádí?"
,,To je právě to. Dělám manželského kouzelnického poradce. A doneslo se mi, že vy a pan ředitel máte nějaké problémy", Theodorovi bleskl v očích divný plamen, Minerva ho ihned zaznamenala a pokračovala opatrně dál ,,hm, je pravda, že se čas od času pohádáme, ale vždy jsme tyhle, hm, řekněme neshody zvládli sami."
,,A to vás nenapadlo, že se to bude opakovat nebo, že na to jdete špatně?"
Minerva si povzdechla ,,ne, to si nemyslím, a jen tak mimochodem, mám známé v manželském poradenství a nikdy se o vás nezmínili. Začínáte se svou profesí?"
,,Jejich neinformovanost zavinila vaši neznalost, neboť se tím živím již bezmála, skoro 15 let."
Minerva si povšimla jeho zadrhnutí, ale nedala na sobě nic znát. ,,Hm dobrá, ale mluvil jste již s mým manželem?"
,,Hned jakmile skončíme s vámi, půjdu za ním."
,,Ach tak, a neměli bychom mít společná sezení?"
,,První schůzku ne,ale další ano."
,,Dobrá, neměl byste se předně ohlásit."
,,Vím a omlouvám se madam."
Minerva ho zkoušela, jak mohla, když začala hodina, jejich debata stále pokračovala, nakonec ho profesorka vypoklonkovala z učebny až ke konci hodiny. Unaveně šla na oběd. Nandala si grilované kuřecí maso, brambory, zeleninu a lehkou omáčku, v jídle se přehrabovala, jindy by ho snědla bez řečí, ale dnes ne.
,,Copak, nějaká zamyšlená?"
Ozvalo se vedle ní, žena zvedla pohled od pokrmu ,,Albusi, to jsi ty. Nic mi není, jen jsem, ale nic....nesmíš přijmout pana Greye, nebudu ti vysvětlovt detaily, prostě je tu moc zvědavých uší, večer po práci ti to řeknu." Albus se zatvářil na malou chvilku nechápavě, pak ale potřásl hlavou a posadil se vedle manželky.
,,Měl jsi dopoledne hodně práce?"
,,Ani ne, bylo toho méně než obvykle. A co ty?"
,,Hele lásko čtvrtá hodina a jde to. Až na toho Greye, to bylo dobré."
,,Mluvilas s Poppy?"
,,Byla jsem za ní, vyříkaly jsme si to. Prý se nám nebude bourat do manželství."
,,Jsem rád, že se to vyřešilo Min, ale pověz, jak na tom Poppy je?"
,,No nenese to zrovna nejlíp. Když jsem tam byla, tak plakala. Bylo mi jí trošku líto, ale zasloužila si to. Myslím, že za pár dní, ale bude v pořádku, znám ji, je silná."
Albus pokýval hlavou ,,drahá, ty ji mášstále ráda i přes to, co ti provedla?"
,,Jistěže ji mám stále ráda, nezapomeň, že jsi v tom lítal i ty drahý. A taky tě mám stále ráda, jsi můj manžel a ona je moje kamarádka."
Minerva políbila Albuse na tvář. Ostatní lidé v Síni se už ani nedivili, zvykli si na tenhle pár, který si vyměňoval polibky, kdykoli mohl. ,,Musím jít, studenti nepočkají", stiskla ruku ředitelovu a spěšně vyšla do útrob hradu. Ještě čtyři hodiny a má padla. Ne vlastně ne, dnes je středa, to znamená jediné - porada. Jak je nesnáším! Pomyslela si a ty kuly testů a domácích úkolů čekajících na opravení. Ta představa ji trochu zmohla. Byla tak zabraná do vlastních myšlenek, že si ani nevšimla, že stojí ve své třídě a že jsou tam i studenti.
Musela pracovat. Prváci z Havraspáru se ukázali jako dosti schopný ročník. Jistě Havraspár, následníci Roweny z Havraspáru, pousmála se pro sebe zástupkyně ředitele. Zbylé tři hodiny proplula s docela povznesenou náladou, spěchala na večeři. Velkou síní se linul šum povídajících strávníků, našla svoje místo, posadila se a dala se do pojídání jakéhosi masa se zeleninou. Albus se na večeři nedostavil. Divila se snad se objeví na poradě. Tok kejích myšlenek přerušil až chladivý hlas ,,kdepak je náš pan ředitel?" Žena pozvedla oči ke svému kolegovi ,,asi nemá hlad. A co vy pane profesore, chystáte se na poradu?"
,,Ano, zajdu tam, potom, nemůžu se jim vyhýbat věčně." profesor přejel prsty po zlatém křesle, kde obvykle sedával ředitel. To ženě neuniklo, ale nic nedala znát. ,,Mám pocit, že už musím jít, uvidíme se na poradě kolego.". Zástupkyně se zvedla a opustila Velkou síň, mířila si to do ředitelny.
,,Jsem tu lásko, ehm Albusi, jsi tu?" Žena se nervózně rozhlédla po pracovně.
Její pohled spočinul na masivním pracovním stole se zlatými lvy namísto nohou, těžká lesklá deska z pevného a tmavého mahagonového dřeva byla pokryta pergameny, dvěma svíčkami osvětlující pracovní desku stolu, za stolem se skvělo zdobně vyřezávané dřevěné křeslo s koženou opěrkou a opěradly ve tvaru ležícího lva, za stolem seděl stříbrovlasý muž s půlměsícovými brýlemi. Stará čarodějka obešla stůl a lehce pohladila ředitele po tváři ,,drahý, je čas, za chvilku je porada, zaspal jsi večeři." zašeptala něžně. Ředitel se protáhl jako malé děcko problesklo ženě hlavou. Otevřel oči ,,vždyť už jdu." profesor vstal a s manželkou se vydali do sborovny. Minerva si vzala pergamen, brk, inkoust, posadila se vedle kouzelníka a čekala. Porada začala přesně v sedm. ,,Vítám vás mí drazí kolegové a kolegyně, zahajme tedy naši poradu, tady paní profesorka Brumbálová přišla s nápadem uspořádat kouzelnickou soutěž, naše škola proti Akademii jisté slečny Amelie Krákavé. Je to velmi zvláštní nabídka. Sama Krákavá akademie nás oslovila. Nevidím důvod, proč tomuto návrhu nevyhovět. Podrobnosti a detaily se budou pochopitelně dolaďovat. Zatím to tu koluje jenom jako hrubá informace. Dále si profesor Křiklan přeje odejít na odpočinek, máte návrh na nějakého nového profesora lektvarů?" místnost se zaplmila tichem, někteří klopili pohled na stůl, jiní civěli před sebe a dělali, že tu nejsou. ,,Další bod je závažný, madan Pomfreyová je momentálně psychicky neschopna vykonávat povinnosti ošetřovatelky, proto se ptám, zda byste neměl někdo zájem ji tak na měsíc zastoupit?"
,,Sice nejsem tal dobrá jako Poppy, ale mohla bych to zkusit."
,,Děkuji vám profesorko Prýtová, velice vám děkuji. Nastupujete hned zítra, ale potřebujete k sobě ještě někoho, přece nepřestanete učit."
,,Máte pravdu pane řediteli. Co třeba profesor King?"
Chladný profesor létání jen pokýval hlavou
,,A tak dobrá ".
,,Výborně, Horacio, vydržte zde ještě měsíc než najdeme náhradu."
,,Je-li to tak nutné, budiž."
Profeskři dořešili co, potřebovali a pomalu se rozcházeli do svých ložnic ,,Minnie, nechtěla bysis jítehnout? Pracuješ už takovou dobu, hm?"
Minerva si promnula oči a zadívala se do Albusovi tváře ,,máš pravdu, už jdu.
Lehla si k manželovi a brzy usnula, Albus ji za chvíli napodobil.
Tak co říkáte na novou kapitolku?
Máte nějaké tipy na další osud Poppy? Zůstanou s Minervou kamarádky nebo ne? A co ten chladný tajemný profesor? Nějaké tipy?
A co pan Grey? Dostane Ala a Minnie od sebe nebo ne?
