Minerva přecházela po své kanceláři a nemohla se soustředit. Byla velmi smutná. Nechtěla s nikým mluvit. Bolely jí události dnešního dne. Albus se utápěl v alkoholu, ale co ona, přece nezačne také pít! Sedla si ke stolu, otevřela fotoalbum a začala vzpomínat. Byly to fotky ze svatby. Zářila štěstím. Její bílé svatební šaty načechrával vítr. Kolem byla spousta lidí. Její matka a bratři, Aberforth, Pomona a Poppy, Horacio a Elphias Dóže, Filius Kratiknot, děti a manželky jejích bratří a hlavně Albus. Slušelo mu to. Kvůli ní si oblékl upnutý hábit. Moc ho nenosil. Oddával je jeden z ministerských zaměstnanců. Oba zářili štěstím. Minerviny vlasy cuchal větřík a na tváři jí pohrával úsměv. Vzpoměla si na focení, jak měl Albus problém se postavit a jak se jim pletly pod nohy její šaty. Co se u toho nasmáli! A ta hostina! Ples a banket! A závěr slavnosti! Uspořádali jim ohňostroj! Minerva nepamatovala lepší oslavy svatby než byla ta její. A jejich první manželská noc! Ani když bylla poprvé vdaná nezažila něco tak krásného! Zatlačila slzu v oku. Ano bylo jaro a na vrcholcích hor byly stále sněhové čepičk. Mjnerva se sice chtěla vdávat v zimě, ve sněhu by byla jako ledová královna, ale Albus chtěl svatbu zjara. Vzpoměla si, jal jí Albus slíbil rok do svatby a potom chtěl couvnout, ale nemohl. Další slza skanula po vrásčité tváři čarodějčině a roztříštila se na miliony malých kapiček, když dopadla na desku, stolu. Minerva si osušila oči. Oblékla se a vyšla si do Prasinek, ale stalo se něco, s čím nepočítala, hůlku si nnechala v kabinetu. Před Prasinkami jí kdosi ze zadu hodil pytel přes hlavu, čarodějka se zamotala a než se stihla zorientovat, cítila, jak se s ní kdosi přemístil. Když dorazi, pocítilq chlad. Sňali jí kápi. Stála v troskách a kolem bouřilo moře, ve vzduchu se vznášel zápach výkalů a moře, kolem poletovali mozkomorové a šířili kolem sebe děs, hrůzu a beznaděj. Mimerva se oklepala a s hlavou hrdě vztyčenou se optala zarostlého muže, co se stalo, za jejím únoscem se objevil muž v obleku s ostrými rysy, ledovýma očima a arogantním pohledem. ,, Díky Igore, můžeš jít, '' řekl ten muž v obleku přidrzlým hlasem, Igor kývl hlavou a zmizel.,, Vítejte paní profesorko. Asi se ptáte, proč jsem vás sem nechal dovést. ''
Minerva nehla brvou,, je to proto, že mi váš muž ublížil. Ano ublžil. Zranil mou drahou matku. Eleanora Brooklinsová. Nic vám to jméno neříká? Opravdu ne? Moje matinka chodila s vámi do stejného ročníku, akorát do Zmijozelu. Záviděla vám, bylaste oblíbená jak u učitelů, tak u studentů, byla jste chytrá a nepříliš hezká a navíc ze smíšené rodiny. Pravý opak mojí matky. Váš manžel jí nechal propadnout z přeměňování, zatímco vy jste prošla s tím nejlepším hodnocením. Nenávidím vás ani vašeho Albuse. Tohle je nejlepší pomsta za mou matku, vašemu muži za jeho nespravedlnost a za vaši chytrost a blbost dohromary. '' Muž se začal smát šíleným smíchem.,, Vaše matka propadla po právu. Nikdy se moc neučila. Byla pyšná a zlá, hloupá a jediné, co ji zajímalo byla móda a starobylost rodiny. '' Muži došly nervy a hodil ji do kobky. Minerva se schoulila do sebe. Doufala, že ji Albus zachrání, že se brzy dozví, co se stalo, že tady neumře, že se s Albusem usmíří, že si pochová vnouče, že bude na svatbě Alfortha. Jenže, jak by se sem Albus dostal, když kolem krouží stovky mozkomorů! Minerva propadla zoufalství, od tud ju nikdo nedostane, zůstane tady a zemře strachem, smutkem a steskem. Podívala se na prsten od Albuse, z krku si sundala koženku a na ni zavěsila prsten, šňůrku s prstenem vrátila zpět na krk a přitiskla si ho k hrudi. V koutku kobky našla starou plesnivou deku, bylo jí chlladno a tak si ji hodila kolem ramen, alespoň něco než nic. Pomyslela si. Sice měla svůj cestovní plášť, ale jedna deka navíc jí jen prospěje. Do kobky nakoukl mozkomor, Minerva se proměnila v kočku a svinula se do klubíčka. Bylo jí úzko.
Albus seděl za stolem a nemohl se soustředit, věděl, že alkohol za to skoro nemůže, tohle nešlo z hlavy, ale ze srdce. Začal mít strach o Minervu. Zvedl se a spěchal do její pracovny.
Tam našel její fotoalbum, pohlédl na tu svatební fotku. Ne tady nebyla. Její cestovní plášť tady taky nebyl, vydal se tedy na školní pozemky, prošel je celé, ale nic nenašel, zbývala mu pislední možnost Prasinky. Šel tedy do vesnice. Pořádně se díval kolem sebe, ale žádné stopy po profesorce, prošel všechny její oblíbené podniky, ale nikde nebyla. Vrátil se do hradu a svolal schůzi Fénixova řádu.,, Takže pokud to dobře chápu Albusi, vaše žena zmizela beze stopy poté, co jste se vrátili od vaší dcery a pohádali se. '' Shrnul Alastor Albusovo povídání,, ano. Bojím se, že ji někdo unesl. Taková rána, včera jsem se vrátil a dnesla tohle.''
Moody se zvedl,, musím na ministerstvo a vy taky Brumbále. ''
Bystrozor a profesor se okamžitě vydali do Londýna, ostatní hlídali jeho pracovnu. ,, Díky Darkesi'' Pošuk vyšel z kanceláře
,, měl jste pravdu Brumbále, vaší paní opravdu unesli.''
Brumbál zbledl,, kam, kde je moje žena? ''
,, To je právě to, v Azkabanu. ''
Brumbál se zatvářil sklíčeně,, musím za ní, musíme ji od tamtud dostat ven. Je sice silná, ale je to žena! ''
Brumbál se rozplakal. Vrátil se do Bradavic.
Minerva už nepočítala, jak dlouho tu je. Přestala doufat, že se Řádu podaří ji odsud dostat.
Den jako den, všechny byly stejné, plné smutku a zoufalství. Mořské tmavé vody se tříští o útesy a kapky se vracejí zpět. Ty slané vody jsou jako slzy.
Minerva nevěděla, jak dlouho tu už je, mohly to být dny, týdny, měsíce a přece, stále milovala, přez všechnu hrůzu kolem si uchovala v srdci lásku.
Jednou zase vzpomínala a bylo jí smutno, když v tom uviděla stříbrnomodrou záři, nic takového sem přece nepatří. Minerva poznala patrona a nebyl jeden, bylo jich víc! Stejně jako loděk, které se přibližovaly s patrony. Již z dáljy rozpoznala manželova fénixe, ostatní patrony neuměla přiřadit k jejich majitelům. Srdce jí poskočilo v hrudi. Ano nezemře, alespoň ne tady! Na tváři se jí vytvořil úsměv, sledovala fénixe, jak se k ní blíží a krouží nad její hlavou, za chvilku spatřila čelny Řádu a manžela v předu. Albus ji sevřel v náručí,, tolik jsem se bál, že tě neuvidím. Jsem tu s tebou, neboj se, už nikdy tě neopustím. Musíme jednat rychle, honem, nasedni si do loďky, ať jsme co nejdříve pryč.'' Minerva poslechla a nastoupila. Posadila se, Albus si ji přivinul k sobě
,, Myslela jsem, že jsi na mě zapomněl.''
,, Neboj, to si nemusíš myslet. Nikdy bych na tebe nezapomněl. Už je dobře. Musíme e dostat odsud a potom se přemístíme do hradu. Dáš si čaj a zotavíš se.''Minerva jen kývla a nechala se houpat ze strany na stranu. V Albusově náruči jí oprqvdu nic nehrozilo. Opřela si hlavu o jeho hruď, zaposlouchala se do rytmu jeho srdce, poslední, co cítila bylo, jal ji Albus hladí, potom usnula.
Cítila, že je vyspalá, ale bála se otevřít oči, aby to nebyl jen sen a ona se nevzbudila do chladu Azkabanu. Protáhla se, nahmatala cosi měkkého, odvážila se otevřít oči, spatřila postel, byla přikrytá peřinou, nadzvedla se na loktech a rozhlédla po pokoji, poznala ji okamžitě, tohle byla jejich ložnice. Byla doma,, nebyl to tedy sen. '' prohodila nadšeně, pohladila povlak a vstala. Kdosi jí převlékl do bílé košile. Šla se umýt. Naložila se do teplé vody, užívala si tuhle koupel jako nikdy dřív. Po hodině relaxu se rozhodla vylézt. Oblékla se do svých černých šatů a zeleného hábitu. Vlasy si sepnula do drdolu. Pomalu sešla do pracovny Brumbála.
,, Minnie, máš ležet. A... ''
Nechal větu nedokončenou, protože ho Minerva objala kolem krku,, já vím, ale miluju tě. Díky, žes mě zachránil.'' Albus se nechtěl vyptávat, ale cosi ho k tomu nabádalo,, Min, co se stalo? ''
,, Po té naší hádce jsem se šla projít do Prasinek a nějakýy muž, jehož jméno jsem se dozvěděla později mě unesl, jmenoval se Igor. Potom tam byl nějaký Brooklins, že se prý mstí. Jeho matka byla ve stejném ročníku jako já, jen ve Zmojozelu, nechals ji u zkoušek propadnout.''
Ředitel políbil profesorku do vlasů a opřel si svou hlavu o tu její.,, Neboj se. Brooklins je sice zlý, ale zčásti sicza to můžeš sama, měla sis vzít hůlku. ''
Minervě skanula slza. Opravdu, její manžel byl ten nejlepší muž na světě. Milovala ho, nic ji nemohlo přesvědčit o opaku.
Konečně další kapitola, jupíí
