Nic ji nemohlo přesvědčit o opaku.
Minerva se posadila do křesla a pohodlně se opřela, konečně byl klid. Hlavou jí rotovalo tíse věcí. Události posledních dní jí nedaly zapomenout. Ani by to nešlo.
Z rozjímání ji vytrhl hlas její skřítky ,,paní profesorko, madam." Stará žena se probrala ,, Cinko, co mi chceš?" zeptala se čarodějka mile a zehleděla se do slřítčiných vypouklých očí. Cinka jí podala stříbrný tácek a na něm dopis ,,dostala jsem za úkol doručit vám to madam."
Stará dáma se narovnala a posadila si brýle na nos ,,od kohopak to je Cinko, to mi můžeš povědět," zeptala se mile kouzelnice ,,to nejede to omlouvám se madam, je to od pana ředitele, pro vás paní." To už skřítka nevěděla kam s očima, Minerva se zalekla a pomalu otevřela dopis, přitom sledovala Cinku.
,,Má drahá, nechtěl jsem tě rušit, usnula jsi.
Svolal jsem mimořádnou poradu FŘ, musíme dopadnout Brooklinse, Cinka má ode mne jasné pokyny a ačkoli jsi její paní ty, musela mě poslechnout. Neznrklidňuj se, odpočívej, zajdi si za Poppy a buď v kludu. Večer ti vše vynahradím.
Albus.
Profesorka se zvedla z křesla ,,Cinko, podej mi můj plášť", pronesla hlasem,který nesnel odporu. Malá skřítka se zachvěla ,,ale paní, musíte být v klidu." Minerva po ní střelila zlým pohledem ,,skřítko, podej mi ten plášť, chci se projít po pozemcích," na malé služebné byla znát úleva, ochotně podala profesorce plášť a trvala na tom, že ji půjde doprovázet. ,,Jsem jako malá!" procedila žena skrze zuby,ale svolila se skřítčiným doprovodem. Maličké stvoření se jí chytlo za ruku a vedlo ji ven z hradu. Šly pomalu a Minerva nechala myšlenky,aby si poletovaly po její hlavě. Bylo trochu pod mrakem,ale to nevadilo, jemný větřík jí hladil po obličeji a čechral hladinu jezera, sem tam skrz mraky prosvitly sluneční paprsky a polechtaly čarodějku po tváři. Přicházel podzim. Listí stromů se začalo barvit do zlata a do červena, na zemi odkvétala poslední kvítka a ve vzduchu bylo cosi s nádechem smutku. Učitelka se zastavila a zahleděla se na vrcholky hor, které obepínaly hrad ,,ach Cinko, kéž by se nám podařilo uspořádat tu kouzelnickou soutěž!" Skřítka se pousmála, právě vykouklo sluníčko a začalo zapadat za vrcholky hor, pohled,který se Cince naskytl byl ohromující,najednou spatřila svou paní v zlatavé záplavě slunce a s jejímy vlasy si pohrával větřík. Ale slunko zahalily mraky a Cinka se musela vrátit do reality, byl čas na večeři ,,Cinko, jdeme se najíst, pojď." Stvoření následovalo profesorku Brumbálovou do hradu ,,madam, budete večeřet ve Velké síni nebo v ředitelně?"
,,Dneska? Asi v ředitelně a rovnou bys mi tam mohla donést jídlo i pro Albuse."
Skřítka se poklonila a za chvilku byla i s jídlem zpět. Minerva se najedla a chvilku si četla. Potom ji napadlo, že by si mohla protáhnout tělo. Zašla si tedy pro ručník a plavky a zamířila si to do ředitelského bazénu, zhlédla se v zrcadle, ne opravdu na tom není tak špatně na svůj věk a potom co si prožila už vůbec ne! Protáhla se a zaplula elegantně do vody. Konečně! Voda,jak milovala plavání! Kraul,znak, prsa, splývání, potápění a vodní akrobacie, tolik jí tenhle relax chyběl. Stojka pod vodou,kotoul a ještě jeden a další a potom hned si skočit krásnou šipku a vynořit se! Slast. Potom si dala bublinkovou vířivku,aby uvolnila napnuté svaly, poslední bazén, perlička a konec. Minerva se zahalila do županu, ručník si hodila přes hlavu a šla si dát ještě teplou sprachu. Po ní už jen odločinek.v noční košili s plédem přes ramena a volně sepnutými vlasy se usadila ke knížce, čekala. V tom ji napadlo vyhlédnout z okna, byla krásná,zato chladná noc, na pozemcích zahlédla vysokou postavu v rozevlátém plášti, pousma se pro sebe, její muž si to mířil domů. Na tohle se těšila vždycky nejvíc, čekat na manžela a posadit ho k večeři a vyptávat se,jak se mu celý den vedlo.
Albus opravdu za malou chvilku vstoupil do místnosti. ,,Dobrý večer Albusi".
,,Dobrý Minervo."
,,Sedni si, za chvilku bude jídlo, povídej,jaký jsi měl den?" Brumbál se zahleděl na svou choť. ,,Vcelku náročný,ale šlo to."
,,Co Brooklins?"
,,Nic, zmizel, nikdo neví kam,asi je to dobře".
Minerva kývla hlavou ,, jsem ráda,že jsi doma."
,,A jak se cítíš ty?"
,,Jde to, sice jsem slabší,ale jde to, miláčku."
,,Posaď se sem napori mě a povídej, co jsi dělala, když jsem odešel?"
,,Nu byla jsem se projít, Cinka šla se mnou, něco málo jsem pojedla,šla si zaplavat a čekala na tebe, takže takový odpočinek no."
,,Jsem rád,že sis odpočinula."
Profesorka natáhla svou ruku a pohladila manžela po hřbetu jeho ruky ,,hkavní je,že jsi doma.". Tak nějak vycítila,že není nejlepší nápad se ptát manžela na podrobnosti jejich schůzky.
Ráda by si šla lehnout,ale nemohla si to dovolit, musí počkat na Ala,až dojí.
Sotva kouzelník pozřel poslední sousto a sotva dopil poslední kapku dýňové šťávy, sebrala Minerva špinavé nádobí, zavolala Cinku,aby sklidila ze stolu a sama šla za Albusem nahoru ,,v koupelně jsem ti připravila pyžamo a ručník"
,,Děkuji drahá"
Chvíli počkala,až se za manželem zaklapnou dveře a v rychlosti rozestlala postel, připravila jeho pravidelnou dávku lektvaru proti bolestem kloubů a sama si dala taky dávku, ještě mu připravila oblečení na druhý den a posadila se do proutěného houlacího křesla rozsvítila si lampičku a jala se zašívat natrhlý rukáv u košile, na to vyšila několik kapesníčků a vyleštila oběma brýle. Albus vyšel z koupelny v pyžamu. ,,Zase sis nerozpletl plnovous? Drahý, kolikrát ti to mám opakovat?" Ředitel na ni mrkl ,,mě už nepřeučíš, to víš, zvyk je železná košile a košile je přece bližší než kabát hm?" Minerva opravdu už nemohla, a tak se uchichtla, ,,pojďme si lehnout, nebo mi z tebe klepne." Pronesla s úsměvem a ulehla vedle milovaného kouzelníka. Poslední co cítila, byly manželovy prsty v jejích vlasech a pak se propadla do říše snů.
Albus ležel, koulal do stropu a v hlavě si promítal celý den a události posledních dní.
Nikdy se tolik nebál o Minervu, o svůj život, o rodinu,....
Když mu unesli milovanou ženu,myslel si,že je vše ztraceno, předtím, když byl v nemocnici, myslel na Minervu a bál se,že jsou ztraceni. A dnešek? To bylo konečně něco jiného! Minerva se dokázala po nekonečných dnech opět usmát a jak se starala, všiml si,že ho vyhlíží,ale nedal znát, že ho to zahřálo u srdce, až u večeře se projevil. Její starostlivost ho dojala.
,,Její starostlivost a péče mě dojímají
tak,až tomu sám nechci věřit" pronese za pár let na jednom rozhovoru pro noviny. Albus Brumbál uléhá po dosti dlouhé době s klidem a pocitem blaha, miluje svou ženu, ona jeho, jsou spolu a mají se rádi. Usíná a nebojí se spánku. Změnil se, oba se změnilo,změny, události, posledních dní je změnily, oba. To zatím,ale naši hrdinové netuší, poznají to postupem a s odstupem času. Byl tu,ale ještě jeden, vlastně dva problémy.
